Goldflam, Kučerová, Línek a další. Ceny za kulturu nemusejí jít s proudem
Alena ZemančíkováMinulý týden předal ministr kultury ceny za přínos v uměleckých oborech. Ocenění si ceny nepochybně zasloužili, ceremoniálu by si však slušelo příhodnější a důstojnější provedení bez trapné žoviality a moralizování.
Ve čtvrtek 19.října byly uděleny státní ceny za literaturu a překladatelské dílo a Ceny Ministerstva kultury v dalších uměleckých oblastech: za přínos v oblasti divadla, hudby,výtvarného umění, architektury, kinematografie a audiovize a poslední zmíněná cena in memoriam.
Předávání cen se už po několik let odehrává na Nové scéně Národního divadla a přenáší je Česká televize. Cen je poměrně dost a televizní přenos trvá pouhou hodinu, není tedy čas na velké řečnění. Každý oceněný má svůj filmový medailon, právo a snad i povinnost říci několik slov díků a ještě musí v programu zůstat pár minut na hudební či taneční vystoupení.
Architektura, divadlo, překladatelství, literatura
V letošním roce se jednotlivým oborovým komisím podařilo ocenit umělce, jejichž dílo se do velké míry realizovalo mimo hlavní proud. Nejsilněji se to projevilo v případě ocenění architekta Jana Línka, který po celý svůj život věnoval péči stavbám domovů pro seniory a dalších objektů sociální péče. Osobně se pro cenu nemohl dostavit, ale mladí členové jeho rodiny vtipně, skromně i sebevědomě Jana Línka zastoupili.
Architektura je disciplína, kde autorství bývá vnímáno především u reprezentativních staveb. Ocenění umělce, který se v podstatě anonymně věnuje řešení budov určeným pro život ve stáří, vhodně připomnělo, že i závěr lidského života má své specifické potřeby a oprávněné nároky.
Podobně dojemné bylo i ocenění grafičky Aleny Kučerové, která za socialismu rovněž nepatřila mezi výtvarné prominenty. Zanechala ovšem svým dílem záznam obyčejného života technikou rozpoznatelnou na první pohled. Ani tato umělkyně si pro cenu osobně nemohla přijít, poslala však po své dceři krásnou báseň, v níž témata svých grafik a svou inspiraci shrnula.