Českou republiku a s ní celou střední Evropu postihly silné deště a povodně. Podle Českého hydrometeorologického ústavu lze očekávat extrémní úhrny srážek a ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) uvedl, že „situace, která nás čeká v následujících dnech, bude pravděpodobně podobná situaci, jakou jsme zažili v letech 1997 a 2002“, tedy v letech velkých povodní.

Následující analýza shrnuje několik faktorů, které sílu dešťů i následných povodní ovlivňují.

1) Půdní podmínky a nasycenost krajiny

Česká republika má za sebou několik měsíců sucha a velkých veder. Letní měsíce byly teplotně nadnormální a ještě na začátku září konstatoval portál Intersucho, že se sucho vyskytuje na 58 procentech území, především pak na Moravě a Vysočině. To by měly změnit následující dny.

Záležet bude na koncentraci srážek, jejich rozložení v čase a jejich intenzitě — pokud budou srážky příliš rychlé, silné a koncentrované do malých oblastí, půda nebude mít dostatek času vodu vstřebat a většina srážek odteče po povrchu. Portál Intersucho k tomu dodává: „Kde dojde v příštích dnech k nasycení půdy (fialová), tam toho půda už moc nepobere. Důsledkem při předpovězených extrémních srážkových úhrnech bude rychlý nástup povodňových stavů. Navíc přijde silný vítr, který ‚napomůže‘ vývratům stromů z podmáčené půdy.“

Nutno dodat, že česká krajina není v dobré kondici. Letošek je rekordní co do počtu erozních událostí, půda na velkých lánech je rozpraskaná, lesy jsou plošně vykácené. Velmi pravděpodobně tak v následujících hodinách poznáme nejen to, zda půda zvládne vstřebat kritické množství vody, nýbrž i to, jakým způsobem nakládáme s krajinou.

2) Devastace krajinných ekosystémů

Po dekády je česká krajina vystavena soustavné devastaci říčních, půdních a lesních ekosystémů, místo kterých zemědělci budují souvislá a velká pole. Vodohospodáři narovnávají a zatrubňují řeky, ničí okolní říční ekosystémy nebo mokřady, lesy tvoří z velké části smrkové monokultury.

Podle Martina Rexy z Hnutí DUHA „jsme v důsledku odvodňování půdy přišli až o 80 procent mokřadů, které ochlazují krajinu, zadržují vodu a jsou cennými stanovišti pro mnohé ptáky, obojživelníky a další organismy“. Poslední Zpráva o stavu životního prostředí z roku 2022 hodnotí stav české krajiny jednoznačně: „Nevhodné úpravy vodních toků, změny ve využívání krajiny, degradace půdy, nevhodné způsoby hospodaření, rozsáhlé odvodnění polí a luk a zvyšující se podíl zastavěného území měly za následek snížení retenční schopnosti krajiny, která je důležitá pro zajištění vodních zdrojů.“