Vládní pětikoalice se dohodla na mechanismu navyšování koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas na základě inflace. Původně přitom vládní představitelé hovořili o jednorázovém navýšení televizních a rozhlasových poplatků, které se naposledy zvyšovaly v roce 2008 v případě ČT, v roce 2005 v případě ČRo. Informaci v minulém týdnu potvrdili zástupci vlády. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) věc nekomentoval s tím, že přesné kontury novely vláda představí „v řádu týdnů“.

Podle původního návrhu se měl od počátku roku 2025 koncesionářský poplatek zvýšit pro televizi o 25 korun na celkem 160 a pro rozhlas o deset korun na 55 korun za měsíc. Rozšířit se měl rovněž okruh plátců na všechny, kdo mají k veřejnoprávnímu vysílání přístup z internetu, tedy i na majitele mobilů, počítačů či tabletů. Platit koncesionářské poplatky by rovněž musely firmy nad pět zaměstnanců. Co z těchto plánů zbude, není zatím jasné.

Proti návrhu představenému loni se podzim se prostřednictvím svých profesních asociací ohradili zástupci průmyslu a velkých komerčních médií včetně Unie vydavatelů, kam patří především mediální domy ve vlastnictví oligarchů Daniela Křetínského, Karla Pražáka a skupiny Penta, či Asociace komerčních televizí, sdružující konkurenty České televize, jako je TV Nova ze skupiny PPF nebo skupina Prima podnikatele Ivana Zacha.

K posílení nezávislosti veřejnoprávních médií se vládní koalice ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů přihlásila už ve svém programovém prohlášení. Velká mediální novela, upravující financování veřejnoprávních médií, navazuje na takzvanou malou mediální novelu, již předložila vláda poslancům v červnu 2022 a která byla definitivně schválená až napočtvrté po soustavných opozičních obstrukcích.

Novela zvýšila počet členů Rady České televize z patnácti na osmnáct, přičemž třetinu radních nově vybírají senátoři — tato dovolba Senátem proběhla koncem loňského roku. Rada Českého rozhlasu má stále devět členů, ale vylosované tři mandáty bude nově obměňovat také Senát.

Novela rovněž zrušila možnost odvolat celou Radu ČT po dvojím neschválení výroční zprávy sněmovnou a zpřísnila pravidla pro organizace občanské společnosti navrhující kandidáty do Rady. Tyto organizace nově musí existovat alespoň deset let, aby se zabránilo účelovému zakládání nových spolků čistě kvůli formálnímu návrhu kandidátů do mediálních rad.

Opozice nakonec od obstrukcí upustila, neboť vláda slíbila, že posune účinnost novely až od nového roku. Díky tomu nového generálního ředitele po dosluhujícím Petru Dvořákovi zvolila ještě stará Rada ČT. Dvořáka tehdy nahradil na Kavčích horách někdejší šéf brněnského studia ČT Jan Souček.

Odborníci záměr chválí

Podle sociologa médií Václava Štětky, který momentálně působí na britské Loughborough University, přichází vládní návrh na navýšení koncesionářských poplatků z ekonomického hlediska v nejvyšší čas, protože bez něj by veřejnoprávním médiím hrozily vážné ekonomické obtíže.

„Po věcné stránce nelze návrhu v jeho základních parametrech mnoho vytknout. Problém nicméně je, že mu nepředcházela žádná širší, koncepční debata nad tím, jaký rozpočet veřejnoprávní média vlastně potřebují, aby v následujících letech dokázala poskytovat kvalitní veřejnou službu. Stejně tak postrádáme diskusi o tom, jak má vypadat veřejná služba v informačním prostředí, které se za těch patnáct až osmnáct let radikálně proměnilo,“ říká sociolog pro Deník Referendum.

Podle mediálního odborníka Jaromíra Volka záměr zvýšit poplatky a zahrnout do zákona mechanismus jejich valorizace představuje změnu, která zcela zásadně ovlivňují fungování obou médií veřejné služby.

„Jak ale praví lidová moudrost, ďábel se skrývá v detailu. Zatím těch neznámých detailů zůstává v návrhu řada. Jejich podoba ale nakonec rozhodne o tom, zda nebude muset ČRo a ČT přikročit od ledna 2025 k radikálním škrtům, které se nutně negativně promítnou do kvality obsahu,“ upozorňuje Volek.

„Především není v tuto chvíli zcela jasné, zda bude po zavedení valorizace zachován i původní, nikterak velkorysý návrh navýšení poplatků, nebo bude uplatněn princip něco za něco a navrhované navýšení s valorizací klesne,“ říká v rozhovoru pro DR Jaromír Volek.

„Samozřejmě jde také o to, od jaké výše inflace se bude poplatek valorizovat. Zvláště v jakém poměru bude k inflační hladině, na kterou cílí běžně Národní banka. Pokud bude nastavena valorizační úroveň příliš vysoko, budou obě média dále chudnout, byť pomalejším tempem než nyní,“ dodává.

Cíl predikovatelného, stabilního financování ČRo a ČT tak podle něj naplněn nebude a financování obou médií zůstane dál pod tlakem sněmovní většiny.

Socioložka médií Marína Urbániková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně oceňuje, že vláda v rámci financování veřejnoprávních médií navazuje na model koncesionářských poplatků.

„Systém poplatků, které hradí veřejnost, tedy fyzické a právnické osoby, považuji pro náš region za nejvhodnější. Naopak, financování médií veřejné služby přímo ze státního rozpočtu je rizikové nejen z hlediska jejich nezávislosti, což je patrné zejména v zemích s horší politickou kulturou, ale i z hlediska objemu a stability financování,“ vysvětlila socioložka pro Deník Referendum.

„Zajímavou inspirací je finský a švédský model, kde jsou média veřejné služby placená ze speciální samostatné daně, kterou platí občané i firmy a která není součástí státního rozpočtu. Výše příspěvku tedy není stanovena paušálně pro všechny stejně, ale reflektuje příjmovou situaci plátce, což je jistě spravedlivější,“ dodává Urbániková.

Zvýšení poplatků jen intermezzem?

Osud novely zákona upravující výši a případnou valorizaci koncesionářských poplatků pro Českou televizi a Český rozhlas je však nejistý především proto, že na takto zásadní změnu má do konce volebního období už málo času.

Podle politologa Aleše Michala z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze by si vláda s novelou měla pospíšit. „Koncesionářské poplatky se nezvyšovaly navzdory inflaci a vývoji cen velmi dlouhou dobu. Přesto jde o silné téma pro odpůrce vlády, které se využívá tak často, že by bylo z vládního pohledu riskantní k tomuto kroku sahat během dlouhotrvající volební kampaně před sněmovními volbami,“ upozorňuje politolog.

Pokud by se schválení valorizací koncesionářských poplatků podařilo, může hned po dalších volbách nastat změna. ANO i SPD, které by se podle aktuálních průzkumů stranických preferencí mohly dát dohromady většinu ve sněmovně, totiž deklarují plán koncesionářské poplatky zrušit a nahradit je financováním médií veřejné služby ze státního rozpočtu. To by fakticky znamenalo zestátnění České televize i Českého rozhlasu.

Loni v srpnu tento záměr hnutí ANO deklaroval sám předseda a expremiér Andrej Babiš, později jej potvrdila i poslankyně a stínová ministryně kultury hnutí ANO Jaroslava Pokorná Jermanová. V minulosti přitom z ANO zněla maximálně eventualita odpustit platbu koncesionářských poplatků seniorům. SPD má zrušení koncesionářských poplatků a financování médií veřejné služby ze státního rozpočtu ve svém programu dlouhodobě.

V minulém volebním období za menšinové koalice ANO a sociální demokracie a tolerované komunisty se stávající podoba veřejnoprávních médií či koncesionářských poplatků legislativně nezměnila.

Rada České televize však byla k závěru období destabilizovaná a polarizovaná, neboť sněmovní většina opřená o ANO, SPD a KSČM soustavně volila radní kritické vůči směřování ČT pod vedením Petra Dvořáka. Kritičtí radní postupně nabyli v Radě ČT většinu a získali i post předsedy. Stal se jím spolupracovník Lidových novin — tehdy z Babišových svěřenských fondů — Pavel Matocha.

V Radě ČT rovněž od té doby působí moderátor internetové XTV Lubomír Veselý nebo ekonomka Hana Lipovská, později odvolaná z funkce sněmovnou kvůli kandidatuře za antirouškařské hnutí Volný blok ve sněmovních volbách 2021.

V roce 2020 vyšlo najevo, že poslanec Stanislav Berkovec (ANO) rozesílal zákonodárcům mail, v němž hodnotil jednotlivé kandidáty do Rady ČT podle jejich loajality k hnutí ANO.

„Je těžké predikovat, co současné deklarace opozičních stran přesně znamenají. Zejména u SPD je zjevné, že vzorem pro tento postoj je vývoj pozice veřejnoprávních médií v Maďarsku nebo dnes na Slovensku: tam návrhy prakticky znamenají zestátnění a podřízení zpravodajství vládním postojům. Tomio Okamura se nikterak netají tím, že je pro něj Orbánova politika vzorem,“ upozorňuje politolog Aleš Michal.

„U hnutí ANO je postoj o něco méně jasný. Andrej Babiš se sice rovněž k veřejnoprávním médiím dlouhodobě vyjadřuje kriticky, jeho postoj je však o něco umírněnější. Česká televize je pro něj jen jednou ze součástí údajného ,polistopadového kartelu‘. Nicméně zrušení koncesionářských poplatků v každém případě znamená existenční problém pro veřejnoprávní média,“ dodává odborník z pražské Univerzity Karlovy.

Dnes již v Evropě existuje několik precedentů, jak by se mediální scéna mohla vyvíjet. Krom často zmiňovaného Maďarska, Polska a Slovenska má podobnou zkušenost i Slovinsko, kde se někdejší populistický premiér Janez Janša dlouhodobě snažil ovládnout veřejnoprávní média především sofistikovanými útoky na novináře a s využitím maďarských investic ve Slovinsku.