„Zaplavilo nám to zahradu a zničilo hospodářství. Zachraňovali jsme zvířata, z místností jsme vynášeli bahno,“ vypráví Věra Budíková, starší žena zachumlaná do zimního oblečení, zatímco stojí před svým domem ve slezské vesnici Lichnov. Rodinný domek se zahrádkou je ale zcela nedotčený — jeho majitelka má totiž na mysli povodně v devadesátých letech. Ty loňské, které zdevastovaly všechny okolní obce, přečkala, stejně jako většina dalších obyvatel Lichnova, v suchu a bezpečí.

Doslova za kopcem leží Zátor, Brantice či Krnov — obce, které vloni během povodní dopadly ze všech nejhůř. Následky jsou tu vidět i při naší únorové návštěvě. Kde dříve rostla tráva, leží stále jen rozrytá hlína, kolem domů chybí ploty. Na omítkách domů je dobře zřetelný vlhký pruh, který připomíná, kam až voda sahala.

Lichnov oproti tomu vypadá docela normálně. „Sousedi měli na zahradě trochu bahna, ale to je všecko,“ líčí energicky Věra Budíková. Její dům stojí hned vedle lichnovského potoka Čižina.

V devadesátých letech zasáhly povodně Lichnov hned dvakrát. V roce 1996 a znovu o rok později. První z povodní byla extrémní. Voda smetla polovinu vesnice, všechny mosty a zemřel při ní jeden člověk. „Byla jsem tehdy ještě dítě, takže si to moc nevybavuju. Ale voda tehdy zničila spoustu baráků. Letos tu žádné škody nebyly,“ sděluje své dojmy ochotně dalších místních žen, Irena Bursáková, která podél Čižiny venčí svého bílého pejska.

V jasném únorovém světle přitom Čižina vypadá klidně a mírumilovně. Potokem protéká pomalu jen malé množství vody, místy jsou vidět zbytky sněhu. Z toho, že dokáže zdevastovat vesnici, by ji nepoučený návštěvník ani nepodezříval.

Aby vesnice žila dál

Jakým zázrakem tedy Lichnov loňské povodně ustál? Zásluhu na tom má unikátní soustava takzvaných poldrů — suchých a polosuchých nádrží rozmístěných v kopcích nad vesnicí, které se v případě deště zaplní vodou.

Oproti velkým stavbám, zejména přehradám — shodují se odborníci a ochránci přírody — jsou poldry šetrnější k životnímu prostředí. Pokud jich je v krajině více, mohou navíc zachytávat vodu přitékající z různých směrů. Přesto je u nás takováto komplexní protipovodňová ochrana stále poměrně ojedinělá, a Lichnov je proto dobrým studijním materiálem.

Ve vesnici, která leží na dně dlouhého údolí s prudkými svahy, měli místní lidé od ničivých povodní devadesátých let strach, že se bude katastrofa opakovat. „Pokaždé, když začalo pršet, hleděli hlavně starší lidé se strachem v očích na nebe a vůbec nemluvili. Někteří zemřeli, protože jejich srdce ten stres nevydrželo,“ vypráví starostka Lichnova Marta Otisková (nestr. za STAN), která ve funkci působí právě od tragického roku 1996.

„Tenkrát jsme si řekli, že Lichnov musí žít dál. Bylo ovšem jasné, že se něco musí zásadně změnit, jelikož povodně mohou přijít kdykoliv znovu,“ vzpomíná.

Čerstvě zvolená starostka tedy začala jednat s odborníky. Padaly různé nápady: například zvětšení kapacity potoka nebo výsuvné protipovodňové zdi kolem něj. Výrazněji zvětšit koryto však nebylo technicky možné a výsuvné zdi by neochránily vesnici před vodou, která se valí z postranních kopců. Naopak by hrozilo, že kvůli nim voda nedoteče do potoka a zůstane ve vsi.

Bylo jasné, že vodu bude nutné zadržet už v krajině. Jako ideální řešení se ukázaly právě poldry doplněné koryty, takzvanými průlehy, které odvádějí přebytečnou vodu z luk a polí do poldrů. V případě, že se poldry při velkých deštích zaplní, vodu z nich je možné odpouštět a pomalu a kontrolovaně ji převést do Čižiny dole ve vsi.

Dnes se tedy okolo Lichnova nacházejí čtyři poldry, které mají podle starostky schopnost zadržet až stoletou vodu. První z nich, který financovala obec, vznikl už v roce 2006. Stavbu dalších platil Státní pozemkový úřad spolu s Povodím Odry.

Poslední z poldrů byl dokončen v minulém roce — právě včas před obří podzimní povodní. „Poldry zafungovaly výborně a zachránily vesnici,“ konstatuje spokojeně starostka Otisková.

I přesto — přiznává — měla při povodních strach. „Pořád jsme ty poldry objížděli a kontrolovali. V noci vypadaly opravdu hrůzostrašně. Do vody šlehal vítr a na hladině se tvořily velké vlny,“ líčí.