Provoz výtvarného umění jako křivé zrcadlo poměrů
Jan ŠíchaPetice, která kritizuje Národní galerii, Cenu Jindřicha Chalupeckého a Akademii výtvarných umění, se setkala s podivuhodně zmatenými ohlasy.
Petice o poměrech ve výtvarném umění, zdá se, vyvolala větší zájem než výtvarné umění samo. Jeden novinář petici srovnal s dopisem Pragováků v roce 1968, další srovnání mířilo k takzvané Antichartě. Škoda, že chybí jiné příklady než z doby českého bolševismu. Jak se tak lidé v Čechách znají, bylo možné se z reakcí na petici i dovědět, čí manželka za něčím stojí a čí fóry se oposlouchaly.
Patřím k těm, kdo se zajímají o výtvarné umění po celý svůj život. V rámci svých osvětových aktivit, které se nikdy nechtěly tvářit odborně, jsem pracoval na řadě výstav i na řadě knih, které o výtvarném umění nějak pojednávaly.
Počátkem devadesátých let minulého století jsem se ptal Jiřího Koláře, jak to vypadalo za první republiky. Jestli věděl, co píše pan Durych, který byl zuřivý katolík, nebo co dělá trockista Záviš Kalandra. Pan Kolář povídal, že o sobě věděli, sledovali to nejlepší z cizí produkce, ale samozřejmě působili ve svých skupinách a potkávali se málo.
Myslím si, že současná petice naznačuje, proč by bylo dobré po pětatřiceti letech svobody začít působit ve vlastních skupinách, vědět o sobě a potkávat se spíše málo. Měli jsme dost času na to, aby se zdejší společnost diferencovala. Podle světonázoru, podle stavu konta, věku, pohlaví, podle preferencí ve volnočasových aktivitách, protože si můžu vybrat, jestli půjdu do galerie nebo plavat.
Nehledám v provozu výtvarného umění světonázorovou orientaci ani politickou zprávu, chci se setkat s dílem a se silným kurátorským konceptem. Politické, ekologické nebo genderové sdělení mi a priori nevadí, ale kritérium výběru mám jinde. Řekněme, že v oblasti obecně humanistické.
Zajímá mne ve výtvarném umění řemeslně dobře odvedená práce, preferuji závěsný obraz, upřednostňuji čisté a dobře upravené výstavní prostory na dobré adrese. Jsem připraven v kulturním provozu platit vstupné. Když mám peníze, utrácím za umění nebo za to, co za umění považuji. Jen velmi okrajově mne zajímá, jak soukromý investor do umění přišel ke svým penězům.
Jsem investorovi vděčný, že si pořídil Kunsthalle, možná namísto tryskáče. Všiml jsem si, že v provozu výtvarného umění část věcí, které mě zajímají, platí PPF a je to jeden z faktorů, proč si myslím, že se PPF pod vedením manželky a dcer zakladatele mění k lepšímu.
Vůbec si myslím, že v normální společnosti se miliardářky a miliardáři mají rozumně danit, a hlavně se s nimi má mluvit. Kultura a výtvarné umění, kreativita vůbec, je dobrý a potřebný prostředek dorozumění nejen s miliardářkami a miliardáři. Jedním z důvodů, proč se do výtvarného provozu dávají veřejné peníze, je důvěra, že to přispěje k porozumění a společenské soudržnosti.
Institut nepřátelského převzetí
Zažil jsem nepřátelské převzetí u kulturního projektu. Bylo to bolestivé a spálilo to mosty k lidem, které jsem předtím měl rád a dlouho znal. Myslím si, že kulturní provoz je spojený s emocemi, různě vypjatými názory a vyvíjí se.