V časech překotných společenských otřesů a změn se objevují nová náboženská hnutí, kterým zpravidla říkáme sekty a kulty.

Období anglické občanské války se přibližně shodovalo se vznikem puritanismu a dalších denominací, jako byli Otcové poutníci. Podobně Americká revoluce a válka za nezávislost zahájily Druhé velké probuzení, které probíhalo od poslední dekády osmnáctého století do čtyřicátých let devatenáctého století. Během něho se v Americe vedle nových denominací a sociálně-reformních organizací utvořila evangelická protestantská většina. Období americké občanské války přibližně odpovídá době založení Jižní baptistické konvence, vzniku mormonismu a výskytu prvních buddhistických chrámů v zemi.

Dvacáté století, spojené s rychlou industrializací a dvěma světovými válkami, přineslo vznik ohromujícího množství nových náboženských hnutí od Apoštolské církve až po Transcendentální meditaci, Církev sjednocení a scientologii.

V současnosti se lidstvo nachází na prahu bezprecedentního sociálního a ekologického rozvratu, jak dokládá třeba nedávná zpráva Post Carbon Institute Welcome to the Great Unraveling. Klimatické změny, vyčerpání zdrojů a selhávající ekosystémy radikálně omezí dostupnost potravin a pitné vody. Narušení dodavatelských řetězců povede ke zhroucení ekonomik. Významně vzroste migrace. Narůstající ekonomické nerovnosti dále prohloubí politickou polarizaci.

Tváří v tvář tolika problémům se lidé budou tázat po příčinách a žádat odpověď na politické úrovni. Stávající mocenské instituce se však soustředí na udržování statu quo, a nebudou proto schopny lidem poskytnout náležitou podporu. V důsledku toho budou lidé hledat nové způsoby, které by vysvětlily množství problémů a nabídly na ně lék.

Ve Spojených státech se v posledních několika dekádách vytvořila obrovská skupina lidí, kteří by chtěli patřit mezi elitu tvořenou miliardáři, osobnostmi s právnickými tituly a podobně. Jak ukázal Peter Turchin se svými kolegy, napříč dějinami se lidé, kteří se nedokázali dostat na vrchol společenské hierarchie, stávají náboženskými, politickými nebo ideologickými vůdci.

Tito protisystémoví vůdci se nezřídka chovají autoritářsky a svým stoupencům, kteří se rekrutují z řad stále nespokojenějšího obyvatelstva, sugerují, že disponují výjimečným věděním, a pokud se k nim lidé přidají, mohou se stát předvojem „vyvolených“, kteří umožní společnosti znovu obnovit ztracený zlatý věk mravnosti a hojnosti.

Je více než pravděpodobné, že i v příštích letech budeme sledovat rozmach náboženských i světských sekt a kultů. Není proto od věci zamyslet se nad tím, čeho se vyvarovat, aby také nás nesmetla záplava sektářského myšlení. Co se můžeme naučit z historie či sociologie o tom, co Turchin nazývá „koncem věků“? A je snad sektářské myšlení jedinou alternativou k současným nefunkčním institucím a překonaným světonázorům?

Kulty a sekty

Slova kult, kultura a kultivovat jsou odvozena od latinského slova cultus, které označuje něco, na čem pracujeme. Badatelé v oblasti starých náboženství označují jako kult takovou lidskou činnost, jež zahrnuje rituály a obřady, které „kultivují“ lidskou duši a smysl pro společenství.

V moderní době však výraz kult začal znamenat něco daleko specifičtějšího. Joel Kramer a Diana Alstadová ve knize The Guru Papers: Masks of Authoritarian Power (1993), definují sekty a kulty jako „skupiny s autoritářskou strukturou, v nichž moc vůdce neomezují svaté spisy, tradice nebo jiná ‚vyšší‘ autorita“.

V tomto ohledu se mohu podělit o osobní zkušenost. Mezi léty 1978 až 1991 jsem byl členem jedné náboženské organizace, kterou nebudu jmenovat — pravděpodobně jste o ní stejně nikdy neslyšeli. Provozovala dvanáct organizovaných komunit a desítky komunitních domácností roztroušených po USA, Kanadě, Anglii, Francii a Jižní Africe.

Komunity zakládaly ekologické farmy a stavěly geodetické kopule. Idealistické mladé lidi lákaly příslibem změny světa prostřednictvím proměny vlastního vědomí. Žili jsme podle návodů a rad publikovaných v časopise Whole Earth Catalog, doplněných navíc svéráznou spiritualitou a autoritativním řízením společenství.

Naše sekta však rozhodně nepatřila mezi ty nejhorší — lidé, kteří se rozhodli ze skupiny odejít, nebyli nijak pronásledováni ani perzekvováni. Nicméně na vrcholu mocenské pyramidy stál muž, jemuž byli podřízeni další mužští vůdci s velkými privilegii. Ale i od nich se očekávalo, že výroky, které nejvyšší vůdce jednou týdně pronášel, budou brát za zjevenou pravdu.

Všichni jsme věřili, že se nám dostává zvláštního poznání, jímž se lišíme od zbytku lidstva. A jak už to ve většině sekt bývá, říkali jsme si stále dokola: „Nejsme žádná sekta.“

Z let strávených v sektě jsem si odnesl i mnoho dobrého. Poznal jsem tam svou budoucí ženu a mnoho dobrých přátel, se kterými jsem stále v kontaktu. Měl jsem příležitost prožít naplňující pocit, že jsem součástí vizionářské skupiny a podílím se na jejím poslání. Vůdcové skupiny mě nadto povzbuzovali, abych psal a veřejně vystupoval.

V oněch časech jsem se zabýval hlavně světovou mytologií a náboženstvími. Zpočátku jsem na tato témata nahlížel optikou učení naší sekty.

Avšak po několika letech jsem si začal uvědomovat, že naše věroučné názory, které jsou očividně pravdivé a hodnotné, nejsou nijak zvlášť originální a zhruba odpovídají tomu, co Aldous Huxley nazval věčnou filosofií. Naopak originální přesvědčení, která jsme společně sdíleli — například, že náš vůdce je reinkarnací významné biblické postavy —, se ukazovala pochybná, pomíjivá či neužitečná. Zároveň mě už začala unavovat autoritářská struktura a vůbec zvyklosti v naší skupině.

A tak jsme se v lednu 1992 s mojí partnerkou Janet sbalili, vzali to málo, co jsme měli, a odešli. Od té doby jsem vůči sektám a sektářskému myšlení velmi obezřetný.

Spektrum sekt a kultů a jejich konspirační dynamika

Zatímco sekty a kulty — ve významu, v jakém je definovali Alstadová a Kramer — jsou poměrně vzácné, sektářské myšlení je všudypřítomné. Moderní svět je plný autoritářských institucí — včetně armády, řady firem a velké většiny náboženství — a mnohé z nich vynakládají značné úsilí, aby získaly moc nad vnímáním a myšlením lidí. Celé obory se kupříkladu zabývají tím, aby potenciální zákazníci nebo voliči podlehli „kouzlu“ komerční značky nebo politické strany.

Mnoho lidí — ať už kvůli výchově, nebo na základě nějakého dosud neznámého genetického rysu — má navíc sklon autoritu slepě následovat, případně se naopak snaží takovou autoritou stát. I náboženství fungují často jako sekty, zejména v raných fázích svého vzniku, kdy mají jejich zakladatelé obrovskou moc.