Politici rádi mluví o každých nadcházejících volbách jako o zlomových, osudových či alespoň nejdůležitějších za poslední roky. Nadcházející prezidentské volby ve Spojených státech amerických takovými volbami ale skutečně budou. Střetávají se v nich dvě vize budoucnosti, které jsou zcela odlišné, přičemž to, kdo v nich zvítězí, bude mít zásadní dopady nejen na to, kam se vydají Spojené státy, ale i na vývoj v dalších částech světa, včetně Evropy.

Politický program republikánského kandidáta Donalda Trumpa je obrácen do minulosti. Jeho cílem je vrátit zpět svět, v němž v Americe měli na všech úrovních hlavní slovo bílí muži. Protože v cestě stojí demografické trendy, tento návrat k Americe minulosti se má uskutečnit s pomocí odbourání řady institucionálních vymožeností a ochromení některých demokratických mechanismů, které v minulosti nezpochybňovali ani republikáni.

Jenže Republikánské strany se zmocnili extremisté zorganizovaní okolo Trumpova hesla „Make America Great Again“ (Učiňme Ameriku opět velkou), zkráceně MAGA. Tradiční republikáni, vzývající konzervativní hodnoty a ctící demokratický proces, byli vytlačeni na okraj.

Porážky umírněné pravicové politiky ve straně extremistickým hnutím MAGA, jehož předchůdcem v Republikánské straně bylo hnutí Tea Party, kombinující libertarianismus a ultrakonzervatismus, využily nejrůznější think-tanky a nadace spojené s Republikánskou stranou k vypracování Projektu 2025. Trump sice tvrdí, že o tomto projektu příliš mnoho neví, a nehodlá se jím řídit, nicméně z jeho různých vystoupení vyplývá, že se ztotožňuje s jeho hlavními cíli.

Patří k nim podřízení doposud politicky neutrální federální byrokracie prezidentovi, což má být doprovázeno rozsáhlými čistkami ve státní správě. Sám Trump se netají plány podřídit si přinejmenším ministerstvo spravedlnosti, a tím i celou síť federálních státních zástupců. Federální stát se také má vzdát své role ve školství. K ultrakonzervativní agendě Plánu 2025 patří i útok na to, co zbývá z práva žen na potraty, a omezení práv menšin.

Útok na demokracii a mezinárodní pořádek

V obecné rovině, jak varuje řada amerických politologů, chce Trump v podstatě zaútočit na některé základní principy americké demokracie. O popírání jednoho ze základních principů demokracie, kterým je organizované předání moci po prohraných volbách, se koneckonců opírá celá jeho současná kampaň. Trump nadále bez důkazů tvrdí, že mu volby v roce 2020 byly ukradeny demokraty, a o davech, jejichž útok na Kapitol 6. ledna 2021 inicioval, dál mluví jako o vlastencích, z nichž ty, jež byli odsouzeni, hodlá omilostnit.

Na lehkou váhu nelze brát ani jeho prohlášení, že první den v úřadu hodlá být diktátorem nebo že pokud jeho podporovatelé půjdou volit, nebudou příště už k volbám muset chodit. Popřípadě sliby, že si vyřídí účty se svými kritiky a oponenty.

Leckdo sice tyto výroky zlehčuje jako nadsázku, skutečností ale je, že Trump zcela otevřeně chválí způsob, jakým okleštil demokracii v Maďarsku Viktor Orbán. Jako o chytrých mužích, kteří umějí hrát „vrcholovou hru“, mluví o diktátorech, jako jsou Vladimír Putin, Si Ťin-pching a Kim Jong Un.

Pokud jde o mezinárodní politiku, často se o Trumpovi hovoří jako o izolacionistovi, který se chce starat především o Ameriku. To ovšem není přesné, protože Trump chce být aktivistický a zaútočit na mezinárodní pořádek, který s různými modifikacemi existuje od konce druhé světové války.

Podle jeho bývalých poradců, jako je John Bolton, Trump zcela vážně uvažoval, že se pokusí USA vyvést z NATO, pokud bude v roce 2020 znovu zvolen. Nepochybně by také znovu, jak to ostatně udělal už během svého první prezidentského mandátu, ukončil účast USA v mezinárodních iniciativách pro boj s klimatickými změnami.

Ještě nebezpečnější je, že Trump je fakticky příznivcem rozdělení světa do sféry zájmů velkých mocností, v jejichž čele stojí silní vůdcové. Ukrajina v tomto jeho vidění nepochybně patří do sféry ruského vlivu, a pokud se Trump znovu stane prezidentem, klidně ji obětuje. Otázkou je, zda dle něj do sféry ruského vlivu patří i bývalé sovětské satelity.

Jisté je, že jeho postoj k Evropské unii, jejímiž členy jsou tyto státy nyní, je v podstatě nepřátelský. Jeho podpora pro autoritářské vůdce jako je Orbán, nebo obecně pro nacionalistickou a krajní pravici v Evropě, je v podstatě podporou pro rozkladné tendence v EU.

Pokud by byl Trump znovu zvolen, budou tyto politické síly v Evropě posíleny. Trumpův poradce Steve Bannon cestoval po Evropě už během prvního Trumpova pobytu v Bílém domě s plánem vytvořit cosi jako internacionálu národně-populistických a ultrakonzervativních hnutí.

Je jisté, že pokud by se Trump stal znovu prezidentem, tato hnutí v Evropě budou významně posílena v jejich útocích na některé základní vymoženosti liberální demokracie, jako jsou práva menšin. Jak by to vypadalo, vidíme už dnes v Maďarsku nebo na Slovensku. Netřeba dodávat, že takový vývoj hraje do karet putinovskému Rusku.

Prezidentství Harrisové

Harrisová by v roli prezidentky Spojených států nabídla zcela odlišnou politiku. V domácí politice by nejen bránila demokratické instituce, včetně nezávislé justice, ale také by více otevřela dveře k tomu, aby americká demokracie fungovala jako vnitřně pluralitní systém opírající se rozmanitost a inkluzi.

Už skutečnost, že by v čele USA stanula žena s menšinovými kořeny, by zásadně změnila atmosféru v zemi. Navíc žena, která podstatnou část své kariéry strávila jako státní zástupkyně — tedy osoba potírající kriminální jednání. Včetně těch trestných činů, z nichž je obviněn Trump.

Důležité je i to, že když Harrisová vyhlašuje, že je advokátkou středních tříd proti zájmům mocných korporací a superbohatých jedinců, jejichž zájmy hájí Trump, myslí to vážně. Její prezidentství by bylo výrazně „antioligarchické“.

Otevřelo by také dveře k dalšímu posílení role žen v americké společnosti a k dalšímu zrovnoprávňování menšin. Je jisté, že prezidentka Harrisová by měla malé porozumění pro autoritáře, jako jsou Orbán nebo Robert Fico.

Vezmeme-li v úvahu, že její zvolení v listopadu tohoto roku by nejspíš znamenalo, že v prezidentském úřadu zůstane osm let, je nepochybné, že by to mělo zásadní dopady i na politiku v evropských zemích. Zvlášť pokud by se Harrisové podařilo najít formuli pro takové zvládání migrace, které sice na jedné straně brání pořádek a imigrační zákony země, ale zároveň migraci nevykresluje jako jakousi apokalyptickou hrozbu západním demokraciím.

Jisté je, že v případě zvolení Harrisové, by byli posíleni zastánci EU a NATO v Evropě, jakož i politici snažící se bojovat s klimatickými změnami. Do defenzivy by se naopak dostala různá nacionalistická a krajně pravicová hnutí, která by neměla na nejvyšších místech v USA partnera.

Konec polarizace?

Listopadové volby ve Spojených státech amerických nerozhodnou jen o tom, kdo bude příštím prezidentem, ale i o obsazení Sněmovny reprezentantů a části Senátu. A také o tom, kteří politici se stanou guvernéry v řadě států americké unie.

Nejhorším scénářem jak pro USA, tak pro Evropu, je vítězství Trumpa doprovozené ovládnutím obou komor Kongresu jeho hnutím MAGA. Jak demokracie ve Spojených státech, tak jejich mezinárodní závazky, by byly v takovém případě v ohrožení.

Vítězství Trumpa spolu s vytvořením demokratické většiny přinejmenším ve Sněmovně reprezentantů, by mohlo zčásti Trumpa zbrzdit. Pokračování demokratické většiny v Senátu by mi pak mohlo zabránit v obsazení dalších pozic v Nejvyšším soudu a některých dalších institucích Trumpovými lidmi.

Jisté je, že v obou těchto scénářích by pokračovala extrémní polarizace americké společnosti, která by mohla přerůst v zárodky občanské války. Americká občanská společnost by si Trumpovy útoky na některá základní práva menšin a demokratické principy zcela určitě nechtěla nechat líbit.

Polarizaci americké společnosti by neukončilo ani vítězství Harrisové spolu se současným vítězstvím republikánů v jedné nebo obou komorách Kongresu. Jelikož by mnozí z těchto republikánů patřili k hnutí MAGA, Trump by mohl i jejich prostřednictvím americkou společnost dál dělit.

Jeho hrozby, že jeho případná porážka by mohla vyústit do krveprolití, je třeba brát vážně. Navíc by měl v podobě případné většiny MAGA zákonodárců v Kongresu i institucionální základnu k útokům na výsledky voleb či k pokusům o impeachment Harrisové pod jakoukoliv záminkou.

Pokud by v boji o Bílý dům zvítězila Harrisová a zároveň by demokraté získali většinu v obou komorách Kongresu, zejména ve Sněmovně reprezentantů, případné Trumpovy pokusy vyvolat chaos by narazily. Ještě důležitější je, že by porážka jak Trumpa, tak MAGA hnutí ve volbách do Kongresu otevřela dveře k porážce tohoto extremistického křídla americké politiky v Republikánské straně.

Návrat tradičních republikánů, z nichž se mnozí snaží Trumpově vítězství zabránit, by znamenal zásadní posun v americké politice i společnosti. Jistě by neustaly ideové boje mezi oběma velkými stranami, ale mohly by se vést opět způsobem, který by neštěpil americkou společnost do nesmiřitelných táborů a neoslaboval roli USA v mezinárodní politice.