Největší brněnská soukromá scéna Divadlo Bolka Polívky obdrží na další čtyři roky dotaci ve výši 24 milionů korun. V úterý 10. června o tom rozhodly hlasy většiny vládnoucí koalice ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a SOCDEM — ANO hlasovalo spolu s opozicí proti. Nejde přitom o první podobnou dotaci, za období 2023 až 2025 od města obdrželo Polívkovo divadlo osmnáct milionů.

„Divadlo Bolka Polívky je dlouhodobě a neoddiskutovatelně důležitým aktérem brněnské divadelní scény. A sám Bolek Polívka je bezesporu brněnský a moravský fenomén. (…) Významu divadla by měla odpovídat i výše podpory ze strany města,“ hájila dotaci brněnská primátorka Markéta Vaňková (ODS) v rozhovoru pro Deník N. Politička, která má na magistrátu v gesci i kulturu, tak žádné kvalifikované vysvětlení nenabídla, pouze plytce apelovala na regionální patriotismus.

Boleslav Polívka, stejně jako jeho děti Anna a Vladimír, kteří v jeho inscenacích rovněž hrají, patří mezi nejobsazovanější současné televizní herce. Polívka je také veřejná postava dlouhodobě nepřehlédnutelně svázána s ODS, nejsilnější stranou na brněnském magistrátu a domovskou stranou zmíněné primátorky. Občanské demokraty v čele s Vaňkovou podpořil v posledních komunálních volbách. Před pár týdny pak vystoupil na slavnostním zahájení kampaně koalice SPOLU do říjnových sněmovních voleb, v nichž se mandát pokusí obhájit premiér Petr Fiala z ODS.

Finanční podpora Polívkova divadla kontrastuje s mnohdy až macešským přístupem, jaký město projevuje k vlastním příspěvkovým kulturním organizacím, zejména Národnímu divadlu Brno a Centru experimentálního divadla, které si dlouhodobě stěžují na neudržitelné financování. Pro jejich rozpočty by přitom zmíněné miliony, na něž si přijde Divadlo Bolka Polívky, mohly být znatelnou výztuží, která by jejich chod stabilizovala.

Tlak na Národní divadlo Brno

Nejde přitom o zdaleka jediný nadmíru štědrý a vstřícný krok města vůči této soukromé kulturní instituci. Brno loni divadlu v podstatě zdarma zařídilo prostory k působení poté, co se muselo vystěhovat z dosavadních prostor na Jakubském náměstí kvůli narušené statice budovy. Kauza hledání azylu pro Polívkovo divadlo právě na přístup města k vlastním kulturním institucím výmluvně poukázala.

Divadlo Bolka Polívky totiž od loňska sídlí v v objektu zvaném Bílý dům, a sice v dříve nevyužívaném Sálu Břetislava Bakaly. Ten magistrátní opozice navrhovala jako nové působiště kina Scala, jehož provoz rovněž přerušila narušená statika budovy. Vedení města však nové útočiště poskytlo Polívkovu divadlu, načež mu navíc odpustilo roční nájem, což vysvětlovalo tím, že náklady divadla byly již zatíženy nutností stavebních úprav sálu a jeho uzpůsobení potřebám divadla.

Vedení Brna v čele s Vaňkovou původně tlačilo na vlastní příspěvkovou organizaci Národní divadlo Brno, aby Polívkovi fakticky přenechalo jednu ze svých tří scén: Divadlo Reduta na Zelném trhu, které slouží především činohře. Některé připravované činoherní inscenace by pak muselo divadlo zrušit.

Proti tomu se ohradil ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, nadcházející ředitel pražského Národního divadla od roku 2028. Glaser prohlásil, že nelze „nadřadit soukromý podnikatelský zájem nad stabilitu veřejné instituce“.

„Pan ředitel Glaser mě lidsky zklamal, čekala jsem mnohem větší míru empatie, solidarity a kolegiality a s tou jsem se nesetkala,“ uvedla tehdy Vaňková k faktu, že ředitel městské příspěvkové organizace odmítá přenechat celou jednu ze svých scén soukromému divadlu v problémech.

„Přiznávám, že debaty o Redutě se vedly i v minulém volebním období a úvahy byly vráceny do hry. Souvisí to s náklady na provoz Národního divadla Brno. Neinvestiční příspěvek je půl miliardy ročně. Ohledně optimalizace výdajů byla řešena i otázka Reduty,“ uvedla Vaňková.

Že je financování Národního divadla Brno pro město hlavně ekonomickou zátěží, naznačuje Vaňková dlouhodobě. Koncem loňského roku v reakci na žádost Glasera o příspěvek na vyšší ceny energií poslalo vedení města do divadla energetické auditory. Letos pak Vaňková vyzvala, aby se do financování Národního divadla Brno — vzhledem k jeho významu přesahujícímu město — zapojil Jihomoravský kraj či stát.

Krkavčí správa kultury

Vedle původních Polívkových inscenací, jež jistě stojí za zhlédnutí a nelze jim upřít charakteristickou poetiku, uvádí největší brněnské soukromé divadlo především nenáročné konzumní komedie, často v koprodukci s pražskými divadly. Láká přitom na hostující „herce z televize“. Na tom není nic samo o sobě špatného: dobré divadlo nutně nemusí být výlučně intelektuální. S produkcí brněnských veřejných divadel, která společenský potenciál své tvorby akcentují, však Polívkův repertoár nelze srovnávat.

Činohra Národního divadla Brno, jejímiž domovskými scénami jsou honosné Mahenovo divadlo i komornější Reduta, například jenom v uplynulém roce uvedla provokativní komedii Mešita, tematizující kulturní války dneška i politické či veřejné tlaky na umělecké instituce. V evropské premiéře inscenovala velkolepé představení Vlastenci britského dramatika Petera Morgana o nástupu Vladimira Putina k moci nebo nekompromisní hru Like Lovers Do osvětlující problematiku strukturálního násilí vůči ženám od izraelsko-německé dramatičky Sivan Ben Yishaiové.

V předchozích letech vzbudila pozornost třeba původní česká hra Feminista, uváděná dodnes v divadle Reduta, tematizující sexuální predátorství ze strany pedagogů na fiktivní vysoké umělecké škole.

Tato hodnotná produkce Národního divadla Brno přitom nevylučuje současná uvedení klasických her či prvoplánové komedie, jako je u nás mnohokrát uvedená inscenace Bez roucha. Krom činohry tvoří Národní divadlo Brno samozřejmě i operní a baletní soubory, jejichž domovem je především další scéna, Janáčkovo divadlo. O oceněních, jakých se Národnímu divadlu Brno i konkrétním hercům souboru za jejich práci dostává, včetně těch mezinárodních, nemluvě.

Nejen Národní divadlo Brno, ale také další příspěvkové organizace města — jako je třeba Centrum experimentálního divadla, pod něž mimo jiné spadají legendární komorní divadla Husa na provázku a HaDivadlo — si dlouhodobě stěžují na podfinancovanost, podstav zaměstnanců a jejich platové podhodnocení.

Mnohem menší problémy s financováním má ale jiná příspěvková organizace — Městské divadlo Brno. Kolos o dvou velkých scénách, jehož základ tvorby představují populární muzikály. Za pozornost přitom stojí, že dlouholetým ředitelem Městského divadla Brno je Stanislav Moša, který v posledních komunálních volbách neúspěšně kandidoval za ODS jako nestraník z dvacátého místa společné kandidátky občanských demokratů a TOP 09.

Odměna za podporu v politické kampani

Výše zmíněná divadla poskytují kvalitní veřejnou službu a naplňují koncepci divadelních či obecně kulturních institucí jakožto prostorů pro současné přemýšlení o společnosti a činí tak v českém i mezinárodním kontextu ukázkově.

Místo toho, aby si své kulturní instituce evropského významu vedení Brna hýčkalo, dává jim najevo, že představují finanční zátěž — a raději hovoří v superlativech o významu provinční bavičské tvorby Divadla Bolka Polívky a štědře jeho provoz dotuje.

Bolek Polívka na brněnskou divadelní scénu dozajista patří a do divadelních sálů jistě láká i ty, kteří si chtějí v divadle ryze odpočinout. Proč by však jeho tvorba měla mít nárok na miliony ročně z městského rozpočtu na úkor jiných brněnských nezávislých souborů a po dechu lapajících městských příspěvkových organizací?

Neschopnost městské garnitury z řad ODS tuto otázku uspokojivě zodpovědět nevyhnutelně vede k závěru, že jde hlavně o umělecký důchod pro Bolka Polívku a odměna za podporu v politické kampani.