Čtyři roky Martina Baxy: rozpočet na kulturu se poprvé blíží jednomu procentu

Lenka Havlíková

Čtyři roky Martina Baxy na ministerstvu kultury přinesly do rezortu stabilitu a několik klíčových změn — od prosazení mediálního zákona a zákona o veřejných kulturních institucích po navýšení rozpočtu. Ne vše se ale podařilo.

Martin Baxa si vedl velmi úspěšně, byla mu vlastní věcnost, odpovědná a kontinuální práce. Foto FB Martin Baxa

Za šestatřicet let od roku 1989 se ve funkci ministra kultury vystřídalo jednadvacet ministrů. Průměrná doba setrvání ministra kultury ve funkci je tedy 1,7 roku. Po celou tu dobu byl a zůstává rezort výrazně podfinancovaný a kulturní témata jsou v rámci politického diskurzu marginalizovaná. V posledních letech je kultura vystavena dehonestaci a útokům dezinformační scény.

Z tohoto úhlu pohledu je zapotřebí jednoznačně říct, že čtyři roky ministrování Martina Baxy přinesly věcnost, odpovědnou a kontinuální práci. Martin Baxa opíral své kroky o diskusi s odbornou veřejností, řadu témat výrazně posunul a nastartoval některé procesy do budoucna.

Letošní rozpočet ministerstva kultury se oproti loňsku zvýšil o šestadvacet procent a dosahuje téměř kýženého jednoho procenta státního rozpočtu — byť je to díky zapojení financování z Národního plánu obnovy. Tato příležitost byla využita úspěšně a v řadě oblastí přinesla posun, například v kreativním vzdělávání, v rozvoji sítě kulturních prostorů a v oblasti mezinárodních projektů.

V rámci tohoto rozpočtu narostly prostředky na kulturní aktivity, tedy na oblast grantů pro veřejně nezřizovaný sektor. Tento pozitivní vývoj je však třeba vnímat v kontextu rostoucích nákladů a probíhající debaty o férovém odměňování, které představují faktory potenciálně ohrožující budoucí efektivitu čerpání prostředků.

Za výrazný úspěch považuji prosazení mediálního zákona a zákona o veřejných kulturních institucích (VKI), které představují klíčové kroky k posílení transparentnosti, odborného vedení a stabilního financování kulturního a mediálního sektoru.

Velká diskuse se vedla o Statusu umělce. Osobně považuji za důležité, že tento pojem byl zakotven do zákona, protože v daném okamžiku to představovalo maximum dosažitelného. Nečekám, že se situace změní mávnutím kouzelného proutku — první krok byl učiněn a vyústil ve spuštění registru a vypsání individuálních dotací.

Nyní je zapotřebí Status umělce dále rozvíjet. Týká se to především přesnější definice profesí — v tom byl zahájen dialog s odbornou veřejností, navazující na komunikaci během covidu. Dále je třeba reflektovat pracovní podmínky v kultuře, což vyžaduje mezirezortní spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí.

Práce v kulturním sektoru má řadu specifik: je nárazová, s nepravidelnými příjmy a nestabilním prostředím, často kombinuje různé typy práce. Většina umělců a umělkyň současně působí jako OSVČ, mají zaměstnání či smlouvy o dílo. Z toho vyplývají atypické situace, se kterými stávající sociální systém neumí adekvátně pracovat.

S tématem souvisí také nutnost zvyšování honorářů v nezřizovaném sektoru a revize tabulkových platů ve zřizovaných organizacích. Zaměstnanci uvedení v Příloze 1 totiž pobírají platy na nejnižších stupních tabulek, často pod hranicí zaručené mzdy, což je stav, který je nutné změnit.

Za pozitivní považuji také vznik Státní kulturní politiky, která je v momentálně v připomínkovém řízení. Dokument obsahuje rozsáhlou analytickou část, jež realisticky popisuje stav kultury, a zároveň část návrhovou, která přináší konkrétní opatření. Vznik takovýchto strategických plánů považuji za naprostý základ a nedílnou součást politické kultury.

Na co v tomto volebním období nezbyl čas, je Zákon o kultuře. Současná ústavní vymezení nejsou doplněna obecnou zákonnou úpravou a není v nich jasně vyjádřeno, že stát kulturu aktivně podporuje. Naproti tomu v jiných oblastech veřejného zájmu existují srovnatelné zákony, například zákon o podpoře výzkumu a vývoje či zákon o podpoře sportu, stejně jako legislativa zaměřená na ochranu zdraví, vzdělávání, rodiny a rodičovství či životní prostředí.

Souhrnně si myslím, že uplynulé volební období bylo v oblasti kultury úspěšné a doufám, že vykonaná práce nepřijde vniveč. V současné geopolitické situaci musí naše země posilovat svou odolnost a budoucnost stavět na investicích do vzdělání, vědy a kultury.