„Zelený růst“ je nesmysl. Dělat všeho míň je jedinou cestou k odvrácení kolapsu

George Monbiot

V současné úrovni ekonomické aktivity nelze pokračovat, aniž bychom zničili ekosystémy, které nás drží na živu. Bohatství bude třeba omezit, a proto také spravedlivěji přerozdělit. Dnešní bohaté si svět v ekologických mezích nemůže dovolit.

Osud velryb černých dobře ukazuje, proč náš přístup k ochraně přírody nedostačuje. Dnes žije méně než stovka plodných samic. Jediná cesta k záchraně dnešní podoby života na Zemi vede přes systémový přístup. A to znamená rozloučit se s růstem a dělat všeho méně. Foto NOAA Photo Library, WmC

Politici mají škatulku nazvanou „klima“, v níž debatují o klimatické krizi. Mají taky škatulku „biodiverzita“, v které se baví o kritickém snižování biologické rozmanitosti. V oddělení ztrát a nálezů naší planety sedá prach i na další takové škatulky, s popisky jako „znečištění“, „odlesňování“, „nadměrný rybolov“, nebo „úbytek zemědělské půdy“.

Všechno jsou to přitom jen aspekty jedné a téže krize, kterou jsme takhle rozkouskovali na dílky, aby nám přišla srozumitelnější. Jak si všiml již Immanuel Kant, kategorie, které si lidský mozek vytváří, aby porozuměl svému okolí, nejsou „věc o sobě“. Jsou to artefakty, které odrážejí naše vnímání, spíše než svět sám.

Příroda ale žádné takové škatulky nezná. Jak se planetární ekosystémy ocitají pod souběžným útokem ze všech stran, každý jednotlivý zdroj stresu stupňuje zátěž i ve všech dalších oblastech.

Vezměme si například situaci velryby černé, jejíž populace se sotva stačila trochu vzpamatovat po konci velrybaření, ale dnes už zase klesá: na světě zůstává méně než pětadevadesát samic v plodném věku. Bezprostřední příčinou poklesu počtu jsou zejména úmrtí a zranění, která nastávají, když velrybu srazí loď, nebo když se zaplete do rybářské sítě. Zranitelnější jsou ale také proto, že se musely začít podél šelfu Severní Ameriky přesouvat do frekventovanějších vod.

Jejich hlavní kořist, drobný korýš jménem calanus finmarchicus, se totiž přesouvá každý rok o zhruba osm kilometrů na sever v důsledku toho, jak se moře otepluje. Souběžně s tím začal komerční rybářský průmysl calanuse lovit za účelem výroby doplňků stravy s „rybím olejem“, o němž se nesmyslně traduje, že prospívá lidskému zdraví.

×
Diskuse
JV
October 4, 2021 v 19.49
Skvělý článek

Výborný článek. Autor velice pěkně vystihl onu falešnou stránku také environmentalismu, která se nám snaží namluvit, že planetu lze zachránit přičemž se netřeba v ničem omezit. Tj, konzum zůstane konzumem, chudí budou nadále chudí, bohatí nadále bohatí, jenom se to přebarví nazeleno.

Ne, ne, budeme se muset uskromnit všichni a na prvním místě si budeme muset pěstovat rovnost.

Po všem, co jsme si tu za tisíciletí vybudovali, to je úkol snad až nadlidský, ale není to úkol nemožný. Měli-li jsme dosud dostatek sil pěstovat egoismus, který nám přinesl jenom války a neštěstí, proč bychom nemohli stejné množství sil použít pro budování lásky k druhým lidem, když takové úsilí přinese každému z nás jen a jen dobro?

Jiří Vyleťal

TK
December 29, 2021 v 1.18
"Nerůst" ve vyspělém světě ale stejně představuje růst - co s tím?

Dobrý den,

nejsem si jist, jestli prohlášením "růstu" za paušální zdroj všeho zla neklameme sami sebe, případně zda s vaničkou svinčíku nadělaného využíváním neobnovitelných přírodních zdrojů nevylijeme i dítě jakžtakž slušného lidského života.

Jednak se mi zdá podezřelé, mluvit paušálně o růstu jako ustavičném zvětšování spotřeby zdrojů. Nevím, nakolik dnes spotřeba ve vyspělých zemích "roste" další produkcí a konzumací hmotných věcí, a jestli náhodou čísla růstu vykazovaná v dolarech, eurech nebo korunách neudávají do značné míry spíše přírůstech v produkci a spotřebě software, burzovních operací, televizních programů, pojišťovacích produktů, hypoték a všech možných podobných těžko uchopitelných věcí.

Nemyslím, že by všechny nutně musely být spojeny s enormní spotřebou energie nebo jiných zdrojů tak, jako je tomu u neblahé "těžby" bitcoinů.

Za druhé nevém, proč se nutně musí drancování přírody spojit s rovnosté lidí, co se týče dostupnosti hmotných statků. Pokud chceme "hmotnou" rovnost lidí třeba na průměrné úrovni dosažené řekněme v Evropě nebo USA, pak většina lidí na světě nutně bude potřebovat o hodně více hmotných statků, než mají dnes. Pokud bychom tu rovnost měli vytvořit na úrovni chudších zemí, pak se domnívám, že nejen obyvatelé zemí, které jsou na tom lépe, ale ani obyvatelé oněch chudších zemí pro tuto myšlenku nebudou mít velké pochopení.

Ze všeho nejpodezřelejší se mi ale zdá nápad, že bychom se měli snažit lidstvo odnaučit tomu, co je lidstvem udělalo. Protože mám za to, že technická tvořivost je schopností, kterou člověk nejvíce předčil ostatní živé tvory na planetě Zemi, obávám se, že výzvy k "nerůstu" jsou vlastně výzvami, aby se lidstvo rozhodlo k dobrovolné degeneraci.

I když naše současná civilizace lidskou technickou tvořivost v mnoha ohledech velmi deformuje nebo, byť většinou nevědomky, přímo potlačuje, myslím si, že bychom tuto schopnost měli spíš kultivovat, rozvíjet, a hlavně využít jako nejsilnější zbraň k tomu, řešit to, co jsme si nadrobili.

Mám za to, že třeba přechod světového hospodářství na využívání obnovitelných zdrojů bude zvládnutelný právě tehdy, pokud se v tomto desetiletí podaří najít a zavést do praxe tak levné technologie pro ukládání elektřiny, aby obnovitelné zdroje ekonomicky "převálcovaly" ty ostatní:

https://denikreferendum.cz/clanek/32812-cesky-energeticky-titanik-hlasi-plnou-parou-vpred

Naštěstí se mi zdá, že technická tvořivost je hluboko v lidské povaze a zatím se ji nepodařilo vymýtit ani všeobecně rozšířeným a u nás dosud preferovaným pruským modelem školství zaměřeným na vychovávání poslušných vykonavatelů rozkazů, ani dnešním hospodářským modelem založeným na gigantickým korporacích se státní protekcí parazizujících na malých subjektech s tvořivým potenciálem.

S těmihle žábami na prameni bychom rozhodně potřebovali pohnout. Proto si sice nemyslím, že "rovnost" je recept na vše, ale na druhé straně fandím hledání cest, jak "vyrovnávat šance" jednotlivců i celých národů. V tom, aby se jejich tvořivost mohla uplatnit, totiž vidím hlavní páku ke zlepšení poměrů.