Trump útočí na svobodu médií ve Spojených státech
Jiří PeheDonald Trump stupňuje tlak na média v USA. Pomocí žalob, nátlaku a regulačních zásahů omezuje nezávislost novinářů a veřejnoprávních i soukromých médií. Některé stanice kvůli musí ukončit činnost, jiné mění dosavadní kritický tón.
Administrativa Donalda Trumpa postupně omezuje ve Spojených státech nezávislost těch významných médií, která doposud stála v opozici vůči prezidentovi. Soukromá média, jako jsou celostátní televizní stanice, Trump nutí k větší konformitě pomocí kombinace ekonomického nátlaku a soudních žalob. Médiím veřejné služby jednoduše omezil financování z federálních zdrojů do té míry, že budou zřejmě muset úplně skončit.
Pokud jde o soukromá média, nejvíce se pozornost v USA v posledních týdnech soustředila na vítězné tažení Trumpa proti významným celostátním televizním stanicím CBS a ABC. Na obě stanice podal Trump žalobu za jejich údajně tendenční praktiky, které ho měly poškodit.
V případě CBS šlo o rozhovor s Kamalou Harrisovou během prezidentské kampaně v pořadu 60 minut, z něhož editoři některé části vystřihli. Trump argumentoval, že toto editování mělo prezentovat Harrisovou v lepším světle, než v jakém by se jevila, kdyby byl rozhovor odvysílán bez redakčních zásahů.
Editoři CBS i mediální experti argumentovali, že Trump nemůže účelové redigování dokázat, protože nepřekročilo obvyklou praxi, jenže Paramount, mateřská společnost CBS, se nakonec rozhodla s Trumpem uzavřít smír a vyplatila mu šestnáct milionů dolarů. Hlavním důvodem byla skutečnost, že společnost Paramount, vlastněná miliardářskou rodinou Redstonových, potřebovala souhlas federálních regulačních úřadů k prodeji firmy filmové společnosti Skydance. Ta měla zaplatit až osm miliard dolarů.
Rozhodnutí Paramountu ustoupit Trumpovi vyvolalo odpor řady prominentních postav v televizní stanici CBS. Na protest rezignoval hlavní editor 60 minut Bill Owens. CBS také ostře kritizoval ve svém komediálním pořadu Late Night Show populární bavič Stephen Colbert. Stanice následně oznámila, že jeho velmi sledovaný pořad skončí v příštím roce. Je sice pravda, že Colbertovi vzápětí nabídla účinkování v jiné show, ta ale nebude autorským pořadem, v němž by Colbert mohl, jak často činí v Late Night Show, zesměšňovat Trumpa.
S Trumpem se na vyplacení šestnácti milionů dolarů dohodla i stanice ABC poté, co ji Trump žaloval za to, jakým způsobem její moderátor George Stephanopoulos popisoval případ, v němž se s Trumpem v občansko-právním sporu úspěšně soudila novinářka E. Jean Carrolová. Soud uznal její tvrzení, že ji Trump v devadesátých letech sexuálně napadl, a přiřkl jí odškodné ve výši několika desítek dolarů.
I v tomto případě hrály roli obchodní zájmy společnosti, která televizní stanici ABC vlastní — konglomerát Disney. Ten se rozhodl raději spor urovnat, i když, jak upozorňovali mediální a právní experti, Trump měl jen malou šanci s žalobou uspět, pokud by došlo na soudní řízení.
Trump hrozí žalobami i dalším významným mediálním společnostem. Využívá přitom skutečnosti, že federální regulatorní úřady je mohou významně poškodit v okamžiku, když žádají o povolení k fúzi s jinými společnostmi. Anebo dokonce mohou zpochybnit jejich licence. Trumpův loajalista Brendan Carr, který stojí v čele Federální komunikační komise (FCC), bez většího odporu plní Trumpova zadání.
Husákova "normalizace" po trumpovsku...
Fakticky se ale potvrzují dávná slova Marxe: demokracie je pouze fiktivní nástroj vlády lidu tam, kde ve skutečnosti vládne oligarchie.
Pamatuji si, jak jsem při 200. výročí vzniku USA obdivoval (pro mladého člověka) tak dlouhou šňůru let (s 38 prezidenty) nepoznamenaných klasickou diktaturou. Když však organismus (v tom i stát) dlouhodobě nečelí konkrétním patogenům, jeho odolnost vůči nim klesá. Za necelý rok bude oslava čtvrt tisíciletí trvání USA pod jakkoli okázalým hávem hodně smutná...
Americká společnost se ukazuje (podobně jako tomu bylo třeba u raně středověkých celků) jako silnější v ofenzivě než pod tlakem, měla-li by se bránit. Nepřekvapuje mě to, nejinak než poměr Rusů, Iránců či Palestinců tváří v tvář jejich vládnoucí moci. Vzpomeňme si, kdy ještě měl na dálku moc Hitler nad Göringem.
Přes souhlas s autorem článku, považuji za důležité konstatovat dvě věci. Zaprvé, uvedené případy nezávislého působení médií v USA se nedotýkají podstaty vlastní cyničnosti a trapnosti Trumpovy politiky. Zadruhé, autonomní liberální média jsou závažnou součástí problému západních demokracií! Také u nás přinesl nástup soukromých komerčních podniků v této oblasti své neblahé následky. Mimochodem, zdá se, že mediální kritika Babiše a jeho ANO (postaveného na obranu pravicového vládnutí v době krize spojené s premiérem ODS Nečasem) u nás docela hasne již před volbami.
V jednom by liberálům asi měl Trump být příkladem. Že dělat věci prý v systému nemožné lze. Že balit ochotně fidlátka a těšit se z toho, jak převážně pro neškodnost nejsme my, demokraté v zavedeném systému defenestrováni, nýbrž se (rádi) klidně vracíme ke svým podnikům, ke změně společnosti v nyní docela ztraceném kurzu nepřehlédnutelně nestačí.
K poslednímu odstavci v příspěvku pana Horáka, konkrétně co se týká toho co je v rámci daného systému možné či nemožné: pane Horáku, Trumpovy (nesporné) politické eskapády se zdají být nepochopitelným excesem pouze z hlediska spíše pouze ideální, nežli reálné demokracie. Z jiného úhlu pohledu je to ovšem přesně naopak právě Trump, který lépe nežli většina ostatních pochopil, v čem spočívá pravá podstata tohoto způsobu demokracie.
Vždyť i ve "standardních" demokraciích pozorujeme dnes a denně, že všude vítězí především egoismus, partikulární privátní či stranický zájem. Rozdíl spočívá toliko v tom, že ve standardních formách demokracie politické subjekty tento svůj partikulární a egoistický charakter většinou neženou až na ostří nože; za prvé si uvědomují relativitu své moci, to jest ten fakt že někdy v budoucnu to budou ony kdo se ocitnou v opozici. A za druhé jim v tomto zneužití moci brání obvykle holý fakt, že jejich mocenská většina pravidelně nebývá absolutní.
Rozdíl tedy není ani tak zdaleka v tom že Trump je egomanem posedlým mocí, nýbrž že za prvé je pevně přesvědčen že svůj "trumpismus" může do americké společnosti vtisknout natrvalo; a za druhé že v daném okamžiku získal - téměř - absolutní moc. A díky svým osobním predispozicím psychopata bez zábran nijak neváhá svou mocenskou nadřazenost využívat až po samý okraj možností.
Vůbec je nutno opakovat znovu a znovu: samotným problémem není jedna osoba Trumpa; nýbrž co je opravdu fatální a děsivé je to, že pro svůj zvrácený pohled na svět dokázal získat prakticky nadpoloviční většinu americké společnosti. A že své zneužívání moci provádí s jejím buďto tichým, anebo dokonce nadšeným souhlasem.
Celkově vzato se zde ukazuje klíčový problém novodobých demokracií, u nás vyjádřený především známým povzdechem Masarykovým: napřed se zavede politický systém demokracie, a teprve poté se pro něj začnou shánět mravně odpovědní demokraté.
A celý tento omyl pramení z toho, že - musí na to být poukazováno znovu a znovu - tato demokracie se při svém vzniku vůbec nezabývala otázkou, co je vlastně vůbec člověk; jak se tento člověk bude chovat, když bude plně vystaven imanentnímu egoismu soukromovlastnické, kapitalistické ekonomiky, a zároveň mu bude - přinejmenším nominálně - do rukou dána veškerá moc nad státem.
Jak vůbec bylo možno závažně očekávat, že toto individuum kondicionované na sledování výhradně svých vlastních, egoistických zájmů se náhle začne chovat jako mravně uvědomělý, odpovědný občan hledící především na zájmy celku?...
Ještě jednou tedy: ano, tento "trumpismus" se jeví být excesem z hlediska standardní demokracie; ale z druhého pohledu naopak právě tento trumpismus dokonale ztělesňuje reálný, ovšem skrytý charakter liberálně-buržoazní demokracie.