↗

Pastýř sedí na vysušené zemi u přehrady al-Massira v Maroku. Alarmující je naprostá neschopnost vedoucích politických představitelů uznat, že sucho je projevem globálního problému, který by měl stát na vrcholku priorit mezinárodní politiky. Foto Fadel Senna, AFP

Všechny naše plány mají chybu. A není to žádná maličkost: je to díra ve výpočtech velká jako planeta Země. Máme-li pokrýt narůstající spotřebu potravin, musí se jejich produkce do roku 2050 zvýšit nejméně o padesát procent. V principu se nejedná o nedosažitelný cíl, vezmeme-li v potaz současné trendy v zemědělství. Jenomže do děje vstupují mnohé překotné změny.

Pokud teď ponecháme stranou vše ostatní — vlny veder, půdní erozi, epidemie chorob rostlin umocňované ztrátou přírodní rozmanitosti —, zůstává tu ještě jeden faktor, který sám o sobě může způsobit, že lidstvo dostatek potravin vypěstovat zkrátka nedokáže. Nebude nám na to stačit voda.

Sucho se musí stát prioritou mezinárodní politiky

Studie publikovaná v roce 2017 odhadovala, že pokud by produkce potravin měla uspokojit poptávku v polovině našeho století, množství vody nutné pro zavlažování by se muselo zvýšit o polovinu. Je tu ale malý problém. Závlahy už nyní dosáhly maxima možného.

V úhrnu se děje to, že sušší oblasti dále vysychají, dílem v důsledku nižších srážek, dílem vinou poklesu hladiny řek, který je zapříčiněn ústupem horského sněhu a ledovců, a dílem v návaznosti na rostoucí teploty, které způsobují zvýšené odpařování i transpiraci rostlin. Mnohé z oblastí, které patří k největším producentům potravin v celosvětovém měřítku, jsou nyní ohroženy „přívalovými suchy“, během nichž horké a suché počasí ohromujícím tempem vysaje z půdy vláhu.

Některé oblasti, jako například jihozápad Spojených států, který trápí sucha už čtyřiadvacátý rok v řadě, se mohou proměnit v sušší typ krajiny natrvalo. Řeky vysychají před ústím do moře, v jezerech a přehradách klesají hladiny, sladkovodní druhy vymírají pětinásobně větším tempem než tvorové suchozemští a řadě velkých měst hrozí vážný nedostatek vody.

Na zemědělství přitom již dnes připadá devadesát procent spotřeby sladké vody. Vypumpovali jsme už takové množství vody, že to ovlivnilo rychlost zemské rotace. A vodu, které by bylo zapotřebí k uspokojení rostoucí poptávky po potravinách, zkrátka už není kde brát.