Světové vědecké kapacity už hromadně přestávají věřit, že zvládneme udržet průměrné oteplení planety pod 1,5 stupni Celsia oproti předindustriální době. Ve skutečnosti směřujeme někam ke třem stupňům. Vyplývá to z dotazníkového šetření, které mezi vědci uspořádal britský deník Guardian. Beznaděj však není na místě, protože každá desetina stupně určuje, v jaké společnosti budeme v příštích dekádách žít, ale také kdo vůbec přežije.

Guardian oslovil každého z osmi set čtyřiceti tří přispěvatelů do souhrnné zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu. Tři sta osmdesát z nich na dotazník odpovědělo. Celých osmdesát procent respondentů přitom předpovědělo, že průměrné oteplení planety překoná dva a půl stupně Celsia, více než polovina pak předpokládá oteplení o více než tři stupně. Pouhých šest procent vědců odpovědělo, že udržet oteplení pod 1,5 stupni ještě stihneme.

Podle modelování povedou současné politiky světových vlád k oteplení o 2,7 stupňů Celsia. Při takovém oteplení se dají očekávat velmi výrazné projevy klimatické krize, mezi které patří časté a silné lesní požáry, vlny veder, záplavy nebo tropické bouře. Většina dotázaných vědců předpokládá, že vlivem těchto extrémních projevů můžeme očekávat budoucnost, v níž se nevyhneme lokálním hladomorům, válečným konfliktům a masové migraci.

Z výpovědí je jasné, že část vědeckých kapacit dokonce podléhá úplně beznaději. „Myslím, že v příštích pěti letech můžeme očekávat zásadní společenský rozvrat. Státy zahltí jedna extrémní událost za druhou, klimatická krize naruší produkci potravin. Větší zoufalství nad budoucností už cítit nemohu,“ uvedla pro Guardian Gretta Peclová z Tasmánské univerzity v jedné z nejzoufalejších reakcí.

Slabá vůle

Ačkoliv jsou ostatní reakce umírněnější, většina respondentů předpokládá dystopickou budoucnost střední intenzity. Tři čtvrtiny dotázaných vědců pak za současným neutěšeným stavem vidí nedostatek politické vůle, šedesát procent hlavní překážku spatřuje v zájmech velkých korporací, zejména těch ze sektoru fosilních paliv. Světové vědecké kapacity tak mají o hlavních překážkách pro řešení klimatické krize jasno.

I přes skepsi vědecké komunity a navzdory celkem jasným signálům, že svět se už velmi blíží klimatickému kolapsu, je potřeba nepropadnout úplné beznaději a s ní spojené pasivitě. Z hlediska klimatických cílů se výsledek šetření dá brát tak, že pokud selže snaha udržet oteplení pod 1,5 stupni Celsia, dalším cílem je udržet jej pod 1,6 stupně. A tak dále.

Každá desetina stupně Celsia navíc totiž znamená nejen zhoršení všech extrémních projevů klimatické krize, ale taky navýšení množství lidí, kteří tyto události nepřežijí. A to zejména na globálním Jihu. A nikde navíc není řečeno, že v určitý moment nepřijde náhlé probuzení lidstva do reality, které povede k rychlému otočení současného vývoje a urychlené transformaci.

Právě o takové radikální otočení kormidla v co nejrychlejším čase máme jako občanská společnosti usilovat. Zde totiž bez výhrady platí, že čím déle budeme otálet, tím horší pak bude náraz.