Reakce na katastrofy vyžadují komplexní přístup, říká odbornice Anna Bromová
Matěj MoravanskýS klimatickou krizí bude extrémních situací, jako byly nedávné povodně, přibývat. Reagovat na katastrofy jen jedním dílčím řešením není správné. Musíme posilovat naši schopnost jim čelit, říká odbornice na sociálně-ekologickou odolnost.
Přírodních katastrof je historie plná, nyní jich však přibývá s tím, jak se v důsledku spalování fosilních paliv zrychluje klimatická krize. To, jak a jak rychle lidská civilizace na nastalé podmínky zareaguje, bude pro její další vývoj rozhodující. Jako jedna z cest se nabízí využití konceptu resilienčního myšlení, který zkoumá Anna Bromová z Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). Bromová je také doktorandkou Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky a Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity.
Střední Evropa, Českou republiku nevyjímaje, zažila v září intenzivní deště a následně ničivé povodně posílené změnou klimatu. Jak lze na podobné přírodní katastrofy z pohledu resilienčního myšlení reagovat?
Předně je zásadní si uvědomit, že žijeme ve světě vzájemně propojených sociálně-ekologických systémů, kde lidská společnost ovlivňuje přírodní ekosystémy a naopak. Nelze od sebe například oddělit přírodu, počasí a fungování naší lidské infrastruktury. Sociálně-ekologické systémy fungují většinou ve víceméně rovnovážném stavu, který občas naruší nějaké zásadnější změny.
Podobným výjimečným šokem byly například zářijové povodně. V teorii sociálně-ekologické resilience lze takovému narušení rovnovážného stavu předcházet v zásadě třemi způsoby: posílením persistence čili stability stávajícího systému, za druhé posílením adaptability, tedy schopnosti přizpůsobit se nové realitě, a za třetí posílením transformability, tedy schopnosti změnit část systému za účelem, aby jeho jiná podstatná část zůstala zachována.
Všechny tři přístupy posilují společenskou odolnost neboli resilienci. Nelze se spoléhat jen na přizpůsobení se nebo jen na proměnu, je potřeba posilovat celkově naše přemýšlení o tom, jak reagujeme na šoky v podobě nejrůznějších katastrof.
Povodně jsou dobrým příkladem narušení stability. Extrémní počasí přinese velké množství vody, obvykle klidné a malé potoky se promění v dravé proudy a rozlijí se do krajiny a obecní nebo městské zástavby. Cesty jsou nesjízdné, voda strhává elektrické vedení a přírodní živel tak ovlivňuje společnost. Vedení obcí, hasiči a dobrovolníci mohou připravit obydlí na povodňovou vlnu, z dlouhodobé perspektivy je možné se připravovat budováním protipovodňových opatření a tak posilovat persistenci.