Kandidátka na post amerického prezidenta za Demokratickou stranu Kamala Harrisová řekla v televizní debatě se svým protikandidátem, republikánem Donaldem Trumpem, že světoví lídři při setkáních s ní se k Trumpovi vyjadřují kriticky a mají obavy z jeho návratu do Bílého domu. Trump na to reagoval pozoruhodným způsobem. Odvětil, že maďarský premiér Viktor Orbán, což je prý chytrý a silný politik, si myslí, že Trump je skvělý vůdce.

Už jen skutečnost, že se možný budoucí prezident nejmocnější země světa, který už v Bílém domě strávil jedno volební období, musí dovolávat chvály, kterou na jeho adresu vyslovil premiér malé středoevropské země, jež je na evropském pranýři kvůli porušování hodnot EU, a nemůže se odvolat na jednoho z lídrů velkých západních demokracií, má jistou vypovídací hodnotu. Ještě zajímavější je, co vlastně Trump na Orbánovi tak obdivuje a čím ho Orbán inspiruje.

Orbán Trumpa dvakrát navštívil při svých pobytech ve Spojených státech a byl také řečníkem na sjezdu amerických konzervativců. A zástupci amerických konzervativních organizací navštěvují Orbánem zaštiťované srazy extrémní pravice, nacionálních populistů a ultrakonzervativců v Budapešti.

Orbánův návod

Trump sice tvrdí, že na Orbánovi obdivuje, že je silný vůdce, který má ve své zemi věci takříkajíc pod kontrolou. Především ho ale stejně jako další významné představitele jeho hnutí MAGA a konzervativní pravice v USA oslovuje způsob, jímž Orbán dokázal v Maďarsku podvázat demokracii a právní stát bez toho, že by se úplně vyloučil z rodiny formálně demokratických zemí.

Jak známo, Orbán využil v minulosti ústavní většiny, kterou měl, k celé řadě změn ústavy a volebního zákonodárství s cílem znemožnit opozici, aby ho ve volbách porazila. Postupně se mu podařilo skoro zcela zadusit opoziční média. Veřejnoprávní televizi postátnil, soukromá média převzali spřátelení oligarchové, a učinili je hlásnou troubou jeho politiky.

Orbán také zaútočil na občanskou společnost. Po vzoru Ruska nechal schválit zákon o cizích agentech, který znemožňuje občanským sdružením přijímat peníze od dárců ze zahraničí. A po vzoru Ruska spustil také frontální útok proti LGBT+ lidem ve jménu údajné ochrany tradičních hodnot a rodiny coby svazku muže a ženy.

Úkolem tradiční rodiny je plodit děti, jak se dozvídáme na pravidelných „demografických summitech“ v Budapešti. V podtextu těchto výzev a snah najít řešení pro zvýšení porodnosti je přitom motiv, podle něhož je obranou proti tomu, aby se evropská a s ní maďarská kultura nerozpustily v náporu migrantů, prosté zvyšování porodnosti. V případě Maďarska samozřejmě porodnosti u etnických Maďarů.

To vše bylo a je doprovázeno nechutnou kampaní proti americkému maďarsko-židovskému filantropovi Georgi Sorosovi, z něhož Orbán udělal veřejného nepřítele. Středoevropská univerzita, založená Sorosem v Budapešti, byla ze země doslova vyštvána.

Útoky na Sorose ovšem nejsou jediným nástrojem pro vyvolávání strachu z toho, že se Maďarsko údajně stalo cílem jakéhosi nadnárodního spiknutí. Tím hlavním nástrojem je zacházení s obavami z migrace, která prý může zadusit maďarskou kulturu a křesťanské tradice. Výše zmíněné „demografické konference“ jsou součástí právě tohoto tažení.

V zahraniční politice Orbán spolupracuje s diktátorskými režimy a otevřeně sabotuje snahy Evropské unie pomáhat Ukrajině. Je přitom těžké určit, do jaké míry je jeho politika v této věci jen nástrojem vydírání EU, aby Maďarsku dala peníze, které Evropská komise zadržuje kvůli porušování principů právního státu. A do jaké míry je to součást širšího plánu, kupříkladu snah získat v případě vojenského vítězství Ruska na Ukrajině zpět některá území, které Maďarsko v minulosti ztratilo.

Co inspiruje Trumpa

Orbán je pro americkou konzervativní a nacionalistickou pravici inspirací v několika směrech. V prvé řadě ukazuje, jak lze ve jménu ochrany „tradičních hodnot“ a boje proti „zhoubnému progresivismu“ okleštit demokracii i právní stát a zůstat s pomocí manipulací s volebním zákonodárstvím a kontroly médií u moci navzdory nevalným hospodářským výsledkům.