Sejdou se hradní pán Miloš Zeman i se svým sluhou Jiřím Ovčáčkem, konzervativec Ladislav Jakl, členové ODS Jaroslav Kubera, Tomáš Jirsa, Jan Zahradník a Alexandr Vondra, novináři Pavel Šafr či Ivan Brezina, spisovatel Ondřej Neff, nacionalista Václav Klaus mladší, komunista Jiří Dolejš a společně začnou nadávat na Gretu Thunbergovou a celé studentské hnutí za klimatickou spravedlnost.

Ač ideologicky a mocensky rozrůznění, všechny je spojuje několik společných rysů. Jsou to postarší muži, mají silnější vztah k národu než k přírodě a jejich myšlení (ne)kultivovaly divoké devadesátky.

Proč je tedy nenechat založit klub? Název jejich společného projektu se přímo nabízí. Sinclair Lewis ve své slavné alegorii maloměšťáckého života městské podnikatelské vrstvy Spojených států dvacátých let minulého století stvořil postavu prosťáčka Babbita. Ten bezmezně věří na americký sen, nenávidí liberály a socialisty, dělníky by držel zkrátka a hodnotu člověka posuzuje podle stavu jeho konta.

Nejzajímavější však je, že se spolu se svými ideovými souputníky uzavírá do čistě pánských organizací, mezi kterými vyčnívá Klub našinců. Když v nedalekých továrnách začne sílit dělnická stávka, členové klubu reagují hysterií. Když se proti hodnotám Babbitova světa začne bouřit i jeho vlastní syn Ted, začne poukazovat na jeho nezralost a přes chvilkovou reflexi vlastních postojů nakonec zůstane při své důvěře v systém, který sedm let po zveřejnění Lewisovy knihy způsobí Velkou hospodářskou krizi.