Je Světový den půdy. Pečujme o ni, staráme se tím i o vlastní bezpečí
Jakub ZelenýNaše půdy nejsou, co bývaly. Jejich degradace ohrožuje naši potravinovou, ekonomickou i geopolitickou bezpečnost. Na Světový den půdy se zamysleme nad tím, co všechno by bylo lepší, kdybychom se o náš nejcennější zdroj starali jinak a lépe.
Zdravá a úrodná půda byla odedávna hlavním faktorem, podle kterého si lidé vybírali, které regiony osídlí. Na úrodné půdě jsme totiž existenčně závislí. Naše černozemě v Polabí a na jižní Moravě jsou bohatstvím, které se silně odráželo v tradicích. Úrodná půda se překládala i do bohatosti kultury, potažmo i blahobytu obyvatel.
Závislí na hnojivech — a jejich výrobcích
Tato příčinná souvislost už dnes však z velké části neplatí. Během posledních několika dekád jsme přirozený cyklus živin a jejich zásoby v půdách vyměnili za živiny z importovaných nerostných surovin — fosforu z Maroka, draslíku z Běloruska a zejména dusíku, který se vyrábí ze zemního plynu, a proto je významně navázaný na Rusko.
Právě Rusko je v současnosti hlavním dodavatelem hnojiv pro české zemědělství obecně. Mezi lety 2022 a 2024 jsme za ruská hnojiva zaplatili rekordní částku 2,3 miliardy korun. A tak je naše potravinová bezpečnost do značné míry vydaná na milost rozmarům pánů v Kremlu. V roce 2021, v předvečer invaze do Ukrajiny, stouply ceny hnojiv na více než dvojnásobek, což vedlo k jejich nedostatku a skokovému nárůstu cen potravin.
V duchu tržní logiky dnes před zdravou půdou preferujeme chemické náhražky, na kterých jsme si vybudovali závislost. Místo pestré krajiny tu máme lány monokultur téměř bez života — půdy natolik extrémně degradované, že by bez soustavné aplikace chemikálií a těžké techniky nevydaly nic než bodláky. Drahá hnojiva končí ve vodních tocích místo v rostlinách, protože naše půdy, degradované erozí a utužením, nedokáží živiny udržet.