Svět byl v posledních dvanácti měsících o více než 1, 5 stupně Celsia teplejší než před začátkem éry masivního spalování fosilních paliv. Vyplývá to z dat agentury Copernicus, která spadá pod vesmírný program Evropské unie.

Krátkodobě tak překračujeme klíčovou hranici pro dlouhodobé průměrné oteplení, které stanovila Pařížská klimatická dohoda. V té se státy světa zavázaly k tomu udržet úroveň oteplení pod dvěma stupni Celsia, přičemž se máme blížit co nejblíže právě hranici 1,5 stupně. Takové cíle dohoda nekladla jen tak — jde o oteplení, při kterém může dojít k překročením takzvaných klimatických bodů zlomu a tím pádem i k zásadním a nevratným změnám klimatu a planetárních ekosystémů.

Kromě překročení bodů zlomu hrozí na oteplené planetě častější výskyt lokálních extrémů počasí. „Není to 1,5 stupně Celsia nebo smrt,“ okomentoval pro britský deník Guardian data klimatolog a člen Mezivládního panelu pro změnu klimatu François Gemenne. Dodal ale, že „na každé desetině stupně Celsia velmi záleží, protože ačkoliv mluvíme o globálních průměrných teplotách, ty se promítají do obrovských lokálních extrémů.“ I malý nárůst globální teploty tak může znamenat povodně, častější a intenzivnější vlny veder, silnější bouře i sucha.

Několik měsíců v řadě navíc vykazují nadměrné hodnoty i jiné klimatické ukazatele jako například teplota povrchu oceánů. Globální průměrná teplota je pak již více než rok skokově vyšší než jakékoliv hodnoty v uplynulých více než sto letech. To může být ovlivněno mnoha skutečnostmi, například dopadem pravidelného klimatického jevu El Niño, které přispívá k vyšším hodnotám oteplení. Nelze tudíž tvrdit, že již nyní překračujeme limity pro dlouhodobé průměrné oteplení uvedené v Pařížské dohodě. Trend je přesto varovný a vyplývá z něj jasný závěr: klimatická krize výrazně zrychluje.

Spalováním fosilních paliv k extrémům počasí

Všechny statistiky, údaje o oteplení i zprávy o extrémních jevech počasí ukazují jedno: na planetě, respektive v rámci jejího klimatického systému, je příliš mnoho energie. Každou molekulou skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv se totiž zvyšuje schopnost planety pohlcovat sluneční energii. Ta se pak koncentruje zejména v oceánech, které svým modrým povrchem vstřebávají zdaleka nejvíce energie. A tato energie se musí někde projevit. Často se tak děje silnými bouřkami jako například na tuto roční dobu nezvykle silným hurikánem Beryl, který zasáhl Karibik, či dlouhými vlnami veder.

Mezivládní panel pro změnu klimatu uvádí, že s pokračujícím oteplováním planety bude i častější výskyt silných tropických bouří, jako byl právě Beryl. Klimatoložka Ko Barrettová řekla, že „v letošním roce musíme být obzvláště ostražití kvůli rekordně teplému Atlantskému oceánu.“

Právě teploty oceánského povrchu jsou rekordní již čtrnáct měsíců v řadě pro každý odpovídající měsíc, což znamená, že letošní červen byla teplota povrchu hladiny Atlantského oceánu vyšší než jakýkoliv předešlý červen v historii měření — a to platí i pro všech čtrnáct uplynulých měsíců. Podle Světové meteorologické organizace tak lze očekávat, „že letošní hurikánová sezóna bude mimořádně aktivní a nebezpečná pro celou oblast Atlantiku, Karibiku a Střední Ameriky.“

Podle portálu World Weather Attribution, který zkoumá souvislosti mezi extrémními projevy počasí a klimatickou změnou zažilo během posledních dvanácti měsíců 6,3 miliardy lidí — tedy přibližně 78 procent světové populace — nejméně 31 dní extrémních veder. Výzkumníci portálu tvrdí, že „pravděpodobnost extrémních veder byla nejméně dvakrát vyšší v důsledku člověkem způsobené změny klimatu.“

Na konci března proběhla Sahelem a západní Afrikou nezvykle silná vlna veder s maximálními teplotami kolem 45 stupňů Celsia. „Ačkoliv lidé v zemích jako Burkina Faso nebo Mali jsou na vysoké teploty aklimatizováni, délka a intenzita této vlny veder bylo pro místní obtížná, o čemž svědčí i nahlášený zvýšený počet hospitalizací a úmrtí v důsledku přehřátí,“ oznamuje zpráva portálu World Weather Attribution. V nemocnici Gabriela Tourého v hlavním městě Mali Bamaku zaznamenali za čtyřdenní periodu vedra na sto dva mrtvých, zatímco za celý duben předchozího roku zemřelo v nemocnici 130 lidí.

Autoři zprávy z portálu World Weather Attribution dodávají, že „modely ukazují, že vlny veder o velikosti té pozorované v březnu a dubnu 2024 by v regionu nemohly nastat bez dosavadního globálního oteplení o 1,2 stupně Celsia oproti předindustriální éře.“ A to výzkumníci ve svých modelech stále počítali s průměrným desetiletým oteplením o 1,2 stupně, tedy o tři desetiny pod úrovní oteplení, kterou sledujeme v poslední dvanácti měsících.

Vedra zabíjela i na Arabském poloostrově, kde při tradičních poutích do Mekky zemřelo na třináct set poutníků v důsledku přehřátí, uvedl britský deník Guardian.

V Evropě zasáhly v posledních měsících velké povodně alpské regiony na jihu Německa, ŠVýcarsko a Rakousko. Bouře Orinoco vzniklá nad Atlantským oceánem přinesla do Německa silné srážky a následné záplavy. Několik měst vyhlásilo stav katastrofy, vysoká voda poškodila obydlí i infrastrukturu a připravila o život minimálně šest lidí.

Zpráva klimatologů Davida Farandy, Eriky Coppolaové a Freda Kucharskiho z portálu ClimaMeter interpretuje „jako událost, jejíž charakteristiky lze připsat klimatickým změnám způsobeným člověkem.“ Zároveň autoři upozorňují na to, že v regionu pod Alpami nejsou záplavy něčím nezvyklým, jde ale mnohem spíše o to, že extrémně vysoké srážky jsou častější než kdy dříve.

Samozřejmě, silné bouřky, občasné epizody i velmi silného sucha a vln veder byly přítomné i před klimatickou krizí. Sdělení výzkumníků z portálu World Weather Attribution nebo vědců z Mezivládního panelu pro změnu klimatu je jednoznačné: oteplení planety z důvodu spalování fosilních paliv a vypouštění skleníkových plynů takové extrémní projevy počasí výrazně posiluje. To se týká i České republiky.

České oteplování

Pro každý měsíc zveřejňuje Český hydrometeorologický úřad (ČHMÚ) souhrnnou zprávu, ve které hodnotí měsíční údaje v oblastech klimatologie, hydrologie a kvality ovzduší. Zprávy za březen, duben a květen začínají následovně:

„Březen 2024 na území ČR byl teplotně mimořádně nadnormální.“

„Duben 2024 na území ČR byl jako celek teplotně nadnormální.“

„Květen 2024 na území ČR byl jako celek teplotně nadnormální.“

Jde sice jen o měsíční údaje o teplotách, které se mohou výrazně lišit od dlouhodobého průměru, avšak i krátkodobé „nadnormální teploty“ potvrzují trend sledovaný například ve zprávách Mezivládního panelu pro změnu klimatu, které říkají, že průměrné roční teploty v Evropě rostou a budou růst rychleji než v jiných částech světa. Podle dat ČHMÚ zpracovaných portálem Fakta o klimatu tak mezi lety 1961 a 2021 vzrostla průměrná roční teplota o více než dva stupně Celsia.

Zvýšený roční teplotní průměr se pak projevuje nejrůznějšími výkyvy počasí. Podle ČHMÚ tak 7. dubna byl „nejčasnější záznam tropického dne v historii pozorování.“ Přičemž ale hned o několik dní později přišly noční mrazy, které zničily část ovocnářské úrody.

Červen pak Český hydrometeorologický úřad vyhodnotil jako silně nadnormální na základě trendů ze stanice v Klementinu, kde se teplota měří již od roku 1775. „Ze všech šesti červnů teplejších než ten letošní se pouze jeden vyskytl před rokem 2000,“ uvádí ČHMÚ.

Data z Klementina mohou v konkrétních hodnotách mást; stanice se nachází uprostřed Prahy v takzvaném tepelném ostrově, kde teplota bývá tradičně vyšší než jinde v České republice. Spíše než o konkrétní momentální hodnoty jde ale o dlouhodobý vývoj, a ten je jasný: Česká republika se otepluje, a to rychleji než je globální průměr.

Země je mimo bezpečnou zónu

Mezi klimatickými vědci vyvolávají rekordní hodnoty globální teploty, především pak teploty povrchu oceánů, již několik měsíců paniku. Dochází totiž k souběhu minimálně dvou významných událostí.

I nadále pumpujeme spalováním fosilních paliv do atmosféry stále více skleníkových plynů, což otepluje celý klimatický systém. Podle dat Mezinárodní energetické agentury i v roce 2023 emise související se spalováním fosilních paliv nadále rostly a v ročním průměru byly nejvyšší v historii měření.

Extrémní hodnoty v několika klimatických ukazatelích jako například teplota povrchu oceánů pak do značné míry souvisejí s cyklickým jevem El Niño a jeho přechodem do fáze La Niña, během které dochází naopak k ochlazování povrchu oceánů v Pacifiku.

Podle klimatoložky Ko Barrettové ale k příchodu studenější fáze tohoto cyklického jevu dochází za specifických podmínek: „Každý měsíc od června roku 2023 zaznamenal nový teplotní rekord — a rok 2023 byl zdaleka nejteplejším rokem v historii. Konec jevu El Niño tudíž neznamená pauzu v dlouhodobé změně klimatu, protože naše planeta se bude kvůli skleníkovým plynům, které zadržují teplo, nadále oteplovat.“

Extrémní klima tohoto roku a roku předešlého tak souvisí právě se souběhem teplejší klimatické fáze a celkové změny klimatu v důsledku masivního spalování fosilních paliv.

Podle průzkumu deníku Guardian jen šest procent z předních světových klimatologů věří, že se podaří udržet úroveň oteplování pod hranicí 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální éře, většina, 77 procent respondentů se pak domnívá, že globální teploty dosáhnou alespoň 2,5 stupně nad úroveň před průmyslovou revolucí, což představuje ničivý stupeň oteplení, dodává Guardian.

Spalováním fosilních paliv tak posouváme klimatický systém planety, který po tisíciletí nabízel příhodné a stabilní podmínky pro rozvoj lidské civilizace, do dosud neznámého stavu. „Země se nyní nachází daleko za hranicí bezpečného operačního prostoru pro lidstvo,“ hodnotí naší situaci studie o planetárních mezích publikovaná v Science Advanced v září minulého roku, na které pracoval tým Johana Rockströma z Postupimského institutu pro výzkum dopadů změny klimatu. Tento závěr potvrzuje i nová zpráva agentury Copernicus.

Carlo Buontempo, ředitel oddělení agentury Copernicus, které se specializuje na výzkum změny klimatu, okomentoval výsledky posledních výstupů jeho týmu následovně:

„Červen je dvanáctým měsícem v řadě, kdy byly zaznamenány rekordní globální teploty, a dvanáctým měsícem v řadě, kdy teploty překročily hranici 1,5 stupně Celsia ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. To je více než statistická zvláštnost a poukazuje to na velký a pokračující posun v našem klimatu. I když tato specifická série extrémů jednou skončí, s pokračujícím oteplováním klimatu budeme jistě svědky překonávání nových rekordů. To je nevyhnutelné do doby, kdy přestaneme zvyšovat objem skleníkových plynů v atmosféře a oceánech.“

Ačkoliv tak klimatická krize zrychluje a přední klimatologové už spíše nevarují, ale již pouze konstatují překročení hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia oproti industriální éře, je namístě neztrácet ambici udržet oteplení na co možná nejnižší úrovni. Pokud nedokážeme udržet oteplení na 1,5 stupni, musíme usilovat o udržení hranice oteplení o 1,6 stupně Celsia. Každá desetina, každá molekula skleníkových plynů ze spálených fosilních paliv je totiž zásadní pro budoucnost příznivých podmínek pro život na planetě jak pro nás, tak pro další generace.

Text v DR vychází v rámci spolupráce s Friedrich-Ebert-Stiftung Praha.