ODS zahájila frontální útok na ochranu přírody. Co přijde po volbách?
Matěj MoravanskýRozvrat ochrany přírody je společným cílem ODS a politického hnutí ANO. Zatímco politici ODS předkládají návrhy na proměnu národních parků v závodní okruhy, hnutí ANO blokuje vyhlášení dalších chráněných území. Po volbách ještě přituhne.
Ochrana přírody byla jedním z nejdůležitějších výdobytků sametové revoluce. Vyhlášením tří národních parků — na Šumavě, Podyjí a v Českém Švýcarsku — česká společnost udělala významné kroky k nápravě katastrofálního stavu před rokem 1989.
Příroda ale neměla a nemá v České republice vyhráno. Už od poloviny devadesátých let jsou národní parky a celý systém institucí ochrany přírody pod tlakem politiků z Občanské demokratické strany. Nyní, jen několik měsíců před volbami, zahájili poslanci ODS Petr Bendl, Jan Bureš a Karel Krejza frontální útok na ochranu přírody.
Využili k tomu probíhající novelizaci zákona č. 114 o ochraně přírody, oficiálně zahájenou ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem kvůli vyhlášení Národního parku Křivoklátsko.
Národní parky chrání přírodu na zhruba jednom a půl procentu rozlohy České republiky. To je rozloha, kde by měly vládnout především přírodní procesy, zatímco zájmy člověka nebo kapitálu by měly být podřízeny potřebám přírody. Poslancům ODS zřejmě 98,5 procenta České republiky nestačí; přírodě musí vzít i ten poslední zbytek chráněného území.
Autem k Luční boudě, těžit tuny dřeva z nejcennějších lesů v republice nebo budovat hotely uvnitř národních parků, k tomu všemu otevírají cestu pozměňovací návrhy zákona o ochraně přírody z dílny ODS.
Poslanec z ODS Petr Bendl prosazuje pozměňovací návrh, jehož přijetí by vedlo k prakticky volnému pohybu soukromých osobních automobilů po silnicích v rámci národních parků. Jan Bureš za ODS chce povolit kácení nejcennějších lesů, ve kterých nerušeně probíhají přírodní procesy, či dát na roveň „udržitelný rozvoj“ obcí se zájmem ochrany přírody, čímž by otevřel cestu stovkám hotelových projektů a sjezdovkám uvnitř národních parků. Poslanec Karel Krejza za ODS pro Parlamentní listy uvedl, že „má problém“ se základním principem ochrany přírody: ochranou přírodních procesů.
Co přijde po volbách?
Jedním ze stále pravděpodobnějších povolebních scénářů je koalice hnutí ANO se zbytky ODS. V takovém případě lze čekat, že lobbistické snahy těch, kteří chtějí rozvíjet svůj byznys v nejcennějších přírodních částech České republiky, ztratí jakékoliv zábrany.
Pokud političtí podnikatelé z hnutí ANO uvidí, že jim útok na ochranu přírody nažene politické body, velmi rádi podpoří ODS v plánu na destrukci národních parků a ochrany přírody obecně. Potvrzuje to jak lavírování představitelů hnutí ANO ohledně vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, tak útoky Aleny Schillerové na CHKO Soutok. O neschopnosti Fialovy vlády dohnat k zodpovědnosti viníka havárie na řece Bečvě ani nemluvě. Hnutí ANO i ODS se tak mohou velmi snadno na destrukci institucí a zákonů o ochraně přírody shodnout.
ODS není demokratickou protiváhou proti politickému hnutí ANO oligarchy Andreje Babiše či nejrůznějším odrůdám fašizující se ultrapravice od SPD Tomia Okamury po Stačilo!. Útok na ochranu přírody je jen dalším důkazem.
V nastalé konstelaci bude nutné dělat víc, než jen psát příspěvky na sociální sítě nebo si jednorázově zakřičet před poslaneckou sněmovnou. V prvním kroku je nutné vzpomenout si na příklad blokád na Šumavě nebo soustavných protestů účastníků klimatického hnutí. Blokády jsou účinným nástrojem občanských hnutí, ale je potřeba také vynaložit úsilí k organizování trvalých struktur — podobným, jako vytvořili studenti z Fridays for Future. Jen tak lze totiž zajistit dlouhodobější mobilizaci dostatečného počtu lidí.
Zároveň s tím je nutné promýšlet, jakou cestou se v ochraně přírody dále vydat. Klimatická krize tlačí na přírodu všude, nejen v národních parcích. Dopady na nás jsou a budou katastrofální. Nelze jen usilovat o důslednou ochranu toho zbylého 1,5 procenta přírody v České republice. Je třeba přijít s ofenzivním požadavkem obnovy přírodních ekosystémů.
A pokud nestačí argument, že přírodní ekosystémy mají samy o sobě nesporné právo na existenci, uvědomme si, že to děláme i pro sebe. Jsou to totiž právě přírodní ekosystémy od říčních meandrů, přírodě blízkých lesů, rozmanitějších polí nebo tůní a mokřadů, které i nás, lidi, dokáží ochránit před důsledky stále rostoucího spalování fosilních paliv.
Jestliže zahájíme proti nepříteli „útok na ochranu civilistů“, účelem útoku bude ochrana civilistů, nebo masakr civilistů?