Necháte-li někoho, jako je ekonom, poslanec a ideolog ODS Jan Skopeček, chvíli mluvit o potenciálních řešeních problémů spojených s klimatickou krizí, zjistíte hned několik věcí. Předně, že žádné řešení nemá. To samozřejmě neznamená, že se bude tématu vyhýbat, nebo se v něm dokonce dopustí opatrnosti. Ne, půjde do něj naplno, bez zábran. Má totiž po ruce něco jiného než reálná řešení, něco mocnějšího: neoliberální ekonomickou teorii.

Tato ekonomická teorie, která byla hlavní „přílohou“ globalizace posledních bezmála čtyřicet let, se ve vztahu k realitě vyznačuje jednou věcí: vždy a za všech okolností má pravdu. A pokud jí zrovna realita neodpovídá, tím hůř pro realitu.

Ekonomická teorie, které Jan Skopeček a jemu podobní agenti volného trhu zasvětili celou akademickou, politickou a patrně i životní dráhu, na realitu nereaguje, nýbrž realitu tvoří. Jde o ekonomický ekvivalent takzvaného „správného chlapa“, který se nebojí vzít věci do vlastních rukou a přetvořit svět k obrazu svému.

Doposud jim to procházelo. V praxi totiž tato ekonomická politika znamenala: škrtat v papírech výdaje, které nejvíce zasáhnou ty části společnosti, o něž se zpravidla nikdo moc nezajímá, protože nechodí k volbám; snižovat daně bohatým, aby ještě bohatli, čehož si nikdo nevšimne, protože už bohatí byli; a stlačovat mzdy pracujícím, kteří se nemohou odborově organizovat, protože by to byl komunismus.

A nyní že by tato slavná teorie měla stanout proti nepříteli, který bude nad její síly? Odkud se vzalo, toto nikým nevolené klima? A kde bere tu drzost se pořád měnit, aniž by bralo ohled na řešení, která mu neoliberalismus laskavě nabídl? Je snad planeta neomarxistka? Ne, ne, ne. Pokud se někdo nebo něco tváří, že ho neoliberalismus není schopen zahrnout do svých modelů, pak musí jít o hoax.

Neoliberalismus přeci nemůže počítat s takovými podpásovkami, jako jsou konečné (!) zdroje nebo dominantní vliv člověka na samotné spolehlivé planetární pochody.

Dostane-li přes to všechno Skopeček prostor, aby se na toto téma rozpovídal, jako například v Aréně Jaromíra Soukupa, čeká nás na úvod výběr relativizací celého klimatického problému. Relativizace mají tu výhodu, že po nich může politik sáhnout kdykoli — něco jako slavné „Jmelí“ Járy Cimrmana, pasáž použitelná při výpadku textu v kterémkoli místě kterékoli hry.

Tak kupříkladu, na klimatické krizi prý „nepanuje úplná shoda“. Pravda, nepanuje. Ona shoda nepanuje ani na tvaru planety Země. Hnutí za placatost Země má ostatně ve svých řadách řadu odborníků, třebaže jde zpravidla o jedince, které před časem patrně kopl do hlavy nějaký lichokopytník.

Co tím chce vlastně Skopeček říct? Že dokud nebude panovat „úplná shoda“, nemáme směrem ke katastrofickým dopadům krize dělat pro jistotu nic? Zpráva IPCC říká poměrně naléhavě, že emise CO2 zapříčiněné lidskou aktivitou dramaticky prohlubují proces oteplování klimatu, které za současného stavu překročí kritickou hranici dvou stupňů. Ke zmírnění katastrofického scénáře je zapotřebí koordinovaná celoplanetární akce za snížení emisí. Jednoduše řečeno: buďto budeme jako lidstvo „něco dělat“, anebo nejvěrohodnější vědecké instituce, ke kterým došel vědecký pokrok lidstva, neručí za jeho další přežití.

Proti tomuto stanovisku stojí zastánci placaté Země, vědci s otiskem podkovy na čele, vědci placení za případové studie fosilním průmyslem, lidé, kteří si rádi myslí něco jiného než ostatní a lidé jako Jan Skopeček, kterým realita kazí teorii.

Problém samozřejmě je ten, že nečinnost, která se tváří jako neutrální, je v této situaci naopak velice radikální akt. Nečinnost totiž směřuje lidstvo k civilizačnímu úpadku, který hrozí válkami o suroviny, nezvladatelnou migrací a ekonomickým krachem. Nečinnost v otázce klimatické změny připomíná nečinnost v případě bomby nahlášené pod školkou. Jistě, může jít o falešný poplach. Ale osobně bych preferoval okamžitou evakuaci a prohledání objektu.

Pokud Skopeček sebere odvahu a bude předpokládat, že vědci, které jejich instituce dosud nevyhodily za splácení osobních dluhů prodejem posudků či alkoholismus, mají s největší pravděpodobností lepší kontakt s realitou než vědci, kterým se něco z toho přihodilo, a ještě je kopnul do hlavy kůň, dostaneme se ke skutečně zajímavým závěrům: pokud je klimatická krize skutečná (pokud, ale, jenže nicméně… a další gramatické spojky jsou tu, aby pomohly problém zlehčit), jako lidstvo nemusíme dělat nic.

Tedy měli bychom dělat to, co doposud. Nemůže totiž existovat situace, kterou by nevyřešil trh se svým přírodním zákonem nabídky a poptávky. Pokud budeme „poptávat“ zelené technologie, trh nám je začne nabízet. Chci říct naopak — pokud budeme nabízet zelené technologie, lidé je začnou poptávat. Ne, obráceně. Slepice, nebo vejce. Pardon, sofistikovaný marketing udělal z toho pravidla trochu bramboračku.

Důležité je, že člověk ekonomický se rozhodne vždycky správně, vždycky upřednostní svůj osobní zájem a výsledkem bude, že všechno pro všechny dobře dopadne. Není důvod strašit, že by to s klimatem nebylo jinak.

Jednu takovou vlaštovku nových spásných technologií, které se užuž blyští za obzorem, představuje pravicový klimatolog Huth, jenž se (v placené sekci Hospodářských novin) nechává slyšet: „Existuje studie, že k odstranění skleníkového efektu způsobeného lidmi, by stačilo umístit na správné místo mezi Zemí a Sluncem rozptylnou čočku. Ta by měla asi tisíc kilometrů v průměru a tloušťku několik milimetrů, v podstatě nějakou fólii. Pokud to dokážeme, přestane se planeta ohřívat. Vypadá to dost zvláštně, ale mně se to zdá rozumnější než plány, že přestaneme jíst maso. Já mám maso rád a nerad bych o něj přišel. Uznávám, že vegani a vegetariáni to mohou vidět jinak, ale proč bych si měl nechat vnutit jejich životní styl?“

Po lidech nebo státech nelze chtít nic. Naštěstí neexistuje zkrátka problém, který by nevyřešilo zrušení daní superbohatým nekonečně chrlícím spásné technologie. Třeba takový Steve Jobs nám tu zanechal telefon, který umí fotit — sdílet konec světa s přáteli nebylo ještě nikdy snazší! A podívejte se na Elona Muska, ten dokázal vyletět do vesmíru. Nebo Jeff Bezos, taky vesmír. Nebo Jeff Branson… Co když jsou UFO miliardáři z cizích planet?

Ostatně i ve snímku Don’t look up! (K zemi hleď!) zachránil situaci až miliardář a vizionář Sir Peter Isherwell. Nebo se o to aspoň pokusil, udělal obrovskou kampaň a po absolutním fiasku odletěl soukromou raketou na jinou planetu.

K čemu nám to bylo, sledovat všechny ty komiksové adaptace a špionážní velkofilmy, když dnes beztak svorně vkládáme naděje do ultimátních padouchů, kteří se v závěru filmu pomalu s ironickým potleskem otočí v křesle?

Náš problém je, že lodě, které budou v budoucnu odlétat na nejbližší obyvatelnou planetu, budou mít pro Čechy jen minimum volných křesel. A domnívám se, že žádné se jmenovkou Jan Skopeček.

Na počest jemu podobných budou novou planetu lemovat pomníky, které první generace přeživších postaví. Budou to pomníky neznámým vojínům, kteří položili život za záchranu ideálů neregulovaného trhu tváří v tvář zákeřným útokům neomarxistické planety.

Neponesou přímo jméno Skopeček. Ale všichni si ho tam můžeme už dnes představit. K zemi hleď, vojíne!