Letošní rok ještě zdaleka nekončí, i přesto ale evidují odborníci z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy rekordní počet případů eroze. Vyplývá to z aplikace Monitoring eroze zemědělské půdy, kterou ústav provozuje spolu se Státním pozemkovým úřadem. Aplikace zpracovává data o erozi od roku 2012.

Erozi, tedy poškození půdy, způsobuje vítr nebo voda v podobě intenzivních dešťů. Právě vodní eroze je zdaleka nejčastější a ohrožuje především zemědělskou půdu na polích.

Erozních událostí, kdy voda poškodila část pole, evidovali odborníci v první polovině září, tedy ještě před letošními povodněmi, na čtyři sta sedmdesát. V několika předcházejících letech přitom byla v monitoringu zaznamenána pouze zhruba polovina a před deseti lety jich nebývalo dokonce ani dvě stě za rok.

Jak upozorňuje Jiří Kapička z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy, čísla jsou pouze zlomkem reálného počtu erozí, které se na našem území vyskytnou. „Do monitoringu se nám dostane do deseti procent všech erozních událostí. Nicméně víme, že tato čísla kopírují reálné erozní trendy,“ vysvětluje Kapička a dodává, že podle odhadů bylo například loni zasaženo erozí asi dvě stě tisíc hektarů orné půdy, přičemž celková plocha orné půdy u nás dosahuje něco přes dva miliony a devět set tisíc hektarů.

Příčinou narůstajících erozí je podle odborníků především větší množství intenzivních podzimních srážek způsobených změnou klimatu.

Náchylná k erozi bývají především holá pole, která nejsou kryta žádnou plodinou —srážky z takových polí totiž snadno odplavují zeminu. Ještě donedávna se proto eroze vyskytovaly především v květnu a červnu, tedy během měsíců, kdy typicky přicházejí intenzivní deště, které se často kryjí s obdobím setí kukuřice.

„Kukuřice je v tuto dobu čerstvě zasetá, a ještě nemá listy. Zároveň se seje v širokých rozestupech a tím pádem je velká část povrchu pole odhalená, což pak mívá za následek odnos půdy,“ vysvětluje Kapička, proč se osmdesát procent eroze děje právě na polích s kukuřicí.

V poslední době se však silné srážky začínají objevovat i v srpnu a září. Tedy v době, kdy zemědělci pro změnu sejí řepku. „Poslední čtyři roky nám narůstají problémy na řepce. Kvůli mrazům se řepka musí zasít do konce srpna, právě v tu dobu se ale nyní začínají objevovat intenzivní deště,“ vysvětluje Jiří Kapička.

„Kvůli změně klimatu je eroze problém, který bude narůstat, pokud s ním něco neuděláme,“ souhlasí Martin Rexa, koordinátor zemědělské kampaně Hnutí Duha.

Eroze navíc není komplikací jen pro zemědělce, kterým kvůli ní mizí úrodná půda. Ta totiž často steče na cesty nebo železnice. S rozrůstající zástavbou přibývá i množství případů, kdy se odplavená zemina dostane lidem do domu. Déšť také často odnáší půdu s pesticidy do vodních toků. „Víme, že z hlediska vodních zdrojů je znečištění pesticidy velmi vysoké. Jedna z příčin je právě ta, že se do povrchových vod tyto látky odnášejí z půdy,“ říká Rexa.

Podle odborníků však existují opatření, kterými mohou zemědělci erozi na svých polích předcházet. Řadí mezi ně například menší plochu polí s jednou plodinou, remízky, protierozní meze nebo příkopy, do kterých může zemina v případě silného deště natéct. Tato opatření však pomáhají pouze se zachytáváním již odplavené zeminy.

„My bychom předně měli chtít — a mělo by to být i v zájmu samotných zemědělců — erozi předcházet. To znamená chránit půdu už v ploše na poli, a ne jenom řešit následky,“ říká Kapička, podle kterého je proto nejdůležitější, hlavně v době setí plodin, udržovat na polích takzvanou drsnost povrchu.

„Jde v podstatě o to, že se zoraná pole s brázdami musí následně srovnat a nakypřit, aby voda nestékala pryč,“ vysvětluje odborník z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy.

S udržením úrodné půdy na polích mohou pomoci i přírodě blízké způsoby hospodaření. „Ekologičtí zemědělci například pěstují daleko více jetelovin, které zabraňují erozi svým hustým kořenovým systémem. Kromě používání organických hnojiv je to totiž jejich jediný způsob, jak si zajistit základní živinu — dusík,“ doplňuje Zdeněk Perlinger, předseda Svazu ekologických zemědělců Pro-Bio.

Zákony mají zpoždění, půda mezitím dál degraduje

Se zaváděním protierozních opatření by měla pomoci protierozní vyhláška, která platí od poloviny roku 2021. Řešit by měla situaci v nejnáchylnějších místech, kde dochází k degradaci půdy opakovaně. Jak ale upozorňuje Martin Rexa, uvedení do praxe má značné zpoždění. „Co vím, tak pracovníci v orgánech ochrany zemědělského půdního fondu, kteří mají za úkol eroze řešit, se k tomu teprve teď vzdělávají,“ říká.

Chránit půdu před erozí mají také takzvané standardy dobrého hospodaření, které podmiňují získávání zemědělských dotací z fondů Evropské unie. Standardy říkají, že majitelé polí náchylných na erozi si musí vybrat z oficiální nabídky protierozních opatření a následně je aplikovat.

Jak ale upozorňuje Martin Rexa z Hnutí Duha, v současnosti spadá do těchto podmínek asi čtvrtina orné půdy na našem území. Erozí je však ve skutečnosti ohroženo minimálně dvakrát tolik. Od podzimu příštího roku by proto měla platit aktualizovaná verze dotačních podmínek. „Podmínky se rozšíří ze současných pětadvaceti procent na šedesát procent půdy. Zároveň se protierozní opatření zpřísní, aby byla účinnější,“ říká Rexa.

Nová verze měla původně platit už od ledna tohoto roku, postupně se ale platnost přesunula až na podzim 2025. „To je samozřejmě problematické. Protože kdyby podmínky začaly platit v původním termínu, vypadá možná letošní rok také jinak a spoustu erozí by se nemuselo vůbec stát,“ dodává Rexa.

S plošným nastavením přísnějších podmínek však nesouhlasí Agrární komora, která tradičně zastupuje konzervativní hlas zemědělských velkopodnikatelů, jejichž postupy v zemědělství právě k erozím přispívají.

„Souhlasíme s tím, aby byl potrestán ten zemědělec, který nehospodaří v souladu s doporučeními a eroze se u něj opakovaně objeví z důvodu jeho pochybení. Zpřísnění protierozních opatření by ale mělo předcházet jednak zlepšení monitoringu, abychom získali reálnou představu o aktuálním ohrožení zemědělské půdy, a také dopadová studie nových pravidel, kterou nám Ministerstvo zemědělství slibuje již několik měsíců,” uvedl prezident komory Jan Doležal.

Kvalitní půdu chtějí přece všichni. Nebo ne?

Zachování kvalitní půdy by mělo být v zájmu nejen ekologů a lidí, kteří mají kolem polí majetek, ale především samotných zemědělců. Ne všichni jsou však ochotni proti degradaci půdy bojovat. „Někteří zemědělci jsou už staří a nechtějí nic měnit. Jiní se třeba nových postupů bojí a je potřeba jim ukázat, jak na to,“ říká Jiří Kapička z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půdy.

Podle Jaroslava Šebka, předsedy Asociace soukromého zemědělství, která je v debatách o zemědělství častou protiváhou hlasu Agrární komory, je problém také v tom, že většinu polí, navíc často pronajatých, obhospodařují velké firmy, které nemají potřebu zachovávat kvalitní půdu na další dekády.

„Většina půdy v České republice je pronajatá velkým subjektům. V tu chvíli tam potřebná péče nemusí být zajištěná. Neříkám, že není, ale ten vztah tam není takový, jako když na své půdě hospodaří vlastník, který ji chce předat svým dětem,“ vysvětluje Šebek.