↗

Pokud nám skutečně záleží na kulturním dědictví a vzdělané občanské společnosti, je načase přestat kulturu posuzovat optikou okamžitého finančního výnosu. Foto Pavel Bednařík, WmC

Už kolikrát se mi stalo, že poté, co jsem poznamenal, jak neutěšená je situace v české kultuře, jsem zaslechl doporučení, ať změním zaměstnání. Pro jednotlivce to může být řešení. Ale co by se stalo, kdyby změnili práci všichni kulturní pracovníci? Kolik institucí by zavřelo a co by to znamenalo pro naši společnost?

Kultura má být dostupná všem

V kulturní sféře působí jen velmi málo lidí proto, že by se v ní „točily“ peníze — zaměstnanci regionálních institucí obvykle spadají do 9. až 11. platové třídy a jejich nástupní plat je bez osobního ohodnocení mezi třiadvaceti a šestadvaceti tisíci, po pěti letech praxe mezi dvaceti pěti a půl a dvaceti devíti a půl tisíci. Drtivá většina lidí zůstává v tomto sektoru kvůli přesvědčení o smysluplnosti své práce.

Kromě platů je problém i naprosto nekoncepční a nepředvídatelné chování zřizovatelů. Jeden příklad za všechny: Jihočeský kraj investoval do rekonstrukcí několika jím zřizovaných muzeí a snaží se také o koncepci na rok 2028, kdy České Budějovice budou Evropským hlavním městem kultury. O její kvalitě nicméně panují velké pochybnosti a z nejrůznějších plánů měla nakonec největší dopad velmi kontroverzní likvidace Domu umění přímo v krajském městě.