Necháte-li někoho, jako je ekonom, poslanec a ideolog ODS Jan Skopeček, chvíli mluvit o potenciálních řešeních problémů spojených s klimatickou krizí, zjistíte hned několik věcí. Předně, že žádné řešení nemá. To samozřejmě neznamená, že se bude tématu vyhýbat, nebo se v něm dokonce dopustí opatrnosti. Ne, půjde do něj naplno, bez zábran. Má totiž po ruce něco jiného než reálná řešení, něco mocnějšího: neoliberální ekonomickou teorii.

Tato ekonomická teorie, která byla hlavní „přílohou“ globalizace posledních bezmála čtyřicet let, se ve vztahu k realitě vyznačuje jednou věcí: vždy a za všech okolností má pravdu. A pokud jí zrovna realita neodpovídá, tím hůř pro realitu.

Ekonomická teorie, které Jan Skopeček a jemu podobní agenti volného trhu zasvětili celou akademickou, politickou a patrně i životní dráhu, na realitu nereaguje, nýbrž realitu tvoří. Jde o ekonomický ekvivalent takzvaného „správného chlapa“, který se nebojí vzít věci do vlastních rukou a přetvořit svět k obrazu svému.

Doposud jim to procházelo. V praxi totiž tato ekonomická politika znamenala: škrtat v papírech výdaje, které nejvíce zasáhnou ty části společnosti, o něž se zpravidla nikdo moc nezajímá, protože nechodí k volbám; snižovat daně bohatým, aby ještě bohatli, čehož si nikdo nevšimne, protože už bohatí byli; a stlačovat mzdy pracujícím, kteří se nemohou odborově organizovat, protože by to byl komunismus.

A nyní že by tato slavná teorie měla stanout proti nepříteli, který bude nad její síly? Odkud se vzalo, toto nikým nevolené klima? A kde bere tu drzost se pořád měnit, aniž by bralo ohled na řešení, která mu neoliberalismus laskavě nabídl? Je snad planeta neomarxistka? Ne, ne, ne. Pokud se někdo nebo něco tváří, že ho neoliberalismus není schopen zahrnout do svých modelů, pak musí jít o hoax.