Rozprava před hlasováním o nedůvěře vládě byla hlavním důvodem, proč se hlasování konalo. Opozice věděla, že vláda nepadne, šlo tedy zejména o televizní kamery — svoje televizní představení ale zrežírovala mizerně.

Důvodem pro vyvolání hlasování o nedůvěře byla takzvaná bitcoinová kauza. Tedy skutečnost, že ministerstvo spravedlnosti vedené Pavlem Blažkem z Občanské demokratické strany přijalo dar v podobě bitcoinů v hodnotě jedné miliardy korun od člověka, který strávil několik let ve vězení.

Ministerstvo přitom tomuto zločinci, Tomáši Jiřikovskému, fakticky pomohlo, aby se sám dostal k dalším miliardám. Celý tento skandální obchod ministerstvo spravedlnosti obhajovalo argumentem, že se nepodařilo prokázat původ peněz z trestné činnosti ani žádné právní pochybení.

Jelikož však Jiřikovský nemohl miliardy získat jinak než z trestné činnosti, právní ekvilibristika je v případě politického rozhodnutí peníze přijmout v podstatě irelevantní. Když ODS a její nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix nabízejí právní analýzy a „časové osy“, nic to nemění na skutečnosti, že stát zmíněný dar od propuštěného zločince Jiřikovského přijmout prostě neměl, ba nesměl.

A jelikož se jedná o politické selhání, rezignovat na funkci ministra měl nejen Blažek, ale i všichni další vládní činitelé, kteří o obchodu s Jiřikovským věděli. I proto jsou zcela namístě požadavky opozice, včetně Pirátů, aby ještě rezignoval alespoň ministr financí Zbyněk Stanjura.

Jak trefně poznamenal bývalý ministr financí Miroslav Kalousek, je v podstatě jedno, zda Stanjura o daru věděl, anebo o něm nevěděl, protože mu prý o celé věci nic neřekli jeho úředníci, kteří o něm informováni byli. Znamená to, že ministr buď lže, anebo neví, co se na ministerstvu děje. Obojí jeho další setrvání ve funkci vylučuje.

Opoziční rozprava o nedůvěře

Jelikož rozprava před televizními kamerami byla v kontextu dopředu jasného výsledku hlasování v podstatě předvolební kampaní, podlehla opozice — s výjimkou Pirátů — pokušení si s vládou vyřídit účty za poslední tři a půl roku jejího působení. Přesně to vystihla předsedkyně TOP 09 a Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, když ve svém vystoupení upozornila, že politici hnutí ANO a hnutí Svoboda a přímá demokracie vystupující s přednostním právem řečnili sice hodiny, ale bitcoinové kauze věnovali jen zlomek svých projevů.

Projevy Andreje Babiše i Aleny Schillerové z hnutí ANO byly dlouhými tirádami o naprostém selhání vládních stran ve všech možných ohledech. Propíraly se minulé kauzy, údajné neúspěchy v hospodářské politice. Cupovalo se ministerstvo obrany. Kritice neunikla ani zahraniční politika vlády, vztahy k Evropské unii, evropský migrační pakt a evropský Green Deal.

Klíčoví řečníci opozice, které měli snad ještě diváci u televizí sílu a čas sledovat, přitom měli takříkajíc „nabito“, i kdyby se věnovali výhradně bitcoinové kauze. Zejména kdyby v kontextu této kauzy poukazovali na její výše zmíněnou politickou stránku.

Jinými slovy: měli skvělou šanci ukázat, že vládní strany, zejména ODS, vlastně jen mlží, když nabízejí různé právní analýzy nebo časové osy a poukazují, že vyvození politické odpovědnosti bylo učiněno zadost, když ministr spravedlnosti rezignoval. Tyto argumenty zůstaly ale spíše na okraji řečnických tirád, v nichž si opoziční politici snažili vyřídit účty s dosavadním působením vládní koalice, Evropskou unií či dokonce NATO.

Je navíc otázkou, nakolik produktivní vůbec je, když více než dvě hodiny ve svém typickém stylu „páté přes deváté“ řeční sám Babiš. A nakolik produktivní je, aby Schillerová opakovaně bez důkazů tvrdila, že ODS se zapletla s mafiemi a pracuje pro vlivové skupiny, když je ona sama v podstatě politickou zaměstnankyní oligarchy, který je nejen trestně stíhán, ale který po celou dobu svého působení v čele vlády čelil šetřením Evropské unie o konfliktu zájmů.

Lídr SPD Tomio Okamura se po krátkém expozé na téma bitcoinová kauza vydal do ještě temnějších vod. Bouřil proti ukrajinským migrantům u nás a tvrdil, že ho vládní strany chtějí poslat kvůli jeho názorům do vězení, ba že existuje plán zakázat SPD. Vrcholem jeho projevu pak bylo tvrzení, jak vystřižené z propagandy Kremlu, že západní Evropa chce vyvolat světovou válku, protože — jako Hitler — chce nová území a další suroviny. Začala prý už tím, že se po roce 1989 zmocnila východní Evropy.

Vystoupení vládních politiků

Vládní politici v očekávání útoků opozice na působení vlády jako takové přednesli řadu projevů, v nichž hájili politiku vlády za posledních tři a půl roku. Výčty úspěchů vlády — ač poněkud suchopárné — mohly být dobrou taktikou ve světle opozičního běsnění na téma „vláda dělá všechno špatně“, jenže i ony bohužel vyznívaly tak, že šlo především o to vyhnout se bitcoinové kauze.

Smysluplné by přitom bylo jasně uznat politickou chybu části vlády s tím, že vyvozování politické odpovědnosti není ještě u konce. Jenže když už se vládní politici k bitcoinové kauze vůbec dostali, opakovali jako kolovrátek, že v celé věci nebyl zatím nikdo obviněn a nebyla identifikována žádná právní pochybení.

Což ovšem bohužel pro vládní koalici neznamená, že je vše skutečně v pořádku. Vláda jako celek měla zaujmout jasnější stanovisko. A ODS měla šanci rozejít se demonstrativně nejen s Blažkem, ale i s ostatními politiky, kteří o bitcoinovém daru věděli nebo měli vědět. Neudělala to však.

Jmenování místopředsedkyně ODS Evy Decroix do pozice ministryně spravedlnosti vyvolá jen další pochybnosti, zda chce ODS celou kauzu skutečně vyšetřit. Ujišťování, že Decroix je výbornou právničkou a má čistý štít, i jmenování nezávislého koordinátora pro vyšetření kauzy, těžko pomohou rozptýlit pochybnosti nemalé části veřejnosti. Projev Decroix v rozpravě o hlasování o nedůvěře byl tak pro mnoho lidí jen únavnou kouřovou clonou.

Budeme-li posuzovat jednání o hlasování o nedůvěře v kontextu toho, o co v něm skutečně šlo, což bylo oslovit prostřednictvím televizních kamer veřejnost necelé čtyři měsíce před volbami, nemá toto politické cvičení jasného vítěze. Koaliční politici promarnili šanci učinit taková opatření, která by zvrátila pochyby o jejich zájmu bitcoinovou kauzu především zamést pod koberec. Opozice se pak nedokázala držet daného tématu a její přední politici ve svých projevech zase jednou ukázali tvář, která vrátila do hry — i pro tu část veřejnosti, která už téměř zlomila nad vládní koalici hůl — otázku, zda si Česká republika může vládu sestávající z politiků ANO a SPD vůbec dovolit.