Povodně, které loni v září způsobily škody za více než sedmdesát miliard a stály život sedm lidí, zdevastovaly především města a vesnice v Moravskoslezském kraji. Následky velké vody jsou v místě vidět i po roce.

Katastrofální dopad měly povodně především proto, že v daných obcích chyběla protipovodňová opatření, která stát sliboval vybudovat už po velkých záplavách v roce 1997.

Nedůležitější roli v protipovodňové ochraně měla hrát přehrada Nové Heřminovy, ani ta však dosud nestojí. Loňské povodně tak odkryly, kde stát v protipovodňové ochraně selhává. Kritika za chybějící opatření se následně snesla především na státní podnik Povodí Odry, který má v místě realizaci protipovodňových opatření na starost.

Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) však dával chybějící přehradu za vinu ekologickým organizacím, jež proti nádrži od začátku protestovaly. Mezi nimi bylo i Hnutí Duha.

Současnou situaci v kraji i důsledky ministrova nařčení přibližuje v rozhovoru Ivo Dokoupil, koordinátor Hnutí Duha Jeseníky a člen environmentálního týmu Člověka v tísni, který na severní Moravě dlouhodobě žije.

Je to rok od povodní na severní Moravě a ve Slezsku. Jak se momentálně daří místním lidem?

Pohybuji se hlavně v obcích v údolí řeky Opavy a tam se lidé z povodní ještě úplně nevzpamatovali. Zvláště ti, kteří byli špatně pojištění nebo nebyli pojištění vůbec. Také staří lidé, kteří tady povodně zažili už podruhé. Dodnes se nevzpamatovali ani podnikatelé, kteří povodněmi utrpěli, což je pro místní kraj velká rána. Někteří zkrachovali, jiní přestali podnikat nebo to zvažují.

Lidé jsou zpátky ve svých domovech, život ve vesnicích funguje. To se podařilo, ale psychická újma je větší než ta technická. Pokud by povodeň přišla znovu, mělo by to katastrofický dopad na ekonomiku i osídlení.

Jsou v obcích stále vidět povodňové škody?

Ano, škody jsou tu znát pořád. Pokud vím, starostové čekají, až dostanou peníze od státu, aby neudělali něco, co by jim následně stát neproplatil. Na vině tedy nejsou obce, ale fakt, že stát poskytuje pomoc příliš komplikovaně.

V Praze totiž vidí zdejší problémy úplně jinou optikou. Jediný, kdo si tady v kraji otevřel po loňských povodních kancelář, nebylo Ministerstvo pro místní rozvoj nebo Ministerstvo zemědělství, ale Člověk v tísni. Do dneška jsou tady jeho zaměstnanci, aby získávali informace, co se děje, a měli kontakt s místními. Když sem přijede ministr nebo jeho náměstek na dvě hodiny, co můžou za takovou dobu zjistit? Tím tady trpíme už od povodní v devadesátých letech a je to i jedna z příčin loňské katastrofy. Protipovodňová opatření mají dlouhodobě zpoždění a neinvestuje se do nich.

Po loňských povodních stát sliboval, že stavbu protipovodňových opatření urychlí. Už se někde slibovaná opatření staví?

Tak to jste mě rozesmála. Samozřejmě se nestaví nic. Vše má zpoždění sedmadvacet let. Jsou tady tři poldry v Lichnově a jeden v obci Jelení, ale jinak se nepostavilo nic. A napravit to během jednoho roku je samozřejmě nemožné. Kdyby přišly povodně znovu, budeme pod vodou stejně jako loni.

S Člověkem v tísni nyní spolupracujeme se starosty, aby si nechali udělat protipovodňové studie na malé toky, které jejich obcemi protékají. Studie ukážou, co by se kolem toků mělo dělat, aby následky povodní nebyly tak katastrofické a aby se dařilo zachytit více vody v krajině. Jsou to návrhy na taková protipovodňová opatření, jako jsou například poldry, průlehy nebo řízené rozlivy.

Myslím totiž, že zde je slabé místo. Starostové chtějí něco dělat, ale nemají patřičnou odbornost. Proti nim stojí Lesy ČR nebo Povodí Odry, kteří mají odborníky a moc. Souboj o protipovodňová opatření tudíž není vyrovnaný. Projektanti, které najímáme, se proto snaží starostům poskytovat odbornou podporu a argumenty do dialogu se státním institucemi.

Změnilo se něco k lepšímu?

Pozitivní je, že po povodních odešel nefunkční ředitel Povodí Odry Jiří Tkáč. Místo něj jmenovali Petra Birklena — člověka, který rozumí přírodě. Pro nás je to znamení, že by se mohl změnit přístup k řekám a obecně ke krajině a jejím schopnostem zadržovat vodu. Bylo by ale potřeba, aby se změnil celý úřad, nejen ředitel. Ve státních organizacích, jakými jsou Povodí Odry nebo Lesy ČR, totiž pořád sedí ti samí lidé, kteří mají při zacházení s vodou v krajině stále stejné zlozvyky, a s nimi my musíme komunikovat.

Nový ředitel Povodí Odry po povodních uvedl, že se snaží vztahy s ekologickými organizacemi stabilizovat. Jak vaše komunikace v současnosti vypadá?

Naše komunikace nyní funguje normálně, což je velká pozitivní změna, protože Povodí Odry s námi nejen nekomunikovalo, ale dokonce na nás mediálně útočilo. Teď jsme s Povodím zadobře.

Zvláště příjemné je to v protikladu k tomu, jak hned po povodních ministr zemědělství Marek Výborný obvinil Hnutí Duha, že zablokovalo stavbu přehrady. Ani po roce však není schopen ukázat, jakým řízením jsme stavbu zablokovali. Druhý jeho výrok byl, že pokud by přehrada stála, zachránila by Krnov. Český hydrometeorologický ústav ale doteď nevydal závěrečnou zprávu o povodních, takže zatím není možné spočítat, zda by přehrada Krnov ochránila či nikoliv.

Jak už jsem ale řekl, primární problém není v komunikaci mezi Povodím a občanskými organizacemi. Jde o to, aby se změnil celý přístup Povodí Odry k protipovodňové ochraně.

Přehrada v Nových Heřminovech, proti které jste mnoho let s Hnutím Duha bojoval, by se měla začít stavět za dva roky. Jaký z toho máte pocit?

Je to pocit prohry. Nejde o to, zda já osobně přehradu chci nebo ne, ale peníze na protipovodňovou ochranu jsou limitované, a pokud stát utratí deset dvanáct miliard za jednu hráz, zcela jistě nezbydou peníze na další opatření. Například v Karlovicích nebo v obcích na řece Opavici — ve Vrbnu pod Pradědem nebo Holčovicích. Tyhle obce mají taky právo být chráněné před povodněmi.

Po povodních jste se kvůli boji s přehradou setkával s výhružkami místních. Jaká je situace teď?

Do značné míry to samovolně ustalo, ale občas si na to někdo vzpomene, a jakmile se objevím třeba na sociálních sítích nebo i na zastupitelstvu v Branticích, lidé mě slovně napadají. Stigma toho, že můžu za chybějící přehradu, už mi zřejmě zůstane.

ANNA ABSOLONOVÁ