V souvislosti s povodněmi se mluví především o škodách na majetku, případně ztrátách na lidských životech. Jaký mají povodně dopad na životní prostředí?

Škody na životním prostředí se špatně vyčíslují, ale pokud někde vznikají, tak na orné půdě. Jestliže máme nyní někde odkrytou ornou půdu, což na našich velkých lánech v České republice máme, dochází okamžitě k erozi. Erodovaná půda je samozřejmě cenná věc a má svoji hodnotu.

U škod na životním prostředí je ale zásadní jedna věc. Podniky povodí často vyčíslují škody způsobené povodněmi ve chvíli, kdy se roztrhá opevnění potoka. Například se sesype hráz nebo je potřeba svést rozlitý potok zpět do koryta. Tohle podniky považují za škodu na životním prostředí, což já bych rozhodně nepovažoval. To je možná škoda na inventárním majetku podniku povodí. Ale určitě to není škoda na životním prostředí.

Do jaké míry je při povodni ohrožena kvalita samotné vody, například kvůli spláchnutým chemikáliím?

Tohle nebývá, obzvláště při velkých povodních, zásadní problém, protože všechno, co voda spláchne, bývá hodně zředěné.

Na povodně má vliv špatné zacházení s krajinou. Pokud se budeme bavit o zemědělství, co konkrétně k záplavám přispívá?

Jedním z aspektů jsou velká pole bez přerušovacích prvků, ať už to jsou třeba vsakovací pásy nebo meze. Na holém poli se voda může velice rychle rozběhnout, čímž získá bořivou sílu. U povodní je totiž velice důležité, jestli voda stoupá například z rybníka bez proudu, nebo jestli se valí vysokou rychlostí. V takovém případě je energie povodně větší a situace je daleko horší.

Dalším problémem je, že asi polovina zemědělských pozemků je stále odvodněná, a to pomocí odvodňovacích drenáží. Tyto drenáže samozřejmě velice urychlují odtok vody z krajiny. Čili my máme krajinu docela uzpůsobenou na to, aby tu byly povodně větší.

Jaké by tedy mělo být v tomto případě řešení?

Je potřeba mechanicky zmenšit lány. V polích musí být meze nebo louky, něco, co fyzicky rozdělí půdní bloky na menší. Dále by se měly na řadě míst fyzicky odstranit odvodňovací drenáže. Ty totiž samy nezmizí — pokud jsou dobře udělané, budou fungovat i stovky let.

Další problém jsou uměle narovnané vodní toky. I velké řeky, jako je Labe nebo Morava, dříve meandrovaly, měly slepá ramena, do niv se vešlo spoustu vody. Tato voda je dnes od řek odpojena, protože jsou toky napřímené. To způsobuje, že jimi voda teče rychleji a zároveň jejich nivy nejsou k dispozici pro rozliv.

Do těchto narovnaných řek nikdo nechce sáhnout, protože obvykle jsou jejich nivy obydlené. Navíc tam zpravidla vede cyklostezka a dneska tohle je důvod, proč by narovnané toky nikdo nerozboural. Problém také je, že mnoho generací zná řeky jen ve stavu, v jakém jsou teď. Pokud tedy navrhnete toto řešení, lidi na vás koukají jako na blázna.

Teoreticky by se ale tyto řeky revitalizovat daly?

Na některých místech určitě ano. Třeba v Německu mají takové rozsáhlé projekty i u velkých řek. U nás se rozvolnilo pouze koryto na dolní Vltavě ve Vraňanech, ale jen pár kilometrů na jedné straně řeky.

Za ty roky, co se mluví o potřebě adaptovat krajinu na klimatickou změnu, vznikla celá řada projektů obnovy krajiny a její schopnosti zadržovat vodu. Často ale jde pouze o malé projekty, které vznikají jen díky vůli jednotlivců. Mají tyto projekty šanci něco skutečně změnit?

Je pravda, že tato opatření dělá jen ten, kdo má zájem. Myslím si, že to krajinu nespasí. Tohle je úkol pro stát, který musí zařídit, aby mohla krajina znovu odolávat nejen povodním, ale i suchu a aby se v ní zvýšila biodiverzita.

Existují přesto nějaké úspěšné realizace, které jsou natolik rozsáhlé, že by se dnes daly ukázat jako příklad hodný následování?

Je jich málo. Existují revitalizace menších řek na jižní Moravě. A například v Šardicích už přes dvacet let probíhá revitalizace zemědělské krajiny, do které jsou zabudované mokřady nebo mělké široké příkopy na vodu, takzvané průlehy.

Každopádně pokud zrevitalizujeme krajinu, dosáhneme toho, že povodeň bude trvat trochu déle a nebude mít tak velký vrchol. Úplně eliminovat ji ale samozřejmě nikdy nelze. Když spadne například v Jeseníkách za tři dny čtyři sta padesát milimetrů srážek, povodeň prostě bude. Ale jde o to, aby voda neodtékala všechna najednou, jako z těch odvodněných polí.

Třeba v horách se toho moc dělat nedá, jelikož tam okolí zalesněné je, byť smrkovými monokulturami. Pokud by tam ale místo nich byly smíšené lesy, bylo by to daleko lepší, protože tyto lesy lépe zadržují vodu. Nicméně kouzelné řešení to není.

Nyní se hodně mluví o budování přehrad, například i v souvislosti s plánovanou přehradou Nové Heřminovy. Jak moc jsou přehrady funkčním řešením?

Přehrady ve skutečnosti moc dobře nefungují, protože jsou plné vody. Pokud přehradu nedokážete před povodní vypustit třeba ze dvou třetin, při velké povodni přehrada stejně přeteče. Například v roce 2002 byla velká povodeň v Praze, přestože před Prahou leží kaskáda šesti přehrad. Jenže nebyly nic platné, protože byly plné. Dnes je podobný příklad na jihočeské Malši, kde je přehrada Římov a už od soboty přetéká vrchem.

Jaké by tedy bylo ideální řešení?

Skutečně efektivní technická ochrana jsou podle mě jedině velké suché poldry. Tedy něco jako velké přehrady, které by byly pořád vypuštěné. Je to vlastně zeď v krajině, u ní louky, lesy, malé rybníky. Pokud by krajinou valila velká voda, hráz by se zavřela a upouštěla by jen malé množství vody. Takovýto poldr by měl velký retenční prostor, který by mohl povodeň alespoň částečně zachytit. Kdyby místo Nových Heřmínovů, které jsou plánované jako klasická přehrada, udělali suchý poldr, jednalo by se skutečně o protipovodňové opatření.

Existují už v současnosti na našem území takovéto poldry?

Jeden poldr, který se jmenuje Žichlínek, je na Moravské Sázavě. Má kapacitu osm milionů kubíků a je poměrně nový. V Polsku pak mají obrovský suchý poldr na Odře, který má kapacitu sto osmdesát milionů kubíků, což je v podstatě stejný objem, jako má Slapská přehrada.

Co tedy brání tomu, aby se namísto přehrad budovalo více poldrů?

Já si myslím, že se to k těm poldrům trochu láme, přeci jen je to poměrně nová věc. Ale přehrada je přehrada. Lidi prostě mají rádi vodu, která zajišťuje elektřinu, rybaření, rekreaci, koupání… Najednou se ukazuje, že lidi přehrady hrozně chtějí právě kvůli těmto funkcím a že jejich protipovodňová funkce je hluboko skryta pod tímhle vším. V suchém poldru si moc ryb nepochytáte.

ANNA ABSOLONOVÁ