V žebříčku svobody médií sestaveném Reportéry bez hranic se Česká republika v tomto roce umístila na desátém místě. Organizace ocenila, že v ČR stále existuje značná pluralita médií a že pokusy politické moci omezovat jejich svobodu jsou relativně vzácné.

Otázkou však zůstává, jak stabilní tato situace je. Podíváme-li se totiž na vlastnickou strukturu a trendy v české mediální krajině, je zřejmé, že u nás bohužel existují nemalé předpoklady k tomu, aby se česká média vydala směrem, který nyní vidíme kupříkladu v USA. Tedy k sílícím zásahům politické moci do svobody slova, spojenými s eliminací nepohodlných novinářů.

Nemalá část dosavadní značné plurality českých médií souvisí se dvěma faktory. Jedním je existence zatím ještě robustních veřejnoprávních médií. A druhým skutečnost, že ačkoliv většina médií je nyní ve vlastnictví českých miliardářů a jejich firem, tato oligarchická vrstva se zatím nedokázala spojit a spolupracovat. Mezi bohatými vlastníky soukromých médií přetrvává cosi jako soutěž, jež zaručuje, že si většinou nejdou navzájem na ruku.

Americký příklad

Taková situace ale existovala dlouho i v USA. Donald Trump ovšem ve svém druhém prezidentském mandátu velmi rychle k němu dříve kritická média s pomocí různých metod — včetně hrozeb a nátlaku — donutil přinejmenším k tomu, aby kritické postoje k němu utlumila.

Trumpův Bílý dům dokázal s pomocí výrazného snížení federálního financování Korporace pro veřejné vysílání ve velmi krátké době zničit veřejnou celostátní rozhlasovou stanici National Public Radio (NPR) a veřejnou televizní stanici Public Broadcasting Service (PBS). Obě instituce byly přitom dlouhodobě považovány za nedotknutelné.

Řadu mediálních organizací přinutil změnit tón jejich publicistiky s pomocí žalob na jejich údajnou neobjektivitu nebo šíření nepravd. Ačkoliv tyto žaloby byly neopodstatněné, organizace jako televize CBS nebo ABC se s Trumpem raději dohodly na mimosoudním vyrovnání. Proto, že jejich vlastníkům Bílý dům nepřímo hrozil tím, že Federální vysílací komise nemusí schválit jejich významné akvizice v hodnotě miliard dolarů, anebo jim rovnou odebere licence.

Možnost, že by mocné organizace, jako jsou Paramount nebo Disney, přišly o velké peníze v podobě zmařených akvizic, byly i za vyhazovy komiků Stephena Colberta a Jimmyho Kimmela. A peníze byly nakonec i za obnovením Kimmelovy noční mediální show společností Disney, protože ta kvůli bojkotu svých programů po vyhazovu Kimmela přišla během několika dnů o miliardy dolarů.