Poslanec Jan Bureš (ODS) předložil pozměňovací návrhy k zákonu o ochraně přírody, které by v případě jejich schválení znamenaly reálnou likvidaci našich národních parků. Pro podobné návrhy při schvalování reformy národních parků v letech 2016 a 2017 nezískala ODS v poslanecké sněmovně podporu. Doufali jsme, že se ODS od té doby změnila. Teď víme, že přinejmenším někteří její poslanci nikoli.

Hnutí DUHA zveřejnilo výzvu Divočina nabeton, jejímž podpisem mohou lidé podpořit zachování ochrany národních parků, vyhlášení Národního parku Křivoklátsko a rozšíření ochrany divoké přírody. K výzvě se připojilo již přes 12 000 lidí. Výzvu předáme poslancům, senátorům a prezidentovi. Věříme, že když poslanci uvidí podporu veřejnosti, tak destrukci národních parků odmítnou.

Nekonzistentní a nebezpečný návrh

Pan poslanec Jan Bureš konkrétně navrhuje:

• Stanovit jako poslání národních parků zajistit jejich využití k trvale udržitelnému rozvoji obcí. To klade na roveň cílům ochrany přírody. V praxi to může vést k nejednoznačným výsledkům při rozhodování o stavebních projektech, které poškodí přírodu či krajinu. Developeři budou oprávněně argumentovat, že jejich stavební záměry naplňují poslání národního parku.

• Vypustit větu, že turistické a jiné využití národního parku je možné pouze způsoby, které nejsou v rozporu s dlouhodobými cíli ochrany národního parku. Oslabuje tak možnost správ národních parků regulovat overturismus.

• V péči o lesy národních parků nadřazuje (až na blíže nespecifikované výjimky) lesní zákon určený pro hospodářské lesy zákonu o ochraně přírody.

• Relativizuje jasná pravidla pro režim jednotlivých zón ochrany přírody — ruší zákaz provádět rušivou činnost nad rámec v zákoně vyjmenovaných výjimek.

• Umožňuje začít kácet v divoké přírodě přírodních zón. Zavádí snadno zneužitelnou povinnost do přírodních zón zasahovat (v praxi například kácením), když někdo usoudí, že tím pomáhá naplňovat funkce lesů a určitou z jeho funkcí vyzdvihne nad ostatní.

• Z možných výjimek pro rušivé činnosti v přírodní zóně dělá povinnost — například povinnost lovit spárkatou zvěř, udržovat všechny cesty, atd. Tato povinnost je nesplnitelná — v případě revitalizací mokřadů a vodních toků to nejde udělat jednorázově hned, protože na to nejsou peníze, ani lidská kapacita.

• Obdobně i v zóně přírodě blízké. Místo podřízení možnosti provádět vyjmenované (výjimky) rušivé činnosti zachování cíle přírodě blízké zóny, je nařizuje provádět, což může vést k destrukci holosečemi a tím i nenaplnění cíle pro přírodě blízkou zónu.

• Dvěma body pozměňovacího návrhu ruší cíl ochrany biodiverzity (a možnost uplatnění specifických managementů) v zóně soustředěné péče. Jiným bodem tato opatření zase nařizuje provádět.

• Nařizuje nesplnitelné povinnosti: „Les musí plnit veškeré mimoprodukční funkce.“ Přitom les plní vždy mimoprodukční funkce lesa, ale míra jejich plnění se liší — například při holosečné těžbě je silně narušená funkce půdoochranná a vodohospodářská. V lesích ve stadiu rozpadu je posílena funkce zachování biodiverzity více než jiné funkce atd. Paradoxně při odborně správném výkladu tohoto ustanovení by nemělo být umožněno dělat plošné zásahy proti kůrovci ani v zónách soustředěné péče, protože vytvořené holiny a pojezdy mechanizace významně poškozují půdoochrannou funkci lesa.

• Stanovuje povinnost, že využití (např. turistické) musí být možné na celém území národního parku a území proto musí být prostupné a průjezdné. To je v rozporu s posláním přírodní zóny, kde by měla být zajištěna prostupnost (nikoliv průjezdnost) pouze turistických tras.

• Vznáší požadavek na ekologicky stabilní funkční ekosystémy — to je v době klimatické změny nesmyslné a nesplnitelné, dokonce i v národním parku.

• Zavádí nedefinovaný a v odborné literatuře neznámý termín „trvale udržitelný rozvoj lesa“ — jak ho mají správci naplnit, když není jasné, co to je?

• V rozporu se smyslem a posláním národních parků (dle mezinárodních definic) používá pro některé, blíže neurčené druhy organismů termín „škůdce“ a škůdcům (resp. správcům parků) nařizuje, aby nepůsobili na území národního parku — což je nesplnitelné, protože nelidské bytosti se řídí pouze přírodními a nikoliv našimi zákony.

Zabránit působení „škodlivých“ činitelů, kteří jsou ale součástí lesních ekosystémů (například zabránit kůrovci, aby napadl oslabený smrk, nebo dřevokazné houbě, aby kolonizovala buk) lze jedině jejich úplnou eliminací, tedy úplnou eliminací celého lesa, což je v rozporu s následným požadavkem na jeho obnovu a zachování jeho funkcí. V praxi by to zřejmě bylo vykládáno jako povinnost například kácet kůrovcem napadené stromy i v přírodní zóně, což je v příkrém rozporu s cílem přírodní zóny — jednotlivé body pozměňovacího návrhu jsou tedy vnitřně rozporné a nekonzistentní.

• Navrhuje stanovit povinný seznam úkolů, které musí obsahovat zásady péče. Je zjevně amatérsky připraven, bez znalosti praxe. Navrhovaný povinný obsah zásad péče se částečně věcně kryje s tím, co musí zásady péče obsahovat podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí.

Obsahuje také podivně formulované požadavky, například „nastavení nového způsobu péče v jednotlivých zónách ochrany“. Způsob péče by ale neměl být pokaždé nový, naopak je žádoucí zachovat kontinuitu managementu v jednotlivých zónách. Žádá také „uvedení předpokládaného cílového stavu či cílového stavu pro jednotlivé ekosystémy v daném období péče“, což je vzhledem k nepředvídatelnosti přírodních jevů, zejména v období klimatické změny, požadavek úsměvný.

Neznalý návrh z dílny ODS

Velká část úprav navržených poslancem Burešem není konzistentní s ostatními částmi zákona a některé ani vzájemně mezi sebou. Návrh zavádí nedefinované termíny, jejichž aplikovatelnost je nejasná. Stanovuje požadavky, které nejdou splnit. Jsou navíc odborně nekompetentní. Díky nejednoznačným a možným protichůdným výkladům by v národních parcích po jejich schválení vznikl chaos.

Je zřejmé, že návrh připravovala osoba mimo obor ochrany přírody, neznalá odborné biologické problematiky ani praktické aplikace environmentálního práva.

Pozměňovací návrh klade v mnoha bodech důraz na plnění všech mimoprodukčních funkcí lesů, přičemž autor zjevně netuší, že les plní stále všechny funkce, a to i ve fázi rozpadu, tedy například když stromy odumřou. V průběhu životního cyklu plní své funkce různou měrou — ve stádiu rozpadu například výrazně funkci zachování biodiverzity, kterou v této míře nenaplňují ostatní fáze životního cyklu lesa.

Navržené úpravy v praxi přinesou zmatek v péči o národní parky, nové spory a soudní pře.

Bude poučné vidět, jak se k těmto návrhům poslance Jana Bureše postaví jeho kolegové v ODS a ostatní strany. Ministr Petr Hladík je odmítl a suše odvětil: „To není návrh vládní koalice.“