„Vážíš-li si stromu, zahrady, za práci dá ti steré náhrady“, říká jedno české přísloví a upomíná nás, jak si naši předkové vážili půdy coby základního zdroje obživy. Starost o ni však v posledních dekádách hynula na úbytě.

Dokladem toho byl i loňský vítězný výrok v anketě Zelená perla o nejhloupější výrok z oblasti životního prostředí. „Nemůžeme být skanzen, který tady bude pořád udržovat nějaká pole, která v podstatě nic nenesou. Ty budovy by přinesly daleko větší ziskovost“, prohlásil člen poradního sboru předsedy české vlády, ekonom Štěpán Křeček.

Naštěstí však jeho hlas nepřevážil a vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy mezitím přinesla novela, která již vyšla ve Sbírce zákonů a nabyla účinnosti od prvního července letošního roku. Ale ani v tomto případě není radost úplná.

Strategická výstavba

Když prezident Pavel normu v červnu podepisoval, poslal zároveň předsedkyni Sněmovny dopis, v němž vyjádřil výhrady ke způsobu projednání zákona a přijetí pozměňovacího návrhu, který se týká podnikatelského parku Dolní Lutyně v Moravskoslezském kraji.

Pavel v dopise napsal, že nepokládá za správné, aby se otázka Dolní Lutyně řešila prostřednictvím pozměňovacího návrhu, který podal ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Ten totiž načetl a prosadil přílepkem změnu Zákona o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, která umožní vynětí půdy v lokalitě podnikatelského parku Dolní Lutyně.

„Jsem si vědom ekonomických přínosů této stavby, ale také otazníků kolem jejího vybudování. Právě proto se domnívám, že zvlášť v tomto konkrétním případě mělo proběhnout standardní připomínkové řízení“, napsal Pavel. A uvedl také, že nelze opomíjet ochranu životního prostředí, ani názory občanů v regionu — a rovněž je nutné zachovat předvídatelnost v postupu úřadů.

O průmyslové zóně se zde uvažovalo už před více než dvaceti lety, kdy měla v lokalitě stavět továrnu jihokorejská automobilka Hyundai. Ta se nakonec postavila jinde. Stát se po dohodě se spolky zavázal, že už nebude tuto průmyslovou zónu prosazovat, a tak vypadla z územních plánů. Teď se tam však obloukem vrací.

Na svých stránkách si mimochodem novodobí budovatelé pokládají otázku: „Měl by projekt negativní dopad na životní prostředí?“ A hned na ni odpovídají: „Ekologicky zaměřená opatření v rámci projektu budou probíhat ve spolupráci s Agenturou pro ochranu přírody a klimatu, což zaručuje citlivý přístup.“ Jaksi jim nevadí, že taková agentura vůbec neexistuje.

Křeček polní

Vyšší ochrana nejkvalitnější zemědělské půdy byla tedy nakonec schválena, nicméně v mírnější podobě, než v jaké ji navrhla vláda. Velká centra, skladové haly a obchodní domy, jsou-li zaneseny v územním plánu, bude možné i na nejlepší půdě stavět ještě deset let. Vládní návrh původně počítal s pětiletým obdobím.

Do předlohy doplnila Dolní komora také zákaz prodeje zemědělské půdy vlastníkům z třetích zemí, tedy v podstatě mimo Evropskou unii. Poslanci do předlohy vložili i osvobození všech evidovaných ekologicky významných krajinných prvků od daně z nemovitých věcí.

Zemědělská půda je dnes nadále komoditou, která se využívá a prodává s hlavním cílem maximalizovat zisk, což vyhovuje investorům a spekulantům, zatímco malí sedláci jsou na trhu s půdou vůči velkým hráčům v konkurenční nevýhodě.

A zatímco předkové nabádali si půdy vážit, ekonom Štěpán Křeček, člen poradního sboru předsedy české vlády, nabádá, abychom se ji zbavovali, protože nic nevynáší. Křeček je jistě dobré jméno pro ekonoma a jistě si ho on sám cení, měl by si ale uvědomit, že živočich, podle něhož se jmenuje, nese zoologický název křeček polní a je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený.