Z nejnovějších dat evropské agentury Copernicus vyplývá, že pokračuje již více než dvouletý trend lámání rekordů v řadě klimatických ukazatelů. Rostou globální teploty vzduchu i hladiny moří. „Jedním z důsledků oteplování světa je tání mořského ledu,“ uvedla zástupkyně ředitele klimatické služby agentury Copernicus Samantha Burgessová a upozornila, že „rozsah mořského ledu na obou pólech se dostal na historické minimum.“

„Současný rekordně nízký rozsah globálního mořského ledu odhalený analýzou Copernicu vzbuzuje mezi vědci vážné obavy. Proto, že odráží velké změny v Arktidě i Antarktidě,“ komentoval data agentury Copernicus profesor oceánografie Simon Josey z Národního oceánografického centra Spojeného království. Dle Joseye „přinesou vysoké teploty oceánu a vzduchu v nadcházejících měsících potíže, jelikož mohou způsobit masivní selhání opětovného růstu zalednění na jižní polokouli v zimním období.“

Tým vedený právě Joseyem ukázal, že nižší míra zalednění na severním i jižním pólu má dopady na oceánské a atmosférické proudění po celé planetě, přičemž v prostoru Pacifiku kolem Antarktidy povede ke „stále bouřlivějším podmínkám“.

Dopad na systémy planety

Právě ledový pokryvy moří i pevnin je z mnoha důvodů pilířem klimatického systému planety. Tání ledu v Grónsku například oslabuje oceánské proudění v Atlantiku, které má klíčový dopad na klima Evropy a celé severní polokoule.

V reakci na řadu nových měření nyní vědecká komunita vede debatu o tom, zda zvyšující se teplota moří v Atlantiku spolu s přívalem sladké vody z tajícího grónského ledu nepovede ke kolapsu Atlantické meridionální cirkulace (AMOC).

Podle poslední studie z konce února, která odráží výzkum vedený Jonathanem Bakerem z britské národní meteorologické a klimatické agentuře Met Office, však AMOC ani při extrémním vývoji globálních teplot a dalších klimatických ukazatelů nezkolabuje. Jeho významné oslabení ale hrozí a může mít zásadní dopady na klima severní polokoule. Dle studie lze ostatně oslabení proudění již pozorovat.

Tání na pólech zase podlamuje schopnost planety odrážet sluneční záření zpět do vesmíru. Tím podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu spouští takzvané „polární zesílení“, spočívající v tom, že bílý led neodráží energii slunečního záření zpět do vesmíru. Naopak, pohlcuje ji tmavý oceán v místech. Tato ledem neodražená energie pak mořskou vodu dále zahřívá, což vede k urychlení procesu tání zbylých ledovců. Říká se tomu pozitivní zpětná vazba.

Podle Roberta Lartera, mořského geofyzika z Britského antarktické služby, je důvod k obavám. Mořský led má totiž funkci jakéhosi štítu, který chrání planetární systém před další energií ze Slunce. Larter k tomu navíc dodává, že mořský led „pomáhá chránit plovoucí ledové šelfy podpírající ledový příkrov v Antarktidě tím, že tlumí vlnobití oceánu“.

Snížení emisí je v zájmu lidstva

„Dlouhodobá prognóza pro arktický mořský led je neradostná, protože oblast se nadále rychle zahřívá,“ uvedl profesor klimatologie Richard Allan z univerzity v britském Readingu a dodal, že „ledový příkrov lze zachránit pouze neprodleným a masivním snížením emisí skleníkových plynů, které by také snížilo narůstající extrémnost počasí a dlouhodobý vzestup hladiny moří po celém světě“.

Podle studie o planetárních limitech publikované v roce 2023 je v zájmu lidstva, aby se takovému narušení zemského klimatického systému vyhnulo. „Ledová pokrývka je pouze jedním z ukazatelů podstatných změn,“ píše autorský kolektiv vedený klimatoložkou Katherine Richardsonovou z univerzity v Kodani.

Právě překračováním mezí například kvůli stále rostoucímu spalování fosilních zdrojů a zvyšujícím se emisím skleníkových plynů dostáváme systém „mimo prostor, který je pro lidstvo bezpečný“, uvádí studie.