↗

Veřejná podpora pro zásadní změny v hospodaření s půdou a krajinou i pro ochranu klimatu nepřišla s volbami. Politické strany se spíše přizpůsobily této poptávce. Teď nastává období, kdy se různé zájmové skupiny budou snažit přizpůsobit plány vlády i aktivitu opozice svým cílům. Foto FB Jakub Hruška

Podíváme-li se na předvolební programy a veřejné sliby, můžeme říci, že lidé zvolili nejen nové poslance a poslankyně, ale také ozdravení české krajiny, odklon od uhlí či rozvoj obnovitelných zdrojů energie. A tím nemyslím jen voliče a voličky dvou koalic, které mají většinu a aktuálně aspirují na sestavení společné vlády. Třeba v obnovitelných zdrojích největší ambice vyjádřilo hnutí ANO, když si do programu napsalo, že ztrojnásobí výkon těchto zdrojů do roku 2025.

V otázce proměny zemědělských dotací a pravidel došlo v anketě ekologických organizací ke shodě Spolu, Piráti, STAN i SPD, když jejich zástupci svorně kývli na vyčlenění deseti procent zemědělské půdy pro přírodu a dvojnásobek plochy pro ekologické hospodaření. Spolu a PirSTAN to mají takto konkrétně i ve svých programech. ANO se v anketě nevyjádřilo a program v oblasti péče o půdu má ze sněmovních stran nejslabší. Ale i tak má ochrana půdy v dolní komoře parlamentu teoreticky ústavní většinu.

Neznamená to ovšem, že tím je vystaráno. Naopak starosti začínají právě teď, po volbách. Veřejná podpora pro zásadní změny v hospodaření s půdou a krajinou i pro ochranu klimatu nepřišla s volbami. Politické strany se spíše přizpůsobily této poptávce. Teď nastává období, kdy se různé zájmové skupiny budou snažit přizpůsobit plány vlády i aktivitu opozice svým cílům.

Mezi tyto síly patří samozřejmě i ekologické hnutí a ekologické organizace. Ale také třeba velké zemědělské podniky, uhelné firmy či developeři. Jak moc převáží veřejný zájem na zlepšení životního prostředí, rychlé transformaci energetiky a ochraně klimatu záleží na tom, jestli tlak veřejnosti potrvá a poroste.

Hledání shody

V některých ohledech však bude obtížné už jen hledání shody ve vládní koalici. Česká republika například potřebuje mít větší jistotu ohledně odklonu od uhlí. Vláda ANO a ČSSD nebyla schopna jasný harmonogram stanovit, a proto je to jednoznačný úkol pro vládu novou. Ačkoliv všechny strany v nové Poslanecké sněmovně akceptují odklon od uhlí, konkrétní termín jeho konce, rok 2033, však uvádějí v programu jen Piráti se STAN. SPOLU zůstává na obecné úrovni a byť lídr KDU-ČSL Marian Jurečka a lídryně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová veřejně deklarovali podporu konce uhlí v roce 2030, zástupci ODS na toto téma hlasitě mlčí.

Že naopak hnutí ANO v programu slibuje hledat cestu k rychlejšímu odklonu od uhlí než k roku 2038 (který ministr průmyslu Karel Havlíček dříve vehementně prosazoval), je samozřejmě jen teoretická podpora, neboť hlavní slovo bude mít vláda. A nejde jen o uhlí. Nakonec i v tak nesporné shodě — opět dle volebních programů - jako je rozvoj obnovitelných zdrojů, se těsně před volbami neshodly strany vznikající koalice při hlasování o novele zákona o podporovaných zdrojích, když ANO, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN byly pro, a naopak Piráti kvůli dílčím negativním bodům novelu jako celek nepodpořili.

Je tu však ještě jedna větší obava, než neshody a průtahy v konkrétních řešeních životního prostředí a změny klimatu. A to je obava z nedostatečného ohledu na lidi, zejména ty nejchudší, které je nutné do ekologické transformace zahrnout. Například tak, že jim dáme možnost dosáhnout na dotace určené na zateplování domů nebo fotovoltaické střechy a umožníme jim vymanit se ze závislosti na stále dražších fosilních palivech.

Programy pro vyvolené?

Nyní jsou totiž tyto programy (snad s výjimkou kotlíkových dotací) přístupné pouze lidem, kteří mají peníze na předfinancování a dofinancování projektů, tedy relativně bohatším rodinám, jež energetická chudoba neohrožuje. Hodnocení předvolebních programů i plánů stran od ekologických organizací identifikovalo největší zájem o spravedlivou transformaci a sociální rozměr modernizace ekonomiky u ČSSD, která ze sněmovny vypadla a u Pirátů, jejichž poslanecký klub bude zanedbatelný.

Rozhodně nechci ostatní strany podceňovat a předem označit za sociálně necitlivé. Chci jen varovat, že transformace — má-li být úspěšná — musí být sociálně citlivá a vtáhnout (či spíše vrátit) do hry všechny, kteří v naší zemi žijí. A je také rolí ekologických organizací a celého hnutí být nejen hlídačem a hybatelem ekologické politiky, ale také bojovat za zahrnutí chudší části společnosti do potřebných změn. Pokud totiž převáží politika škrtů a úspor, může zkrachovat nejen ochrana klimatu a přírody, ale utrpí také důvěra v demokracii. A příště tak možná budou vládu sestavovat strany, které předtím slíbí destrukci ekologické politiky, či rovnou vystoupení z Evropské unie.