↗

Nejen bod zlomu Grónského ledovce, ale i body zlomu západoantarktického ledovce, amazonského deštného pralesa nebo korálových útesů v tropických mořích jsou buď blízko překročení, nebo již byly překročeny. Foto David Stanley

Studie uveřejněná v časopise Nature uvádí, že masivní ztráty grónských ledovců v důsledku lidmi zaviněné změny klimatu jsou o dvacet procent větší, než vědci očekávali. Autoři studie zkoumali data za období mezi lety 1985 a 2022 na desítkách tisíc satelitních snímků. Podle propočtu Damiana Carringtona z britského Guardianu činí celková ztráta ledu přibližně 30 milionů tun za hodinu. Hrozí, že sladká voda z roztátých ledovců zásadním způsobem ovlivní oceánské proudění a zvedne globální hladinu oceánů.

„Téměř všechny ledovce v Grónsku se v posledních několika desetiletích ztenčily nebo ustoupily, což vedlo ke zrychlení vzestupu hladiny moří a změnám klimatu po celém světě,“ tvrdí studie.

Autoři studie porovnávali více než 235 000 satelitních snímků koncové polohy ledovců za období osmatřiceti let. Vyhodnocení snímků ukázalo, že Grónský ledový příkrov od roku 1985 ztratil plochu o rozloze přibližně 5 000 kilometrů čtverečních, což odpovídá jednomu bilionu tun ledu.

Tempo tání má sezónní výkyvy. Největší úbytky přicházejí v období od června do srpna, zatímco během podzimu a zimy přibývá nový sníh a ledovce se zčásti obnoví. Rychlost úbytku ledu v Grónsku ovlivňuje i to, že pobřeží je rozbrázděné velkým množstvím zamrzlých fjordů a ve chvíli, kdy se kritická část ledovce uvolní, může dojít k destabilizaci celého ledovce.

Trend je však jasný — tání se zrychluje a vědci pozorují extrémy směrem k vyšší teplotě. Například minulý rok Grónsko v létě zasáhla rekordní vlna veder, která přinesla i rekordní tání.

Tání grónských ledovců má globální dopady

Tání grónských ledovců se pokládáno za jeden z globálních klimatických bodů zlomu. Tímto pojmem je v klimatologii označována kritická hranice, jejíž překročení vede k velkým, mnohdy nevratným změnám v klimatickém systému. Pokud dojde k překročení bodu zvratu v jednom dílčím systému, může to spustit kaskádu negativních procesů v celém klimatickém systému. Jestliže by tedy došlo k nevratnému rozkladu Grónského ledovce, pocítili by to postupně lidé na celé planetě.

Jedním z efektů, o kterém se ve vědecké komunitě diskutuje, je zpomalení oceánského proudění. Podle studie z roku 2021 voda z grónských ledovců zásadně zpomaluje Atlantickou meridionální cirkulaci, jejíž součástí je i Golfský proud. Tento komplex proudění funguje jako globální výměník tepla a ovlivňuje klima v Severní Americe a Evropě.

Autoři studie tvrdí, že nyní je tato cirkulace nejpomalejší za posledních tisíc let a další zásadní zpomalení nebo rozpad je čím dál tím pravděpodobnější. Klimatologové jako Stefan Rahmstorf nebo Efi Rousiová spojují zpomalení proudění s letními vlnami veder a zimními záplavami v Evropě.

Odhaduje se, že roztání Grónského ledového příkrovu by zapříčinilo vzestup hladiny moří o sedm metrů. Zatímco totiž mořské ledovce svým táním výšku hladiny světových moří neovlivňují, pevninské ledovce, k nimž ten grónský patří, ano. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu jen v Karibiku žije v nadmořské výšce do šesti metrů dvacet dva milionů lidí a již současná úroveň zvýšení hladiny o desítky centimetrů zásadně ohrožuje existenci řady ostrovních států v Tichomoří.

Ledovce jsou klíčové pro globální klima i proto, že odrážejí velkou část energie, kterou na Zemi vysílá Slunce. Pokud by bílé ledovce roztály a nahradil by je tmavý skalnatý povrch, do klimatického systému Země by přibylo mnohem více energie.

Podle zprávy o globálních bodech zlomu, prezentované na loňském klimatickém summitu v Dubaji, je pravděpodobné, že nevratný rozvrat Grónského ledového příkrovu nastane už v tomto století. Mezi dopady tohoto rapidního tání autoři zařadili mimo jiné větší riziko šíření nemocí jako malárie, pokles srážek, ohrožení zemědělství a migrační vlny v západní Africe.