Jedna z nejzajímavějších úvah na dané téma. Z myšlenek jejího autora je možno obzvláště vyzdvihnout dvě: za prvé jeho výzvu "nacházet nové přístupy k tomu, co znamená vést dobrý život"; a za druhé jeho naději, že "se možná již definitivně uzavřel i experiment s 'koncem dějin', ve kterém jako kdyby bylo zakázáno myslet o alternativách a jiných cestách dějinami".

"Dobrý život" - to je téma kterým se zabývali už myslitelé antického Řecka. Jmenovitě Platón (jakožto strážce odkazu Sokrata), a Aristoteles. V celé této myšlenkové, respektive etické linii je možno shledat jeden společný prvek: "dobrý život" nespočívá ve vnějších atributech, a už vůbec ne v hromadění materiálních statků nebo vůbec v konzumním způsobu života, nýbrž výhradně ve sféře ducha, ve sféře osobně mravní. Respektive v sokratovské "péči o duši".

Všechny tyto tři velké osobnosti antického světa sdělují to samé: konzumní způsob existence je v přímém protikladu s možností dosáhnout "dobrého života" v onom duchovním a duševním smyslu. Sokrates sám přímo okázale pohrdal jakýmikoli materiálními statky; Platón pak ze své "ideální polis" hodlal vykázat všechny handlíře s jejich zbytnými konzumními lákadly, které pouze odvádějí lidskou mysl od všeho, co kultivuje a povznáší lidskou duši. A i Aristoteles, ačkoli obecně mající mnohem více smyslu pro realitu nežli radikální idealista Platón, tedy i Aristoteles požadoval, že rozvážný a odpovědný muž sice řádně obdělává své hospodářství - ale že neprodukuje nic nad to, co je zapotřebí pro materiální zabezpečení jeho rodiny a jeho služebnictva.

Potud tedy vše dobře, a zdálo by se že ani dnes není zapotřebí učinit nic jiného, nežli přihlásit se k myšlenkovému a etickému odkazu těchto velkých myslitelů minulosti. Jenže, nedá se nic dělat, situace je přece jenom dosti odlišná. Oni mohli tyto své představy a modely vytvářet v době principiálně substituční ekonomiky, kdy tedy hospodář-farmář si mohl na svém hospodářství vyprodukovat naprostou většinu toho, co bylo zapotřebí k obživě a chodu hospodářství. Kdy se tedy vše další mohlo právem deklarovat jako luxus, zbytečný a zbytný. Ovšem - a i to je nutno dodat - už v tehdejší době s těmito výzvami ke skromnému, uměřenému způsobu existence mezi svými spoluobčany asi sotva dosáhli nějakého mimořádného ohlasu. Zkrátka - touha po majetku, touha po neustálém akumulování materiálních zdrojů je zjevně jedním ze základních instinktů člověka, a jenom velmi zřídka se podaří tyto niterné tužby nějakým způsobem trvale eliminovat, přebít.

Tím obtížnější je takovýto princip konzumně uměřeného způsobu života prosadit v současném moderním, dynamickém světě, který už dávno nespočívá na substituční (agrární) formě produkce, nýbrž na všeobecné specializaci a vzájemné směně. To znamená, ti handlíři, který ještě Platón chtěl vykázat z hranic svého dobrého města, jsou dnes jedním z nosných sloupů celé ekonomiky.

Jsou tedy či nejsou vůbec reálné možnosti se ještě dnes pokoušet o znovuoživení oné staré antické výzvy k "dobrému životu"? Je či není odůvodněným a potřebným počinem volat po hledání alternativ k současnému modelu produkce a spotřeby, založeném na hyperprodukci a excesivním konzumu? To by bylo téma na dlouhé, a velmi složité úvahy a diskuse. V každém případě je ale nutno pozdravit a přivítat každou snahu, která si vytyčuje právě tento cíl. Tento cíl postavit autenticky humanistické hodnoty nad přízemní, ryze materiální konzum.