↗

Světová banka předpokládá, že v důsledku klimatických změn bude do roku 2050 donuceno migrovat více než 200 milionů lidí. Nejvíce z nich — až 86 miliónů — bude ze subsaharské Afriky. Foto UNICEF, flickr.com

Světová banka ve svém nejnovějším vydání Groundswell Report, v němž mapuje dopady klimatických změn, varuje, že klimatické změny mohou do roku 2050 zapříčinit migraci více než 200 milionů lidí. Ohniska migrace způsobené klimatickými změnami se přitom už začínají tvořit.

Podle odborníků, kteří poslední vydání Groundswell Report připravili, by přitom rychlá koordinovaná globální akce s cílem snížit emise a podpořit zelené technologie i odolnost přírody v nejvíce postižených oblastech moha ještě stále zredukovat výše zmíněné migrační předpovědi o 80 procent.

Klimatické změny jsou podle zprávy mocným hybatelem migrace, protože v nejvíce exponovaných oblastech značně snižují možnost lidí ekonomicky přežít. Světová banka předpokládá, že v důsledku klimatických změn bude do roku 2050 donuceno migrovat až 86 miliónů lidí v subsaharské Africe, 49 miliónů v ve východní Asii a pacifické oblasti, 40 miliónů v jižní Asii, 19 miliónů v severní Africe, a 17 miliónů v latinské Americe. Imunní není ani východní Evropa a střední Asie, kde se v důsledku změn klimatu předpokládá migrace až pěti miliónů lidí.

Zpráva vzbudila značný zájem v západních zemích. I proto, že debatu o dopadech klimatických změn přesunuje od pro mnohé zatím stále ještě poněkud jen „televizních“ témat, jako je růst hladiny oceánů a  drastických změn počasí, ke konkrétní hrozbě, kterou je strmý růst migrace.

Tu zatím většinou spojujeme s válečnými konflikty či rozevírajícími se nůžkami mezi chudými a bohatými částmi světa. Migrace téměř čtvrt miliardy lidí v příštích třiceti letech v důsledku klimatických změn dává ovšem představám o dopadech klimatických změn nový konkrétní rozměr.

Známý americký klimatolog Bill McKibben, zakladatel organizace 350.org a autor dnes už ikonické knihy na téma změn klimatu z roku 2010 „Eaarth: Making a Life on a Tough New Planet“, varoval v reakci na poslední vydání Groundswell Report, že ačkoliv první vlna migrace bude takzvaně vnitřní, tedy jen v rámci postižených států, přelije se postupně do migrace vnější, a milióny migrantů se budou pokoušet dostat do Evropy a Severní Ameriky.

K neobyvatelnosti či hospodářské nevyužitelnosti některých nyní hustě zalidněných oblastí přispívají podle McKibbena klimatické změny třemi způsoby, které vidíme už nyní: sucho, zejména v subsaharské Africe, zapříčiňuje rychlé rozšiřování pouští, které pohlcují dříve zemědělsky využitelné oblasti; zvedání hladiny oceánů pro změnu vyhání obyvatele nízko položených pobřežních oblastí v zemích, jako je Bangladéš; a masivní požáry zapříčiněné suchem, jakož i stále silnější hurikány a tajfuny v pobřežních oblastech, nutí milióny lidí, i v rozvinutých zemích, aby změnili bydliště.

V rámci vnitřní migrace se budou desítky milióny lidí přesouvat na předměstí velkých měst v třetím světě, většinou do ghett, což vytvoří nové sociální otřesy a růst nových forem chudoby. Výsledkem bude i rostoucí vnější migrace — tedy snahy uniknout za každou cenu otřesným životním podmínkám odchodem do vyspělejších zemí.

I nás se to týká

Shodou okolností právě v době, kdy Světová banka vydala svoji nejnovější varovnou zprávu, vrcholí v české kotlině předvolební kampaň. Dalo by se tak předpokládat, že klimatické změny budou součástí předvolební debaty — i když asi nikdo nemůže v České republice, kde je tradičně reakce na globální výzvy opožděná, očekávat třeba takovou intenzitu diskuze, které jsme svědky v předvolebním Německu.

O tom, jak malý zájem u nás potenciálně katastrofální změny vyvolávají, ostatně svědčí i mizivé předvolební preference našich Zelených, zatímco v Německu jsou momentálně třetí nejsilnější stranou, a možná budou v příští vládě.

Dokonce ani pro Piráty, kteří část zelené agendy převzali, není debata o tom, jak by Česká republika mohla účinněji přispět k řešení klimatických výzev, prioritou. Dokonce i nedávné ničivé tornádo na jižní Moravě coby projev globálních klimatických změn jako by už bylo zapomenuto.

Když premiér Andrej Babiš prohlásí, že i po roce 2035, dokdy chce Evropská unie ukončit výrobu spalovacích motorů, „budeme u nás spalovací motory dál vyrábět“, opozice vesměs mlčí. Zřejmě proto, že vysvětlování tohoto kroku by mohlo narazit u voličů, jejichž většinu český politický diskurz udržuje v představách o tom, že se u nás navzdory velkým globálním výzvám podaří udržet „klid a pohodu“.

I proto se nekoná ani hlubší debata o (ne)využití jaderné energie. Většina občanů podle průzkumů není proti jaderné energii, a tedy i budování nových jaderných bloků, proč je tedy zneklidňovat diskuzí, která probíhá na téma alternativních zdrojů energie ve většině západních zemí. Kupříkladu argumenty, že v době, kdy se u nás (možná) dostaví další jaderné bloky v Dukovanech, bude jaderná energie i v důsledku tlaku Evropské unie a Bidenovy administrativy na rychlý přechod k zeleným technologiím a alternativním zdrojům energie — což mimochodem značně urychlí práci na nových technologiích v této oblasti — nejen zřejmě zastaralá, ale také neúměrně drahá.

↗

První klimatičtí migranti přicházejí již dnes z oblastí častých přírodních katastrof. Grafika GRID-Arendal, UNEP

Není migrace jako migrace

Zatímco debaty o bezuhlíkové ekonomice, alternativních zdrojích energie nebo konci spalovacích motorů se u nás odehrávají mimo hlavní proud politického diskurzu, migrace je v jeho centru. Prezident Zeman a jeho poradní tým nedávno varovali před migrací z Afghánistánu a vyzvali k posílení ochrany českých hranic.

Vládní politici pro změnu do omrzení opakují, že příčiny migrace se musí řešit v zemích jejího původu. Mají tím na mysli zejména snahy o tlumení případných nových válečných konfliktů a občanských válek, a ekonomickou pomoc. Celkově se ale argumenty většiny české politické scény nesou v obranářském duchu, který na nás opět zavanul z Lán. EU prý musí za každou cenu bránit své vnější hranice a posilovat jejich ostrahu, nelegální migranty je třeba bez milosti vracet.

Co na tom, že i celou řadu válečných konfliktů, kvůli kterým nyní masy lidí prchají z Blízkého východu a Afriky, způsobila nepromyšlená západní politika. Ale budiž: o tom, do jaké míry je migrace ze zemí, v nichž probíhají konflikty, dílem Západu, a do jaké míry politické neschopnosti lokálních vlád a náboženského fanatismu, lze vést debatu. A i proto mohou politici — i ti čeští — argumentovat, že se nás příčiny migrace do Evropy přímo netýkají.

Nová zpráva Světové banky ovšem vnáší do debaty o příčinách migrace nový úhel pohledu: rozbíhající se migrace téměř čtvrt miliardy lidí není totiž výsledkem událostí a jevů, které si tito lidé zavinili sami, ale výsledkem často ekologicky bezohledné industriální politiky Západu a nových ekonomických „tygrů“, jako je Čína.

Jak upozornil i McKibben, lidé, kteří musejí kvůli změnám klimatu opouštět své domovy a migrovat, k uhlíkové stopě a dalším formám znečišťování životního prostředí, které stojí za změnami klimatu, téměř nijak nepřispěli. Jsou oběťmi globálních změn, které mají svůj původ daleko za hranicemi jejich států nebo oblastí, z nichž musejí odcházet.

Vše souvisí se vším, takže když premiér Babiš tvrdí, že „my“ se jen tak nepohrneme do ukončení éry spalovacích motorů, ani překotného ukončování spalování uhlí, neboť by to prý poškodilo naše ekonomické zájmy, je třeba vzít v úvahu, že tak přispíváme k prohlubování globální klimatické kalamity, jejíž důsledky budou brzy klepat i na naše dveře — a to nejen v podobě dalších období katastrofálního sucha, záplav a tornád, ale i zvýšené migrace.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a politika opevňování se za vlastními hranicemi náš „klid a pohodu“ před dopady zoufalství, k němuž svojí činností sami přispíváme, věru neochrání.