Dva údaje nejlépe vystihují stav klimatu právě končícího roku 2024: oteplení ve srovnání s dobou, kdy lidstvo začalo hromadně pálit fosilní paliva, poprvé v historii překročí 1,5 stupně Celsia; zároveň s tím dosáhly emise skleníkových plynů ze spalování fosilních paliv nového rekordu.

Přitom právě hranice 1,5 stupně oteplení oproti předindustriální éře je vědeckou komunitou i Pařížskou klimatickou dohodou označována za klíčovou pro udržení stabilního klimatu. Při jejím překročení totiž hrozí nevratné poškození klíčových klimatických systémů planety a rozvrat současného stabilního klimatu, na které byla — jak upozorňuje v mnoha svých pracích klimatolog Johan Rockström — lidská civilizace po celé období své existence uvyklá.

„Ačkoliv jsou dopady změny klimatu stále dramatičtější, nevidíme žádné známky toho, že spalování fosilních paliv dosáhlo svého vrcholu,“ uvedl v tiskové zprávě profesor Pierre Friedlingstein z Exeterského institutu globálních systémů, jehož výzkumný tým vypočítal letošní rekordní úroveň emisí skleníkových plynů.

Souběh rostoucí globální teploty a růstu emisí skleníkových plynů, ukazuje, že světové společenství — navzdory okázalým konferencím a marketingovým proklamacím — klimatickou krizi neřeší dostatečně.

Klimatický rozvrat posiluje extrémy počasí

„Každý z překonaných rekordů není jen pouhým číslem, nýbrž znamená ztrátu životů a živobytí lidí důsledkem stále větších a větších veder a ničivějších záplav,“ komentuje právě uplynulý rok v úvodu publikace o extrémech počasí roku 2024 klimatoložka Frederike Ottová z Imperial College v Londýně.

Ať už jde o hurikán Helene v Mexickém zálivu, tajfuny v severozápadním Pacifiku nebo o záplavy ve Valencii a střední Evropě, všechny tyto extrémy byly podle týmu Frederike Ottové posíleny změnou klimatu.

Vyplavené rodiny z Krnova nebo Opavy, Valencie či Floridy a Filipín tedy spojují dopady klimatického rozvratu, který kvůli nepřestávajícímu spalování fosilních paliv do budoucna ještě více posilujeme. Ottová popisuje, že „uplynulých dvanáct měsíců přineslo nebývalou kaskádu veder a povodní, požárů a sucha“.

Podle vědeckého týmu World Weather Attribution „tento mimořádný rok plný extrémního počasí ukazuje, jak nebezpečný je život při oteplení o 1,3 stupně v důsledku lidské činnosti, a podtrhuje naléhavou potřebu co nejrychlejšího konce fosilních paliv, která ohřívají planetu,“ uvedl tým ve svém shrnutí roku 2024.

Rekordní teploty vzduchu i povrchu moří naznačují, že v planetárním systému je nahromaděné nezvykle velké množství energie, což se projevuje právě extrémy počasí — z teplejších oceánů se odpařuje více vody a tím se posilují bouře, zemský povrch vysychá, přicházejí vlny veder, které následně střídají přívalové deště a záplavy.

V České republice jsme přesně takové střídání extrémů zaznamenali v létě a na začátku podzimu. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu byly květen, červen, červenec i srpen teplotně nadnormální. Vysoké teploty pak souvisejí se suchem a erozí půdy. Za tento rok bylo podle Monitoringu eroze zemědělské půdy nahlášeno více než pět set erozních událostí, což je dosud nejvyšší počet. Sucho a eroze snížily schopnost půdy zadržet vodu během zářijových srážek, což ještě posílilo již tak nezvykle ničivé povodně v celé střední Evropě.

Nevidíme energetickou tranzici, nýbrž expanzi

Řada analytiků přitom přicházela s různými „pozitivními“ zprávami, především o růstu instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů nebo baterií a počtech prodaných aut s elektrickým pohonem. Datový analytik a editor televize Sky News Ed Conway například označil graf růstu instalovaného výkonu solárních panelů za „nejnadějnější graf na světě“.

Auke Hoekstra, energetický analytik z nizozemské Technické univerzity v Eindhovenu a popularizátor bezemisních technologií, nazval rapidní pokles cen baterií za „velmi prospěšný seismický posun“, který mění naše možnosti zápasu s klimatickou změnou.

V České republice se obdobě vyjádřil Ondráš Přibyla, zakladatel a ředitel portálu Fakta o klimatu, který v rozhovoru pro Seznam Zprávy uvedl: „Čím dál více si říkám, že to těžiště už není v diplomacii, ale v byznysu, který dokáže škálovat technologie. Protože technologie máme k dispozici a můžeme vytvořit svět, který je dekarbonizovaný — to znamená, že prakticky nemá emise a má velkou prosperitu.“

Rostoucí množství emisí v atmosféře však naznačuje, že technologický pokrok na poli čisté energetiky nijak nevylučuje další pokračování rozvratu klimatu. Kupříkladu korporace British Petroleum letos na podzim zareagovala na růst cen ropy na globálních trzích tím, že odvolala část svých klimatických závazků. Podobně již v březnu své závazky ze „strategických důvodů“ odvolal Shell.

Pokud tedy budou velké fosilní korporace a státy odvolávat své klimatické závazky a nadále podporovat výstavbu těžební, přepravní a energetické infrastruktury fosilních paliv, nemusí rostoucí počty instalovaných solárních panelů, větrných turbín či baterií vůbec nic znamenat.

Podle údajů Mezinárodní energetické agentury dosáhly globální dotace od národních vlád na výrobu, spotřebu a přepravu fosilních paliv v roce 2022 více než jeden bilion dolarů, v roce 2023 klesl objem dotací na polovinu.

Srovnejme tyto roční astronomické částky s tím, že na letošní klimatické konferenci v Baku se vlády zavázaly vynaložit na řešení klimatické krize přinejmenším 1,3 bilionu dolarů ročně. Vlády tedy podporují produkci fosilních paliv, které způsobují klimatický rozvrat, aby pak dalšími miliardami z peněz daňových poplatníků usilovaly o jeho zastavení a řešení následků.

V celosvětovém měřítku platí, že obnovitelné zdroje nenahrazují ty fosilní a spíše než přechod na čisté zdroje probíhá energetická expanze — další a další budování nových fosilních, obnovitelných i jaderných zdrojů.

Mnohem větší naděje proto budí konec spalování uhlí v energetickém sektoru ve Velké Británii, kde ještě před dvanácti lety tvořilo uhlí čtyřicet procent výroby. Analytik Frank Mayo z energetického think tanku Ember vysvětluje, že jde o výsledek dlouhodobého a plánovaného konce uhlí kombinovaného s podporou výstavby obnovitelných zdrojů.

„S poklesem výroby elektrické energie z uhlí vzrostl podíl větrné a solární energie ve Spojeném království ze šesti procent na třicet čtyři, zatímco podíl zemního plynu vzrostl ve stejném období pouze z dvaceti osmi na třicet čtyři. Hnací silou tohoto vývoje byla větrná energie, která v letech 2012 až 2023 vzrostla o 315 procent,“ vypočetl průběh konce uhlí v Británii Frank Mayo.

Je ale otázkou, zda máme dostatek času na zopakování podobného úspěchu. Dvanáct let připravovaný a naplánovaný odklon Británie od uhlí k obnovitelným zdrojům je proces, který jsme v České republice už měli mít dávno za sebou. Místo detailního plánu však máme jen vágní závazek vlády o konci uhlí do roku 2033 z vládního prohlášení kabinetu Petra Fialy. I tento závazek přitom musela občanská společnost vybojovat dlouhodobou kampaní, za niž jsou někteří aktivisté ještě dnes trestáni.

Výhled nejen do roku 2025

Globální klima bylo minulý rok i letos extrémní. Řada modelů se však shoduje v tom, že příští rok by teploty a klimatické ukazatele měly být příznivější. Jak totiž upozorňuje Zeke Hausfather, analytik portálu Carbon Brief, „zatímco lidmi zapříčiněné emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů jsou zodpovědné za veškeré dlouhodobé oteplování Země, teploty v kterémkoli daném roce jsou silně ovlivněny krátkodobými změnami zemského klimatu, které jsou obvykle spojeny s událostmi El Niño a La Niña“.

Jde o periodické výkyvy teplot oceánu a atmosféry v tropické části Pacifiku, které dokáží ovlivnit i celoplanetární klima. Ve vědecké komunitě nyní probíhají diskuse, do jaké míry ovlivnily tyto výkyvy bezprecedentní odskok teplot moří a vzduchu. V příštím roce, kdy už by neměla působit teplejší fáze cyklu El Niño, lze očekávat mírnější teplotní extrémy. Dlouhodobě však s pokračujícím spalováním fosilních paliv nic nenasvědčuje stabilizaci planetárního klimatu. Je tomu přesně naopak.

V letošním roce publikovaná studie týmu vědců pod vedením Andrewa D. Kinga z univerzity v australském Melbourne upozornila, že čím dříve ukončíme spalování fosilních paliv a srazíme emise skleníkových plynů na nulu, tím účinnější bude stabilizace planetárního klimatu. Studie rovněž upozorňuje, že navzdory konci vypouštění emisí se může klima mírně měnit důsledkem skleníkových plynů ze spálených fosilních paliv ještě po staletí. Rekordní emise roku 2024 tak zcela jistě tíživě dopadnou na mnoho generací, které přijdou po těch současných.