Počátkem dubna se bude v Senátu jednat o navýšení a indexaci veřejnoprávních poplatků. Jak budete hlasovat?

Jsem zpravodajem toho návrhu, tudíž to musím celé připravit a vyargumentovat. Budu hlasovat pro. To je myslím zřejmé vzhledem k mé minulosti a k tomu, že během televizní krize v době opoziční smlouvy jsem byl zakladatelem občanské iniciativy Česká televize — věc veřejná a byl jsem dva dny před Vánoci 2000 i se svou ženou za obranu nezávislosti vyhozen z České televize.

Další věcí je, že z odborného či profesního hlediska mám pár výtek, neboť se tématem zabývám pětadvacet let a v senátní kampani jsem veřejnoprávní média spolu s životním prostředím, kulturou a vzděláním označil za svůj silový resort. V tuto chvíli jde však o politikum, a nikoli zcela o odbornou věc, protože víme, co hrozí. Novela je ale v drtivé většině v pořádku.

Proč je to důležité, navíc takto narychlo v závěru volebního období?

Jde o krok k posílení nezávislosti veřejnoprávních médiích, třeba aby to po volbách hnutí ANO mělo s ovládnutím a likvidací České televize těžší. Zvýšení přichází nikoliv za pět minut dvanáct, ale čtvrt hodiny po dvanácté, vzhledem ke vší inflaci, růstu cen technologií, energií, zahraničních programových akvizic, které proběhly od posledního navýšení. Je třeba to schválit, aby se před volbami vyčistil stůl, a potom můžeme po volbách sledovat, zda nastoupivší vláda ANO skutečně udělá, čím vyhrožuje.

Myslíte, že novela tak, jak je, Senátem projde?

Pevně v to doufám.

A máte nějaké signály, že by tomu tak být nemuselo? V Senátu mají sice většinu vládní strany, ale i mezi nimi budou předpokládám lidé, kteří budou proti.

Určitě. V našem klubu je sice Zdeněk Hraba a možná nějací další lidé kolem něj, kteří se svým postojem takto bez argumentů působí jako pátá kolona ANO, u lidovců bude možná proti Jiří Čunek. Věřím ale, že náš klub si bude vědom této odpovědnosti a že i v dalších klubech — STAN, lidovci a Senátor 21 — bude velká většina senátorů hlasovat pro. Opak by byl podraz vládě a její krvavě vybojované novele proti opozičním obstrukcím.

Hnutí ANO chce po volbách převést financování České televize pod státní rozpočet. Proč to podle vás není schůdná cesta?

Zrušením koncesionářských poplatků fakticky domácnostem vůbec neulevíme. Přesně naopak: nadále všichni budou televizi platit ze svých daní skrze státní rozpočet. Česká televize a Český rozhlas se pouze stanou závislými na každé vládě, stanou se v tu ránu devótními, vládními médii. Šlo by o zestátnění médií veřejné služby, abychom použili tematický slovník vzhledem k Babišově kariéře předlistopadového normalizačního komunisty.

Padesát haléřů denně v případě ČT a třicet haléřů v případě ČRo navíc nikoho existenčně neohrozí. Naopak, lidem sociálně slabším poskytují média veřejné služby servis a k tomu komfort pro všechny, kdo se nedostanou na koncerty, do divadel, do kina, na sportovní utkání. Zajišťují také pořady pro menšiny.

Hnutí ANO chce zrušit tři ze šesti stávajících kanálů České televize: Jedničku, Dvojku a Art. To by znamenalo absolutní zrušení veřejnoprávnosti. Tyto stanice krom zábavného programu dávají prostor i nekomerční kultuře, alternativní hudbě, záznamům z regionálních divadel nebo dokumentům, které tu žádné komerční stanice neprodukují.

Zbyl by nám jen sportovní a dětský kanál a potom zpravodajská stanice podřízená vládní moci, protože by byla závislá na tom, zda jí Babišova vláda přidělí peníze. Jde o otevřenou inspiraci ovládnutím veřejnoprávních médií na Slovensku a v Maďarsku, snahu sebrat občanům právo na kontrolu svých volených zástupců.

Politici ANO vždy argumentují tím, že některá vzorově fungující média veřejné služby, například v severských zemích, jsou také financována ze státního rozpočtu.

Dánsko či Nizozemsko vedle poplatků povolují médiím veřejné služby vysoké příjmy z reklamy v rozsahu až patnácti procent. V zemích, kde je ve veřejnoprávních médiích reklama zakázána, jako ve Skandinávii, jsou jejich příjmy doplňovány z přerozdělení daní či z poplatků placených komerčními televizemi.

Hlavně však musíme vzít v potaz způsob, jakým ve skandinávských zemích funguje demokracie a jaký je tam respekt k zákonům. V radě České televize působí dosud několik lidí dosazených ANO a SPD, kteří porušili zákon odvoláním dozorčí komise, jak potvrdil Nejvyšší správní soud. Česká televize už zaplatila milion a půl za tento průšvih a bude platit dál.

Někteří členové Rady ČT porušují zákon i v jiných rovinách, jako například Lubomír „Xaver“ Veselý, který má při svém působení v radě své vlastní komerční vysílání. Naproti tomu, když se před pár lety zjistilo, že ředitel švédské veřejnoprávní televize měl mizivý podíl, pár akcií nějakého komerčního média, byl okamžitě odvolán.

V těchto zemích je jiná politická kultura a tradice, je tam tak silné veřejné mínění, že jakýkoliv pokus o ovládnutí veřejnoprávních médií by občané nedopustili. My bychom určitě nenásledovali Švédsko, ale spíše Slovensko, kde byla během několika měsíců veřejnoprávní média zlikvidována. Máme pro to ostatně varovné precedenty z předcházející Babišovy vlády: krom snahy o dosazení nekompetentních lidí do rad veřejnoprávních médií sněmovna dva roky neschvalovala výroční zprávu o činnosti televize bez jakéhokoliv důvodu, zkrátka se účelově snažila veřejnoprávní médium držet pod krkem.

Hnutí ANO současně chce veřejnoprávní média podřídit kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu. To jste ale sám v minulosti podpořil.

Ano, nyní dokonce moje kolegyně ze senátorského klubu ODS a TOP 09 Hana Kordová Marvanová připravila návrh na ústavní zákon o kontrole hospodaření ČT Nejvyšším kontrolním úřadem, což je věc, které se dlouhodobě vůbec nebráním. Ten návrh jsem podepsal a doporučil k podpisu řadě kolegů. Současně ale to, že Česká televize není pod žádnou kontrolou hospodaření, tvrdí jenom lidé se zlými úmysly. Ve skutečnosti obě veřejnoprávní média mají svou radu, dozorčí komisi, každoroční audity, výslednou zprávu musí schválit parlament.

Plány hnutí ANO zahrnují také sloučení obou institucí, televize i rozhlasu. Jak je hodnotíte?

Jde opět o snahu o totální ovládnutí veřejnoprávních médií, poněvadž v čele bude jeden politiky dosazený člověk, který bude závislý na tom, zda mu Babiš s Havlíčkem a Schillerovou přidělí nějaké peníze. Obě instituce se přitom vyvíjely jinak, mají odlišnou historii a zkušenosti ze Slovenska zpochybňují i tezi, že sloučením se ušetří. Součástí plánu je televizi vystěhovat někam na okraj Prahy: to už vyloženě smrdí mafiánstvím, protože největší pražští gangsteři se snažili léta změnit územní plán, aby získali lukrativní pozemky nad Prahou, jako jsou Kavčí hory, kde stojí sídlo České televize.

A snad v životě jsem neslyšel něco tak hrozného, jako že Andrej Babiš v čele vlády nechá vystěhovat Český rozhlas z budovy, před níž se v národní historii krvácelo, a prodá ji developerům. Na krvi těch spoluobčanů a pásech okupačních tanků z roku 1968 vznikla normalizace, v níž dělal Andrej Babiš kariéru jako člen státostrany a agent Státní bezpečnosti. Ta budova je národní kulturní památka. Nadto čerstvě zrekonstruovaná, opravovala se tam za miliardu a půl všechna nahrávací studia, aby odpovídala současným technologiím.

Vystěhovat média někam za Prahu je samo o sobě další potupa, jejich situování v centru má velký význam z hlediska symboliky i snadné dostupnosti. Z Babišovy strany jde zkrátka o absolutně neskrývaný pokus veřejnoprávní média opanovat a na nic přitom nezapomenout. Což nelze vnímat jinak než jako přeměnu demokracie v autoritativní režim.

Bude-li mít Babiš po nadcházejících volbách sněmovní většinu, co proti tomu jako senátoři zmůžete?

Obrana České televize a Českého rozhlasu je problémem občanů, nikoliv jen senátorů. Já sám jsem teď v politice, ale snažím se též udržet roli kritického občana. Určitě bych tedy spolupracoval s občanskými iniciativami a burcoval veřejnost, což vlastně, pokud jde o veřejnoprávní média, dělám po celé své polistopadové působení.

Vždy mi šlo o princip, i když jsem byl obviňován z toho, že mám na fungování veřejnoprávních médií svůj finanční zájem. Já jsem s manželkou v době opoziční smlouvy, po vyhazovu z televize nemohl najít práci a musel se živit manuálně a jezdit pracovat na Slovensko. Mě tedy nikdo nemůže osočovat, že nejde o věc, která je pro mě principiálně zásadní. Podle Timothyho Snydera si má člověk najít instituci, kterou má hájit, pokud ona není schopna se hájit sama: já jsem si zvolil média a životní prostředí.

Svou legislativní prací v Senátu můžete ovládnutí veřejnoprávní televize nanejvýš zbrzdit, je to tak?

Ovládnutí veřejnoprávních médií by předpokládalo změnu řady zákonů, u nichž si nedovedu představit, že by je Senát schválil a prezident podepsal. Sněmovna nás ale může přehlasovat, takže přijímání budeme skutečně moci leda znepříjemnit a zdržet. Především se proto musí před volbami veřejně mluvit o tom, že jde o snahu zavést v České republice slovenský Ficův nebo maďarský Orbánův model. A že Babiš veřejnoprávní média zkrátka nenávidí, a to od té doby, co nezvládl předvolební debatu České televize s Petrem Pavlem před prezidentskými volbami 2023.

Politik ale nemá co komentovat vysílání televize a hodnotit, zda tam konkrétní programy patří, nebo ne. Já si troufám říct, že do toho, co má a nemá obsahovat veřejnoprávní vysílání, vidím mnohem víc než Babiš, ale propadl bych se hanbou, kdybych to měl jako politik veřejně hodnotit. Od toho má televize vystudované dramaturgy, kteří tomu rozumí a plně odpovídají za program. Zasahovat do něj nesmí, vyjma případu porušení zákona, dokonce ani Rada ČT.

Některé kroky Jana Součka v posledním roce vzbudily obavy, že jde o snahu zkrotit publicistiku v ČT. Jednak to byl podivný konec Nory Fridrichové a jejího populárního pořadu 168 hodin, nyní byl zrušen jeden ze dvou pořadů, které moderuje Václav Moravec, další častý terč kritiky některých politiků. Není nezávislost veřejnoprávních médií ohrožena už nyní?

Volme nezávislé mediální rady, a ty potom budou volit silné a nezávislé ředitele veřejnoprávních médií. To je vše, co k tomu řeknu.

To je ovšem systémový problém, protože rady veřejnoprávních médií volí většinově Poslanecká sněmovna.

Ano, a problém tohoto systému není nový, velké potíže dělal už v době opoziční smlouvy. Do rad veřejnoprávních médií jsou mnohdy volení lokajové, ochotní sloužit za všech režimů každému, nebo lidé, jejichž jedinou náplní práce je veřejnoprávní média šikanovat, jako byla ještě v minulém sněmovním období Hana Lipovská.

Když jsem byl ve výboru Českého filmového a televizního svazu, nominovali jsme do Rady ČT bývalého soudce Ústavního soudu Vojtěcha Cepla, který se zařekl, že jakmile se ho nějaký politik bude snažit ve funkci kontaktovat, hned to zveřejní. Dostal snad jediný hlas. Zato jeho protikandidátka, jistá sportovkyně, která se chlubila, že je dostupná komukoliv na telefonu neustále, dostala ve sněmovně asi sto dvacet hlasů. Tato vzpomínka mě vždycky utvrdí, že za slovy, jak se politici snaží zbavit občany strašlivého jha jménem placení koncesionářských poplatků, není nikdy nic jiného než mocenské choutky.

Vláda už zpočátku mandátu prosadila malou novelu, která rozšířila volbu členů Rady ČT i na Senát. Nepřineslo to alespoň určité zlepšení?

Dlouhodobě prosazuji německý model, kdy jsou členové mediálních rad jmenováni významnými veřejnými institucemi, občanskými spolky a církvemi. Nejsem si schopen představit, že by nějaká úctyhodná instituce, třeba Akademie věd či Česká konference rektorů, do Rady ČT vyslala člověka, jako je Xaver Veselý, který je sprostý, napadá lidi, uráží ženy, a nadto je ve střetu zájmů, porušil zákon a dávno měl být odvolán. Když už není průchozí, aby se na volbě podílely také občanské organizace, měla by se volba rozdělit alespoň půl napůl mezi sněmovnu a Senát. To je systémové.

A proč podle vás má Senát nakonec volit pouze třetiny radních?

Neprošlo by to sněmovnou, protože ta se této moci nechce vzdát.

Obecně nahlíženo, udělala Fialova vláda pro nezávislost České televize a Českého rozhlasu dost?

Udělala nejvíce ze všech vlád za poslední léta. Jednal jsem o té věci postupně se všemi vládami, premiéry i jejich koaličními partnery, všichni nám naše návrhy odkývali, ale nikdo pro ně nic neudělal. A teď tu díky Fialově vládě máme systém automatického zvyšování poplatků podle inflace — a hlavně bez ohledu na to, kdo zrovna vládne.

VOJTĚCH PETRŮ