„Nejdůležitější událost roku.“ Co čekat od klimatického summitu COP26?

Adam Rektor Polánek

V předvečer klimatického summitu v Glasgow planeta směřuje ke katastrofickému oteplení o 2,7 stupně Celsia. Vrcholné setkání slibuje změnu směřování globální klimatické politiky. O čem se bude jednat — a co během summitu naopak nezazní?

Britský premiér Boris Johnson, který na konferenci vítá účastníky jako hostitel, si prohlíží skleněnou sochu kostry ledního medvěda, dílo Matthewa Penna. Foto Andrew Parsons, No 10 Downing Street

Už v neděli začne COP26, označovaný za nejpodstatnější klimatický summit od uzavření Pařížské dohody v roce 2015. Ve skotském Glasgow se mezi koncem října a dvanáctým listopadem sejde na třicet tisíc lidí — kromě světových lídrů i občanská společnost či zástupci ekologických organizací. Hlavní cíle jednání jsou nasnadě: udržet oteplení planety pod jedním a půl stupněm Celsia, což je mez, kterou vědci pokládají za ještě relativně bezpečnou. Druhým cílem je záměr dospět do roku 2050 ke vzniku civilizace, jež nebude emitovat do atmosféry další uhlík.

Britští pořadatelé summitu si pak vytyčili tři další cíle: ochranu komunit a životního prostředí, mobilizaci finančního sektoru, především ve formě investic do klimatických opatření, a globální spolupráci. Podle vědců i předních osobností mezinárodní politiky může být vrcholné jednání jednou z posledních příležitostí odvrátit ekologickou katastrofu dřív, než bude příliš pozdě.

„Čas na diplomatické formality vypršel. Pokud se všechny vlády — a především vlády zemí G20 — nepostaví klimatické krizi, čeká nás hrozivé lidské utrpení. Odvážná klimatická politika je jedinou cestou vpřed,“ napsal na Twitter generální tajemník OSN António Guterres, který na summitu vystoupí.

COP26 se může skutečně stát přelomovou událostí, která ovlivní politiku změn klimatu na roky dopředu. Přinášíme přehled hlavních témat, která budou politici v Glasgow řešit.

Stávající snižování emisí je zcela nedostatečné

Dosavadní vývoj na poli snah o snižování emisí nevzbuzuje příliš vysoké naděje. V návaznosti na Pařížskou dohodu jednotlivé státy v polovině letošního září představily upravené závazky snižování emisí (anglicky Nationally Determined Contributions, neboli NDCs). Z jejich souhrnu je evidentní, že ani zdaleka nedostačují.

Aby mělo lidstvo šanci omezit globální oteplení na jeden a půl stupeň Celsia, muselo by do roku 2030 snížit emise o pětačtyřicet procent oproti roku 2010. Podle nových NDCs však do konce dekády emise naopak o šestnáct procent vzrostou. Planeta by se tak ocitla na trajektorii směřující před koncem století k oteplení o nejméně 2,7 stupňů Celsia, katastrofální cifru, která je neslučitelná s dosavadní podobou lidské civilizace a života na Zemi.

K odvrácení klimatického kolapsu jsou proto třeba takřka okamžité a rozsáhlé změny. V daném smyslu argumentuje stále další a další studie. Podle jedné z nich, kterou prakticky v předvečer konference COP 26 vydaly dvě renomované energetické agentury, The International Energy Agency (IEA) a International Renewable Energy Agency (IRENA), se musí podíl obnovitelných zdrojů na světové energetice do roku 2030 ztrojnásobit, aby měl svět šanci na stabilizaci klimatu — s tím souvisí zásadní proměny modelů dopravy, potravinových systémů i spotřeby.

Žádný ze představitelů světových mocností však zatím nepředstavil plán pro potřebnou transformaci. A nic nenasvědčuje tomu, že tak někdo učiní právě v Glasgow. Komentátoři od summitu čekají kosmetické úpravy a velká slova, spíše než reálné závazky k systémovým změnám.

Podle evropského klimatického think-tanku E3G se však dopady summitu projeví především nepřímo a jakýmsi dominovým efektem. Fosilní paliva budou zdražovat, zatímco cena obnovitelných zdrojů bude nadále klesat. I finanční sektor tak bude stále více nakloněn klimatickým projektům.

Víc než v konkrétní opatření tak COP26 pravděpodobně vyústí v postupnou obměnu globálního ekonomického paradigmatu. Zároveň však taková postupná proměna podle propočtů Programu OSN pro životní prostředí sama o sobě nebude stačit k udržení oteplení na ani jednom a půl, ani na dvou stupních Celsia.

S vidinou spolupráce, avšak bez Ruska a Číny

Pokrok však může nastat v prohlubování diplomatických vztahů na všech úrovních. Podle některých odborníků je právě možnost fyzického vyjednávání tím nejdůležitějším prvkem klimatických konferencí.

„Summity COP jsou jediným místem, kde se všechny země světa mohou každoročně sejít a řešit primárně a pouze klima. Neměli bychom očekávat, že se během COP rozhodne o nejpalčivějších otázkách dneška… jsou primárně příležitostí pro sbližování a šíření know-how,“ uvedl pro časopis Green European Journal Stefan Aykut, sociolog se zaměřením na mezinárodní klimatickou politiku.

A letošní summit má snahu rozdílné subjekty sbližovat víc než kdy dřív. Premiér hostující Velké Británie Boris Johnson i americký prezident Joe Biden chtějí z klimatu učinit absolutní prioritu mezinárodní politiky. Jejich vizi však maří fakt, že se do Glasgow nedostaví dva klíčoví hráči: čínský generální tajemník Si Ťin-pching a ruský prezident Vladimir Putin.

Nepřítomnost dvou lídrů výrazně oslabí dopad summitu. Rusko i Čína v posledních měsících sice přislíbily uhlíkovou neutralitu do roku 2060, zatím však není zřejmé, jak takové mety dosáhnou.

Obě země jsou navíc nadále vysoce závislé na fosilních palivech — Čína zodpovídá přibližně za osmadvacet procent veškerých světových emisí. Řešení klimatické krize proto závisí i na dekarbonizaci asijského giganta, ke které se však COP26 v Si Ťin-pchingově nepřítomnosti nijak nepřiblíží.

Diplomatický rozměr summitu tak budou definovat především závazky zemí globálního Severu vůči zemím globálního Jihu. Nejbohatší státy světa už před několika lety přislíbily, že na klimatická opatření v chudších zemích ročně přispějí částkou sto miliard dolarů. Příslib zatím ani jednou nedodržely, v posledních letech se finanční výpomoc pohybuje kolem osmdesáti miliard.

Pod palbou kritiky ekologických organizací i chudších států, na které klimatická krize dopadá nejvíc, vytvořily nejbohatší státy nový plán, jak stomiliardovému slibu opravdu dostát. Diplomaté plán představili právě tento týden, jako znamení politické vůle v Glasgow spolupracovat. COP26 tak může otevřít cestu k potřebné diskuzi o přetrvávajících klimatických nerovnostech. Země nejméně zodpovědné za změny klimatu totiž nesou zdaleka největší břemeno jejich ničivých dopadů.

Česká republika už tradičně pozadu

V kontextu klimatické diplomacie Česká republika výrazně zaostává. Na britský summit vstupuje bez nových plánů či ambicí. A ty stávající navíc zpochybňuje.

Českou delegaci povedou ministr životního prostředí Richard Brabec a premiér Andrej Babiš (oba za ANO). Doplní je zástupci ministerstev zemědělství, dopravy a průmyslu a obchodu. Právě ministr Brabec se nechal slyšet, že cíle snižování emisí nesmí být příliš vysoké, aby nevedly ke společenským otřesům — i přesto, že podle odborníků protesty způsobují asociální, nikoli klimatické reformy.

Brabec také nedávno připomněl, že Česká republika své klimatické závazky plní, což je sice pravda, ale právě jen v důsledku toho, jak nedostačující ony závazky jsou. V přepočtu na obyvatele je Česká republika nadále jedním z největších světových znečišťovatelů — před Čínou, Německem, či Velkou Británií. Pokud by zbytek světa snižoval emise stejným tempem, jako české země, do konce století se planeta ohřeje o téměř tři stupně Celsia.

Česká republika tak vstupuje na pole globální klimatické politiky zoufale nepřipravená. Veškeré případné příznivé posuny na letošním COP 26 vzniknou české delegaci navzdory. V zájmu zachování života na Zemi jich musí být co možná nejvíc.

Další informace: