Česká média mohou podlehnout politickému tlaku. Stejně jako v USA
Jiří PeheČeská média si nadále zachovávají vysokou míru nezávislosti. Paradoxně navzdory tomu, že jsou většinově vlastněna několika miliardáři. Díky přetrvávající rivalitě mezi oligarchy. Ta se ale po volbách může změnit ve spolupráci. Jako v USA.
V žebříčku svobody médií sestaveném Reportéry bez hranic se Česká republika v tomto roce umístila na desátém místě. Organizace ocenila, že v ČR stále existuje značná pluralita médií a že pokusy politické moci omezovat jejich svobodu jsou relativně vzácné.
Otázkou však zůstává, jak stabilní tato situace je. Podíváme-li se totiž na vlastnickou strukturu a trendy v české mediální krajině, je zřejmé, že u nás bohužel existují nemalé předpoklady k tomu, aby se česká média vydala směrem, který nyní vidíme kupříkladu v USA. Tedy k sílícím zásahům politické moci do svobody slova, spojenými s eliminací nepohodlných novinářů.
Nemalá část dosavadní značné plurality českých médií souvisí se dvěma faktory. Jedním je existence zatím ještě robustních veřejnoprávních médií. A druhým skutečnost, že ačkoliv většina médií je nyní ve vlastnictví českých miliardářů a jejich firem, tato oligarchická vrstva se zatím nedokázala spojit a spolupracovat. Mezi bohatými vlastníky soukromých médií přetrvává cosi jako soutěž, jež zaručuje, že si většinou nejdou navzájem na ruku.
Americký příklad
Taková situace ale existovala dlouho i v USA. Donald Trump ovšem ve svém druhém prezidentském mandátu velmi rychle k němu dříve kritická média s pomocí různých metod — včetně hrozeb a nátlaku — donutil přinejmenším k tomu, aby kritické postoje k němu utlumila.
Trumpův Bílý dům dokázal s pomocí výrazného snížení federálního financování Korporace pro veřejné vysílání ve velmi krátké době zničit veřejnou celostátní rozhlasovou stanici National Public Radio (NPR) a veřejnou televizní stanici Public Broadcasting Service (PBS). Obě instituce byly přitom dlouhodobě považovány za nedotknutelné.
Řadu mediálních organizací přinutil změnit tón jejich publicistiky s pomocí žalob na jejich údajnou neobjektivitu nebo šíření nepravd. Ačkoliv tyto žaloby byly neopodstatněné, organizace jako televize CBS nebo ABC se s Trumpem raději dohodly na mimosoudním vyrovnání. Proto, že jejich vlastníkům Bílý dům nepřímo hrozil tím, že Federální vysílací komise nemusí schválit jejich významné akvizice v hodnotě miliard dolarů, anebo jim rovnou odebere licence.
Možnost, že by mocné organizace, jako jsou Paramount nebo Disney, přišly o velké peníze v podobě zmařených akvizic, byly i za vyhazovy komiků Stephena Colberta a Jimmyho Kimmela. A peníze byly nakonec i za obnovením Kimmelovy noční mediální show společností Disney, protože ta kvůli bojkotu svých programů po vyhazovu Kimmela přišla během několika dnů o miliardy dolarů.