Listopadové volby ve Spojených státech se blíží a demokraté nepřestávají debatovat o tom, zda se mají ve své kampani zaměřit spíše na ekonomiku, nebo na budoucnost demokracie. Z výzkumu, který jsme zpracovali v Chicagském centru pro demokracii, vyplývá, že obě otázky spolu úzce souvisejí: vysoká míra příjmové nerovnosti zvyšuje riziko, že se demokracie zvrhne v autokracii.

V mezinárodním srovnání se americká společnost vyznačuje vysokou mírou ekonomické nerovnosti. A ta je jedním z důvodů oslabování demokracie v zemi. Pokud by se však demokratům podařilo rozbít obraz Donalda Trumpa jako ekonomického antielitáře a současně by dál usilovali o zlepšení života Američanů s nízkými a středními příjmy, mohli by přispět k vymanění Ameriky z osidel autoritářství.

Spojené státy v tom ovšem nejsou samy, různé formy eroze demokracie zažívají asi dvě desítky zemí po celém světě. Původně demokraticky zvolení prezidenti a předsedové vlád rozšiřují svou moc nejčastěji formou útoků na tisk a soudy, napadáním státních úředníků a občanské společnosti a podkopáváním důvěry ve volební systém, když ve volbách zrovna prohrají.

Chicagským centrem pro demokracii zpracovaná globální analýza demokracií ukazuje překvapivou zákonitost: čím více roste nerovnost ve společnosti, a to jak z hlediska příjmů, tak bohatství, tím více sílí riziko úpadku demokracie. Vliv národního příjmu (HDP na obyvatele) je v tomto ohledu nižší, zatímco stáří demokracie a síla jejích veřejných institucí žádný zřetelný dopad nemají. Klíčovým faktorem zůstává nerovnost.

Ve Švédsku ani pravice nezpochybňuje demokracii

Švédsko, jež v míře rovnosti překonává 87 procent demokratických zemí, vykazovalo v roce 2017 přibližně čtyřprocentní riziko demokratické eroze. Na opačném konci spektra figuruje Jihoafrická republika, kde je ekonomická nerovnost ze všech demokratických zemí na světě největší. V jejím případě bylo riziko demokratické eroze přibližně třicetiprocentní.

Ve Spojených státech, kde je — navzdory nedávnému nárůstu bohatství ve spodních společenských vrstvách — nerovnost větší než v šedesáti procentech dalších demokracií, činilo riziko devět procent, což je více než dvojnásobek oproti Švédsku. Abychom pochopili, jak ekonomická nerovnost narušuje demokracii, je třeba se blíže podívat na rozdíly mezi USA a Švédskem.

V obou zemích existuje významná pravicová nacionalistická strana. Švédští demokraté — švédská obdoba americké Republikánské strany, jíž v současnosti dominuje trumpovská základna sdružená pod heslem „Make America Great Again“ — získali podporu díky tomu, že se v posledních dvou desetiletích stavěli proti poměrně otevřené migrační politice země. V parlamentních volbách v roce 2022 skončili na druhém místě před tradičními konzervativními stranami a nyní hrají důležitou roli ve středopravé vládní koalici.

A přesto příznaky eroze demokracie, které jsou ve Spojených státech stále zřetelnější, Švédsko nevykazuje. Tamní politici nenazývají novináře „nepřáteli lidu“, neútočí na soudce a státní zástupce, nevyhrožují čistkami ve státní správě a nezpochybňují důvěryhodnost voleb.

Takové chování by totiž u švédské veřejnosti patrně nenalezlo širší ohlas, protože v zemi s relativně malými rozdíly mezi bohatými a chudými zůstává důvěra ve veřejné instituce poměrně vysoká. Švédové napříč společenskými vrstvami těží ze štědrého sociálního státu, který Švédští demokraté dále podpořili prosazením vyšších sociálních výdajů, například v oblasti veřejného zdravotnictví a školství. Celkově lze říci, že evropská nacionalistická pravice tíhne k podpoře sociální politiky více než tradiční konzervativní strany.