Poslední výzkum Eurobarometru mapující veřejné mínění v souvislosti s klimatickou krizí ukázal, že Česká republika patří v Evropské unii mezi státy, v nichž poměrně významná část obyvatel nepovažuje změny klimatu za vážný problém. Přestože i u nás většina lidí závažnost problému chápe, stále pětina tuzemské populace nevnímá měnící se klima jako problém a dalších třicet procent chápe klimatické změny jako středně vážný problém.

Prostor se tak otevírá popíračům vědeckých faktů o klimatických změnách a lobbistům navázaným na fosilní průmysl, aby do veřejné debaty vnášeli nové příběhy se záměrem zpomalit nutná opatření k odvrácení nejhorších dopadů klimatické krize. Matadory klasického popíračství se v posledních týdnech ukázali novináři z Echa24, kteří otiskli špatně podloženou citaci kvantového fyzika Johna F. Clausera, podle kterého je oteplování planety jeden velký podvod.

Nesmyslnost Clauserových názorů prokázal výzkumník Vojtěch Pecka. Nicméně podobné příběhy již dávno nemají ozvuk jako kdysi a kromě posledních bašt, jako je právě Echo24, různé dezinformační weby nebo pochybné spolky a neziskovky typu Institut Václava Klause, nemají už nositelé těchto názorů příliš velkou možnost se zviditelnit. Místo nich se dostává sluchu novému příběhu hlasatelů pravdy o klimatu, jež má ovšem stejný cíl jako klasické popírání vlivu člověka na klima.

Někdejší popíračství se posunulo k přijetí faktu, že člověk sice způsobuje klimatickou krizi — ostatně klimatické projevy letošního kritického léta opravdu bijí do očí —, ale v zásadě se s tím nedá nic dělat. Jakékoliv řešení by totiž podle těchto sofistů oslabilo konkurenceschopnost států, uvrhlo nás do chudoby, nebo by dokonce problém jen zhoršilo. Nic prý nejde vrátit a naše jediná možnost je přizpůsobit se změnám.

Předně: žádný z těchto názorů se neopírá o výzkumy a vědecky ověřená fakta. Vědci jasně říkají, že nejhorší dopady klimatické krize stále můžeme zvrátit. Je přitom jisté, že určitou formou klimatického kolapsu si budeme muset projít. Jak závažné budou jeho dopady a jestli se vůbec zvládneme na nové podmínky adaptovat, záleží v první řadě na tom, jestli dokážeme rychle snížit emise skleníkových plynů. Nic proti adaptačním opatřením, ty jistě potřebovat budeme. Nicméně bez mitigace zkrátka nemáme šanci.

Naši situaci můžeme přirovnat rychlé jízdě autem proti zdi. Můžeme — a máme — si zapnout bezpečnostní pás a instalovat airbagy, ale pokud nezačneme včas brzdit, bude nám snaha přizpůsobit se k ničemu. Podobně ani průměrnému oteplení planety o tři a více stupně se nelze přizpůsobit.

Pokud někdo tvrdí, že je pozdě, nedá se nic dělat nebo že se musíme soustředit pouze na adaptaci, činí tak ze dvou možných důvodů. Buď jeho skepse a deprese ze současné situace přesáhla určitou hranici, za kterou už rezignoval na víru v možnou změnu, nebo se snaží odvrátit řešení klimatické krize a přesunout pozornost od snižování emisí k adaptačním opatřením. Obojí v konečném důsledku napomáhá fosilnímu průmyslu, který chce své gigantické zisky udržet co nejdéle. Proti oběma argumentům je nutné bojovat.