V roce 2025 se podařilo vyřešit nástupnictví ve funkci ředitele dvou Národních divadel, obě jmenování spolu souvisejí. Přesvědčivost výsledku a relevantní konkurence přihlášených projektů svědčí o tom, že se divadlo v České republice etablovalo jako obor umělecké činnosti, která znamená společenskou prestiž a jejímž prostřednictvím je možné i poněkud formovat společenské vědomí. Z mnohých jevů současnosti člověka jímá strach a odpor, z tohoto však lze mít radost.

Od roku 2028 se vedení Národního divadla v Praze chopí Martin Glaser, který do Prahy přijde z místa ředitele Národního divadla Brno. A v témže roce se ředitelem Národního divadla Brno stane Petr Štědroň, dosud ředitel pražského Divadla Na zábradlí.

Martin Glaser

Martin Glaser, který se osvědčil už jako šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, je dobrý režisér a skvělý manažer. Do Brna se mu podařilo přetáhnout z Prahy jako šéfa opery režiséra Jiřího Heřmana, jehož umělecké výsledky i mezinárodní konexe získaly brněnské opeře skutečný lesk.

Svědčí o tom i cena za New Production, udělovaná v rámci The International Opera Awards za inscenaci Janáčkovy opery Výlety páně Broučkovy (režie Robert Carsen, dirigent Marko Ivanovič): jde o koprodukční projekt s Teatro Real Madrid a Staatsoper Unter den Linden Berlin.

Brněnské Národní divadlo získalo také cenu Festival roku 2024, a to za operní festival Janáček Brno. Když se člověk podívá na soubor sólistů — skutečně, Janáčkova opera má své sólisty v angažmá! — zjistí, že ta jména vesměs zná: takové proslulosti Janáčkova opera dosáhla.

Činohra s šéfem Milanem Šotkem, vzděláním dramaturgem a nadáním dramatikem, má zajímavý repertoár s inscenacemi klasickými i aktuálně autorskými, v obecném povědomí je ovšem ve stínu opery.

Baletu doposud v Brně šéfuje Mário Radačovský, mezi sólisty vidíme řadu cizokrajných jmen, což zřejmě svědčí o mezinárodním rozhledu šéfa — ale víc k tomu říci neumím, balet není můj obor.

Činohra Národního divadla v Praze zůstává bez personálních změn, neboť obsazení šéfa — po odchodu Daniely Špinar umělecký tandem SKUTR — proběhlo relativně nedávno a není důvod měnit vše naráz, pokud vůbec.

Martin Glaser se musí vyrovnat s rekonstrukcí Nové scény, kde mimo jiné působí Laterna Magica. Ve svém projektu vyslovil nad existencí tohoto tělesa ve svazku Národního divadla pochybnost.

Mimochodem, šéfování vícesouborových divadel je v České republice zvláštní disciplína, taková divadla jsou kromě Českých Budějovic ještě v Plzni, Liberci, Olomouci a Ostravě. Kromě vyvažování činnosti a nákladů různých těles s různými potřebami (u opery zejména, ale i u baletu to znamená početné orchestry a sbory a s tím spojený servis), k nimž patří i poněkud odlišné publikum, je to vysoký manažerský výkon, jehož úspěch samozřejmě závisí i na dobře sestaveném týmu.

To se Martinu Glaserovi v Brně bezpochyby podařilo a to ho také kvalifikuje jako ředitele ND Praha. Budiž ještě řečeno, že jako ředitel festivalu Divadelní svět ustál aféru kolem hostující inscenace slovinského režiséra Olivera Frljiče v roce 2018 a intervence představitelů katolické církve i těch, kdo si říkají „slušní lidé.“

Připomínám, že Národní divadlo Praha je financováno přímo z prostředků Ministerstva kultury ČR, vlivem čehož je potenciálním předmětem politických čachrů (pro zájemce doporučuji kapitolu Politická čtverylka, str. 257—266 své knihy Zpětné zakreslení cesty, Akropolis 2020).

Petr Štědroň

Ředitelem Národního divadla Brno, jehož zřizovatelem je Statutární město Brno, byl jmenován Petr Štědroň, dramaturg, překladatel, germanista a dosavadní ředitel pražského Divadla Na zábradlí. Také on má velkou zkušenost s mezinárodním festivalem — od počátku spolupracuje a od roku 2021 šéfuje Pražskému divadelnímu festivalu německého jazyka.

Petr Štědroň je v mých očích jeden z předních českých intelektuálů. Jeho znalost česko-německé divadelní, ale i literární scény je ohromná, přeložil snad dvacet prozaických knih slavných (například Peter Handke nebo Judith Herrmannová) nebo i méně známých (Wilhelm Genazino) německojazyčných prozaiků, divadelní hry ani nepočítám.

Jako germanista i jako ředitel Pražského divadelního festivalu německého jazyka má vysoké renomé, takže se mu daří zvát k hostování umělce z německojazyčného prostoru (naposledy Na zábradlí Armina Petrase k inscenaci jeho vlastní dramatizace Grassova Plechového bubínku).

Petr Štědroň v Brně vyrostl a vystudoval, patří sem i rodem. Jeho nejbližšími spolupracovníky jsou režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Dora Viceníková Štědroňová. Dora je dlouholetou šéfdramaturgyní zahraniční části plzeňského Mezinárodního festivalu Divadlo, ta zkušenost jistě prospěje i práci na festivalu Divadelní svět Brno a Janáček Brno.

Jméno Štědroň je v Brně známé na mnoho způsobů: otec Miloš Štědroň je hudební skladatel, muzikolog, pedagog a zásadní osobnost dějin brněnského divadla Husa na provázku, bratr Miloš Orson Štědroň je rovněž muzikolog, hudební skladatel, ale též svébytný autor či řekněme libretista. Nezapomenutelné jsou jeho inscenace v režii Jana Nebeského Kabaret Ivan Blatný a Kabaret Gočár, Na zábradlí pak inscenace Velvet Havel se slovenským režisérem Jánem Luteránem.

Tyhle dynastické detaily uvádím proto, že odchod Jiřího Heřmana z brněnské Janáčkovy opery je těžká ztráta, ale není důvod si myslet, že si Petr Štědroň s operou adekvátně neporadí. Ve svém projektu ostatně zmiňuje, že systém, kdy opera leží na zodpovědnosti uměleckého šéfa — a výkonného umělce — je neudržitelný, a navrhuje proto do funkce výkonného ředitele Aleše Kučírka, hudebního ředitele dirigenta Jakuba Kleikera a na místo dramaturga Vladimíra Johna.

S Petrem Štědroněm a Dorou Štědroňovou jako uměleckou šéfkou činohry Národního divadla Brno nastupuje komplexní, už od studií spřátelená generace brněnských umělců a intelektuálů (patří sem i vynikající scénograf Marek Cpin a režisér Jan Mikulášek), ale tak to v Brně chodí, provincialismus to rozhodně neznamená.

Výjimkou je navržená šéfka baletu Daria Klimentová, dříve primabalerína světových baletních scén, doposud taneční pedagožka, působící na Royal Ballet School při Royal Opera House v Londýně.

K projektu Petra Štědroně, s nímž se ucházel o místo ředitele Národního divadla Brno: ve všech složkách s respektem vyjadřuje vůli navázat na předchozí umělecké i manažerské vedení. Upozorňuje na neudržitelnou výši — či spíše níži — platů v provozních, technických a podpůrně manažerských oborech, připomíná, že nároky, kladené na odborné profese, neodpovídají finančnímu ohodnocení a že odchody zaměstnanců z těchto míst mohou být vážným ohrožením fungování divadla.

Připomíná také, že zákon o veřejné instituci v kultuře, přijatý v roce 2024, je třeba naplnit: divadlo tak získá nezávislost na politických garniturách a větší autonomii ve fundraisingu a kulturní diplomacii. Spolupráci s uměleckými školami v Brně považuje za samozřejmost.

Na závěr osobní poznámka: s Petrem Štědroněm se setkávám na tiskových konferencích k Pražskému festivalu německého jazyka, v Goethe Institutu, v Českém rozhlase, na Měsíci autorského čtení. Jeho vystupování se vyznačuje klidem, respektem k autorům a spolupracujícím umělcům, seriózností, ale i obezřetností vůči nabízeným zkratkovitým prohlášením či řešením. Myslím, že to jsou důležité vlastnosti pro vedení veřejné instituce jako Národní divadlo Brno.