Ochrana přírody, podpora ekologických organizací či drobných farmářů byly součástí tažení budoucí Fialovy vlády proti hegemonii Andreje Babiše v parlamentních volbách v roce 2021. Programové prohlášení slibovalo mnohé, po čtyřech letech je však jasné, že vláda selhala v lepší ochraně půdy, fakticky utnula klimatickou agendu, nezvládla připravit sociálně spravedlivý systém redistribuce výnosů z emisních povolenek, ani veřejností podporovaný systém zálohování PET lahví a plechovek. Nyní poslanci rezignují na lepší ochranu přírody a krajiny či stromů ve městech i na vyhlášení nového národního parku na Křivoklátsku.

Ve všech případech jde o důležitá a potřebná opatření, která měla silnou veřejnou podporu. Střídající se resortní ministři a ministryně je však nepovažovali za prioritu a nedokázali pro ně zajistit dostatek prostředků. Přípravy, řešení a vyjednávání navíc přenechali úřednictvu, a poskytli tak prostor pro kampaně mocných průmyslových oligopolů a lobbistických skupin — ať už jde o teplárenství, uhelnou energetiku či agrární, lesnickou, těžařskou nebo mysliveckou lobby. Výsledkem je nulový posun vpřed.

Systematický tlak občanské společnosti, ekologických organizací a zelené politiky dokázal prosadit alespoň částečnou regulaci ohňostrojů či vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok. Ty jsou nadějí, že lepší ekologická politika prosazující kvalitnější život je možná. Potřebuje však politickou reprezentaci, pro kterou bude ochrana přírody a kvalitního životního prostředí prioritou.

Programové prohlášení Fialovy vlády výslovně počítalo s „vyhlášením Národního parku Křivoklátsko“, stejně jako s přípravou Národního parku Soutok a Chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Minulý týden ale šéf poslanců Marek Benda oznámil, že „park nakonec nebude“. Přitom již během května prošla druhým čtením v Poslanecké sněmovně novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která se vznikem NP Křivoklátsko počítala, a celá věc byla připravena pro závěrečné hlasování.

Po intenzivním tlaku občanských organizací šéf Hnutí ANO Andrej Babiš přislíbil, že jeho poslanci nepodpoří problematické pozměňovací návrhy poslanců ODS, které by zásadně ohrozily ochranu přírody v národních parcích. Benda rozhodnutí odůvodnil tím, že projednání by zabralo několik dnů a považoval by ho za exhibici. Po mnohaletém procesu příprav tak chyběla pouze dostatečná vůle koaličních poslanců a poslankyň, aby překonali obstrukce opozice a destruktivní nápady vlastních kolegů.

Staletý nížinný les s mimořádnou rozmanitostí

Křivoklátsko představuje jeden z nejbohatších nízko ležících lesů v Evropě. Pro pochopení jeho výjimečnosti je třeba říct, že lesy v minulosti hodně utrpěly — zemědělské půdy bylo málo, běžně se páslo v lese, zvířata okusovala i malé stromy. Prakticky v celé Evropě byl nížinný les změněn již ve středověku, protože velká města vyžadovala obrovské množství palivového dříví, které se dováželo i stovky kilometrů.

Dnes se opět mluví o využívání biomasy a často se z lesa odváží vše, co je možné využít. Dalším generacím lesa tak živiny chybí, stromy a společenstva bývají slabší a hůře vzdorují škůdcům či změnám klimatu.

Křivoklátsku — jako kdysi nejvýznamnějšímu českému loveckému hvozdu — se však od středověku dostávalo zvýšené ochrany. Středověcí králové trávili na honech týdny, vedli zde diplomatická jednání a uzavírali mezistátní smlouvy. Křivoklátsko po staletí fungovalo jako svého druhu státní instituce.

Kraj má navíc mimořádně pestrý geologický podklad — řeka Berounka se do něj zařezává hlubokým údolím, nad lesy se zvedají buližníkové skalky s kamennými stepmi nad řekou a všude mezi tím dominuje les. Výsledkem této krajinné mozaiky je mnoho cenných stanovišť se stovkami druhů rostlin.

Desítky přírodovědců se letos na jaře ve společném prohlášení shodly, že „pro zachovalé lesní komplexy je nejvhodnějším způsobem ochrany zajištění nerušených přírodních procesů, naopak pro mnohé specifické lesní i nelesní biotopy je nutný aktivní management k zachování unikátní biologické rozmanitosti. Správně připravená zonace národního parku umožňuje tyto přístupy k ochraně cenné přírody vhodným způsobem kombinovat. Argumenty typu ,dosavadní ochrana Křivoklátsku stačíʻ jsou liché; pouze statut NP umožní ponechat lesy v části území dostatečně zestárnout.“

Kulturní bitva o královský hvozd

První návrh na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko padl už v roce 1979. Intenzivní diskuse se vede od roku 2008, kdy většina obcí v regionu tento záměr podporovala. S nástupem současné vlády se vyhlášení parku stalo deklarovanou politickou prioritou. Ve skutečnosti však lidovečtí ministři ponechali veřejné projednání celé věci na svých úřednících. Navíc resort omezil navrhovanou velikost parku na zhruba 100 kilometrů čtverečních, což vyvolává otázku, zda je plocha vůbec dostatečná.

Při vyhledávání zdrojů pro tento článek jsem našel svědectví účastníků několika besed s občany z roku 2022. Tehdy příslušný ministerský náměstek ujišťoval občany, že vyhlášení národního parku nezmění jejich život. To později místní glosovali slovy: „Tak proč to tedy chtějí vyhlásit, když se nemá nic měnit?“

Absence rozhodného politika, který by záměr aktivně prosazoval, vedla k rychlému vítězství zájmů lobbistických skupin. Návrh postupně kritizovala Agrární komora, Lesnicko-dřevařská komora i Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů. Diskuse se postupně vyhrotila zejména ekonomickými argumenty — například možnými ztrátami státních lesů kvůli netěžení obnovujících se porostů, nebo otázkou výkonu myslivosti.

Současné honitby většinou Lesy ČR pronajímají myslivcům, kteří bývají kritizováni za nedostatečný odstřel zvěře. Přemnožená zvěř poškozuje obnovující se porosty a nové výsadby. Se vznikem národního parku by právo i povinnost regulovat stavy zvěře přešlo na správu národního parku.

Nedostatek jasné politické záštity a absence vůle obhájit záměr vedly k postupné změně lokálního veřejného mínění. Velká část místních obyvatel i většina představitelů obcí se začala stavět proti návrhu. Mezi obavy patřil nárůst turistiky, zájmy developerů a argumenty typu okraj proti centru.

Často se zpochybňovala i samotná idea národního parku — proč přísně chránit přírodu na jedné části území, zatímco ostatní se otevírají turistickým atrakcím? Řada těchto argumentů je vyhrocená a částečně vychází z dezinformací. Jejich kořeny však spočívají v nedostatečně odpracované veřejné diskusi, která by byla provázena a podpořena odbornými argumenty — tedy v selhání politiky. Stovky žalob jsou jen smutným důsledkem nezvládnutí celého procesu. A mezitím se na Křivoklátsku nadále těží.

Příběh vyhlašování Národního parku Křivoklátsko ukazuje zásadní limit vlády Petra Fialy — prosadíme jen nezbytné minimum svých slibů, s odpůrci se nebudeme bavit, nebo je rovnou označíme za nepřátele, a když to nepůjde hladce, veškerou snahu vzdáme. Babišův kabinet na tom ostatně nebyl jinak. Nezodpovědný přístup Fialovy vlády posílá k ledu důležitá opatření pro zachování či zvýšení kvality životů nás všech. Křivoklátsko se v tomto volebním období národním parkem nestane.

Ochrana přírody něco stojí. Vyžaduje systematický a odborně založený přístup, dostatečné prostředky pro financování opatření i dobře nastavené kompenzace pro místní komunity. A především politiky, kteří se nebojí prosazovat veřejný zájem — s lidmi, pro lidi a skrze lidi.