Je Světový den půdy. Pečujme o ni, staráme se tím i o vlastní bezpečí
Jakub ZelenýNaše půdy nejsou, co bývaly. Jejich degradace ohrožuje naši potravinovou, ekonomickou i geopolitickou bezpečnost. Na Světový den půdy se zamysleme nad tím, co všechno by bylo lepší, kdybychom se o náš nejcennější zdroj starali jinak a lépe.
Zdravá a úrodná půda byla odedávna hlavním faktorem, podle kterého si lidé vybírali, které regiony osídlí. Na úrodné půdě jsme totiž existenčně závislí. Naše černozemě v Polabí a na jižní Moravě jsou bohatstvím, které se silně odráželo v tradicích. Úrodná půda se překládala i do bohatosti kultury, potažmo i blahobytu obyvatel.
Závislí na hnojivech — a jejich výrobcích
Tato příčinná souvislost už dnes však z velké části neplatí. Během posledních několika dekád jsme přirozený cyklus živin a jejich zásoby v půdách vyměnili za živiny z importovaných nerostných surovin — fosforu z Maroka, draslíku z Běloruska a zejména dusíku, který se vyrábí ze zemního plynu, a proto je významně navázaný na Rusko.
Právě Rusko je v současnosti hlavním dodavatelem hnojiv pro české zemědělství obecně. Mezi lety 2022 a 2024 jsme za ruská hnojiva zaplatili rekordní částku 2,3 miliardy korun. A tak je naše potravinová bezpečnost do značné míry vydaná na milost rozmarům pánů v Kremlu. V roce 2021, v předvečer invaze do Ukrajiny, stouply ceny hnojiv na více než dvojnásobek, což vedlo k jejich nedostatku a skokovému nárůstu cen potravin.
V duchu tržní logiky dnes před zdravou půdou preferujeme chemické náhražky, na kterých jsme si vybudovali závislost. Místo pestré krajiny tu máme lány monokultur téměř bez života — půdy natolik extrémně degradované, že by bez soustavné aplikace chemikálií a těžké techniky nevydaly nic než bodláky. Drahá hnojiva končí ve vodních tocích místo v rostlinách, protože naše půdy, degradované erozí a utužením, nedokáží živiny udržet.
Holé pole, holé neštěstí
Moderní technické prostředky produkce potravin jsou bezesporu impozantní, ale za jakou cenu? Velkoplošný, mechanizovaný způsob hospodaření spočívá v pěstování jedné plodiny během velmi úzkého časového okna, které zahrnuje dva až tři měsíce výrazného růstu.
Po zbytek roku zůstává sluneční záření z velké části nevyužité, protože pole je již pokryté zralými plodinami, strništěm, rostlinkami ozimů nebo oraništěm. Veškeré nevyužité sluneční záření pak přispívá k jeho přehřívání (srovnatelným s přehříváním městských povrchů), teplotním šokům pro půdní biodiverzitu, sterilizaci půdy UV paprsky a jejímu snadnému odnosu větrem a deštěm.
Velké množství nevyužité sluneční energie dále nabádá k otázce, zda by v alternativním zemědělském systému nebylo možné vypěstovat víc biomasy. V případě, že zemědělec zapojí meziplodiny nebo následné plodiny, dosáhne plnějšího využití dostupné energie a více jí získá v podobě rostlinné hmoty. Více energie v rostlinách znamená nejen větší sklizeň, ale i víc materiálu pro vznik úrodného humusu a podporu půdních organismů, nezbytných pro půdní zdraví.
Podle analýz Člověka v tísni na základě satelitních snímků probíhá na orné půdě roční fotosyntéza srovnatelná s městskými povrchy. Ve srovnání s dalšími hlavními typy krajinných povrchů má potom nejnižší hodnoty v České republice.
Paradoxní situace tak nastává v Polabí a na jižní Moravě, tedy v oblastech s podmínkami nejvíce vhodnými k zemědělství. Tady je roční produkce biomasy nejnižší.
Dopování místo soběstačnosti
Dekády vytěžování zemědělské půdy nám způsobily nevratné ztráty: od roku 2000 jsme přišli o více než desetinu zemědělské půdy a 20 miliónů tun ornice. Tato ztráta se rovná 4,3 miliardám korun ročně. Více než polovina půd v České republice je středně nebo silně ohrožená vodní erozí, asi čtvrtina větrnou.
Rád si představuji, o kolik bohatší a blahobytnější společností bychom byli, kdybychom se o svou krajinu a půdu starali jinak: chládek v létě, zdravé potraviny, dostatek čisté vody a spousta živočichů. Proč nedokážeme ocenit bohatství, které nám zdravá půda přináší?
V současném obchodním modelu je výhodnější půdu dopovat chemikáliemi a stále dokola ji přejíždět traktory místo toho, abychom umožnili rozvoj pestré zemědělské krajiny bohaté na krajinné prvky. Zemědělci přecházející na půdoochranné a přírodě blízké techniky přitom často zaznamenávají výrazný nárůst zisků po tom, co ukončí orbu a přestanou užívat pesticidy a drahá hnojiva.
Pomáháme ke zdravější krajině
Často slýchávám mýty o tom, že agroekologie je neproduktivní. Ano, agroekologické postupy jsou náročnější na přemýšlení, pozorování a pečlivé přizpůsobování se lokálnímu kontextu. Byrokracie a administrativa spojená s dotacemi přitom může hospodáře spíš zatížit a odradit od přechodu na šetrnější praktiky.
V několika aktuálních projektech proto v organizaci Člověk v tísni pomáháme obcím a zemědělcům v ozdravování půdy a krajiny. Poskytujeme jim poradenství, vypracováváme analýzy rizik a plány obnovy krajiny a asistujeme jim při konkrétních aktivitách a krocích, které přímo v obcích i kolem nich snižují rizika související s nezdravou krajinou.
Hospodaření šité na míru může krajinu i půdu velmi rychle ozdravit a významně tak přispět k snižování rizik a o ochraně obyvatel před katastrofami a zachovat půdní úrodnost a soběstačnost i do budoucna.