Omezit možnost novinářů referovat o momentálně trestně stíhaných osobách je cílem pozměňovacího návrhu, který v minulém týdnu během projednávání vládní reformy trestního práva na sněmovním ústavně-právním výboru podal poslanec Radek Vondráček (ANO).

V současnosti zákon zakazuje státním orgánům činným v trestním řízení zveřejňovat identitu osob, vůči nimž je vedeno trestní řízení, nebo dalších zúčastněných osob, jako jsou svědci či poškození. Tento zákaz by se nově dle Vondráčkova návrhu měl vztahovat na všechny, tedy včetně médií, krom výjimek, kdy podle jiného zákona veřejný zájem převažuje nad zájmem na ochranu soukromí.

Návrh ostře kritizovali opoziční Piráti, především poslanec a člen ústavně-právního výboru Jakub Michálek. Ten krom věcného obsahu kritizoval i skutečnost, že pozměňovací návrh byl netransparentně předložen na jednání výboru bez důvodové zprávy a standardního procesu.

„Pokud zákon projde ve Sněmovně, novináři budou muset v závažných kauzách celé roky mlčet o tom, kdo je kauze trestně stíhaný. Jinak budou čelit žalobám. A veřejnost se kvůli němu nedozví pravdu, kdo v závažných kauzách figuruje. Zato lidé jako třeba ředitel nemocnice Motol Miloslav Ludvík by si mohli vymáhat smazání článků o svých kauzách a ještě chtít po novinářích odškodné,“ uvedl Michálek.

Proti návrhu se vymezil i Syndikát novinářů, podle něhož není na místě, aby se problém úniků informací z vyšetřovacích spisů řešil na straně médií. „Návrh legislativní změny vidíme jako přímý útok na svobodu médií a základní demokratické principy naší společnosti. Občané této země mají právo na průběžné informace o vyšetřování závažných trestních kauz, v nichž figurují například politikové či jiní veřejní činitelé,“ ohradila se česká profesní organizace.

Předseda ústavně-právního výboru a stínový ministr spravedlnosti hnutí ANO Vondráček se kritice brání. „Možnost médií informovat bude zcela zachována. Bavíme se o úzce vymezeném okruhu informací, omezujícím rozkrytí totožnosti dané osoby. Už dnes máme ustálenou judikaturu Nejvyššího, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, že v případě veřejného zájmu právo na informování převažuje,“ uvedl pro Český rozhlas.

Záměr podpořili poslanci ústavně-právního výboru, přihlásil se k němu i jeho místopředseda a předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda, který prohlásil, že byl „vždy příznivcem náhubkových zákonů“. Původně zákon podporoval také ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), po veřejné a mediální kritice však řekl, že ve sněmovně návrh svým hlasem nepodpoří.

O celé novelizaci zákona, jejíž součástí je tento pozměňovací návrh, bude rozhodovat ještě sněmovna jako celek a následně Senát.

Svoboda médií je v ohrožení

Odborníci se shodují, že záměr ochrany soukromí osob, které nejsou veřejně exponovány, v trestním řízení, není bezezbytku špatný. Excesy v mediálním pokrývání určitých kriminálních kauz se totiž v minulosti děly: nejzřetelněji v případě zdravotní sestry Věry Marešové, která od roku 2014 čelila trestnímu stíhání v souvislosti s podezřelými úmrtími v nemocnici v severočeském Rumburku.

Vina jí nebyla prokázána, přesto některá velká média o hypotéze policie a prokuratury psala jakožto o prokázaných faktech, několik z nich dokonce přineslo titulky typu „Zabíjela, aby si ulehčila práci“. Marešová od TV Nova a TV Prima nebo od vydavatelů MF Dnes, Blesku či regionálních Deníků vysoudila statisícové částky.

Vondráčkův aktuální návrh je však velmi problematický. „Na miskách vah v dané věci podle mého názoru převažuje svoboda slova nad ochranou osobnosti. Respektive řešení tohoto problému pomocí trestního práva je až moc razantní a nešťastné,“ říká pro Deník Referendum ústavní právník Ondřej Preuss z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Návrh může vytvořit podpůrné prostředí pro útoky na novináře formou tzv. strategických žalob vůči veřejné participaci (anglická zkratka SLAPP). Jde o praxi politiků či velkých firem podávat bezpředmětné žaloby na novináře či zástupce občanské společnosti, které potom natolik zahlcují jejich duševní, personální a materiální kapacity, že se média mohou raději vyhýbat psaní o určitých tématech nebo osobách. „Skutečně se lze obávat zastrašování médií a nezávislých zdrojů tím, že proti nim bude podáno trestní oznámení nebo budou třeba předvolávány na výslech a podobně,“ podotýká Preuss.

Podle sociologa médií Václava Štětky z britské University of Loughborough návrh jde proti etablované novinářské praxi jak v České republice, tak v zahraničí. „Představuje významný zásah do svobody médií a omezení jejich příslovečné role hlídacích psů demokracie, ke které nepochybně patří přinášení informací o kauzách, jejichž aktéry jsou veřejně činné osobnosti,“ uvedl pro DR.

Ačkoliv by se tedy nové pravidlo nevztahovalo na osoby, u nichž je zveřejnění jména ve veřejném zájmu, problém podle odborníků spočívá v tom, kdo a jak bude veřejný zájem posuzovat. A právě tato nejasnost by mohla novináře vystavit riziku soudních sporů a nutnosti zpětného dokazování.

„Veřejný zájem představuje podobně enigmatickou kategorii jako koncept médií veřejné služby. Bude obtížné najít shodu na tom, kdy jde o veřejný zájem, respektive jaké jednání konkrétního aktéra je ve veřejném zájmu, a média o něm proto mohou referovat bez zamlčování identity potenciálního pachatele. Pravděpodobně bude docházet k řadě konfliktů, často soudních, které ve svém celku budou oslabovat svobodu zpravodajských médií,“ upozorňuje sociolog médií Jaromír Volek.

„Jde ale zatím o syrový návrh, takže musíme doufat, že jeho konečné znění bude naznačený problém řešit, respektive bude diferencovaně a co nejpřesněji definovat osoby a situace ve veřejném zájmu,“ dodává Volek pro Deník Referendum.

Další odborníci však mají za to, že přes někdejší novinářské přešlapy a lehkovážné zveřejňování citlivých informací, které vedly k nespravedlivé ostrakizaci soukromých osob, jako byla již zmíněná Marešová, by tato otázka měla náležet do sféry novinářské integrity a editoriální praxe redakcí a neměl by ji postihovat zákon.

„V ideálním případě bychom pro tuto oblast nepotřebovali zvláštní právní úpravu — postačil by jasný profesní kodex a efektivní mechanismy samoregulace, které by umožnily řešit excesy v rámci mediální rady složené ze zástupců vydavatelů, vysílatelů, novinářů a dalších relevantních aktérů v mediální oblasti. Samoregulace by omezila riziko státního zásahů a obavy z toho, že stát chce média umlčet,“ říká pro Deník Referendum socioložka médií Marína Urbániková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Takové vlivnější a funkční těleso však v České republice na rozdíl od zahraničí chybí.

„Konkrétní rozhodnutí, zda zveřejnit jméno trestně stíhaného člověka, se může lišit případ od případu, ale obecně by se mělo řídit principy novinářské etiky, nikoli paragrafy trestního zákona,“ shrnuje mediální odborník Václav Štětka.