Básník Bohuslav Balbín nazval v roce 1679 okolí Litoměřic poeticky Rajskou zahradou. Ve vlastivědě okresu z roku 1887 byl poprvé použit název Zahrada Čech, který se postupně vžil pro celou oblast severozápadního území současné České republiky. Úrodný a teplotně nadprůměrný kout země v dolním Polabí a dolním Poohří vynikal nejenom nadprůměrnými výnosy zemědělských plodin, ale i malebností krajiny.

Těžko si lze představit větší kontrast, než nabízí dnešní pokračování cesty z Českého středohoří do Podkrušnohorské pánve. Těžba uhlí tam v 19. století začala v hlubinných dolech, ke kterým se postupně přidávaly i doly povrchové. Zatímco před první světovou válkou byly ještě v menšině, po druhém světovém konfliktu začaly převažovat. Od roku 1950 se přešlo k velkoplošné povrchové těžbě soustředěné do několika velkolomů.

Krajina výsypek

Kromě stovek a stovek terawatthodin elektřiny vyrobené v uhelných elektrárnách vyprodukovala těžba hnědého uhlí také měsíční krajinu, která se jen obtížně a nákladně vrací k životu. Jednu z cest ukazuje projekt Divoká Milada, kde na 700 hektarech budou žít nejenom původní evropští kopytníci, ale i exotická zvířata. Projekt Zoologické zahrady Ústí nad Labem by měl představit atraktivní zvířata, ale také přispět k udržitelné péči o krajinu.

Originální počin by v regionu rozhodně neměl zůstat ojedinělý. Velcí kopytníci mají totiž velký potenciál obnovit levně krajinu zničenou a přeměněnou po těžbě. Jejich možnosti naznačil pilotní projekt v bývalém vojenském prostoru Milovice, kde dokázali za několik let vytvořit z degradovaného prostoru plného černých skládek biologicky velmi cenné území.

O pozitivní proměně nejlépe svědčí nárůst početnosti dvou nejvzácnějších druhů na území milovické pastevní rezervace. Počty ohroženého motýla modráska hořcového se zvýšily o 1700 procent, počty semenáčků vzácné květiny hořce křížatého dokonce o 5553 procent.