Dva nové nezávislé výpočty ukazují, že Česká republika vypustila nebo brzy vypustí více skleníkových plynů, než je potřeba k dosažení cílů pro stabilní klima. „Nová vědecká zjištění jsou chmurná. Dokazují to, co již řadu let tušíme: Česká republika zdaleka neplní svůj díl odpovědnosti pro dodržení cíle Pařížské dohody,“ okomentoval v tiskové zprávě posudky Vincenc Bouček, člen spolku Klimatická žaloba, který oba výpočty zadal.

„Jestliže je globálním cílem udržet růst teploty na relativně bezpečné úrovni a cílem České republiky k tomu férově přispět, tak náš cíl neplníme,“ okomentoval pro Deník Referendum výsledky Jiří Koželouh, energetický expert Hnutí DUHA.

Česká republika na hraně

Posudky pracovaly s konceptem tzv. uhlíkového rozpočtu — jde o množství emisí skleníkových plynů, které může daná země vypustit tak, aby byl dodržen globální závazek vyplývající z Pařížské dohody udržet úroveň oteplení výrazně pod hranicí dvou stupňů Celsia v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 stupně.

„Překročení spravedlivého podílu na uhlíkovém rozpočtu poškozuje další státy světa a vede k překročení celosvětově dostupného uhlíkového rozpočtu,“ dodávají autoři prvního posudku Setu Sebastian Pelz, Yann Robiou du Pont a Zebedee Nicholls. Jde o tým, o jehož analýzu se v nedávném rozsudku opřel i Evropský soud pro lidská práva v případě úspěšné žaloby švýcarských seniorek proti státu. Podle výsledků tohoto výpočtu vyčerpala Česká republika svůj uhlíkový rozpočet už v roce 2021.

Druhý výpočet připravily Dan Calverley a Kevin Anderson z Manchester University. Podle něj České republice počínaje rokem 2025 zbývá k vypuštění 165 až 333 milionů tun oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že Česká republika vypouští téměř sto milionů tun oxidu uhličitého ročně, při současném tempu rozpočet vyčerpá během tří let.

„Aby Česko dosáhlo uhlíkové neutrality, musely by podle těchto závěrů jeho emise začít okamžitě strmě klesat, a to průměrně o třináct procent ročně oproti roku 2024,“ komentuje výsledky posudku spolek Klimatická žaloba. Vincenc Bouček dodává: „Česká republika se tím bohužel nezabývá, navíc mnoho unijních cílů porušuje a nemá žádnou konkrétní představu, jak dosáhnout klimatické neutrality. Aktualizace Politiky ochrany klimatu je neurčitá a my navíc víme, že se ji vláda v tomto volebním období nechystá přijmout.“

„Ačkoliv se jedná o zajímavý ukazatel, chtěli bychom zdůraznit, že Pařížská dohoda jako taková s konceptem uhlíkových rozpočtů nepracuje a Česká republika všechny své mezinárodní závazky vůči Pařížské dohodě plnila a plní,“ okomentovala pro Deník Referendum výpočet uhlíkových rozpočtů mluvčí ministerstva životního prostředí Nikola Krejčí.

Žaloba na vládu

A právě o to se se státem soudí spolek Klimatická žaloba Česká republika. Spolek spolu s obcí Svatý Jan pod Skalou a dalšími jednotlivci podal žalobu na český stát a ministerstva kvůli neplnění závazků v ochraně klimatu. Spolku dal před dvěma lety za pravdu Městský soud v Praze, avšak po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Městský soud v Praze rozhodnul v neprospěch žalobců.

Ti nyní podnikají kroky k tomu, aby se celá věc dostala k Ústavnímu soudu. „Ústavnímu soudu předložíme i nové vědecké studie, ze kterých je zřejmé, že Česká republika množstvím vypouštěných emisí porušuje cíle Pařížské dohody, a zasahuje tak do našich lidských práv,“ uvedl radní spolku Klimatická žaloba Jakub Zamouřil v tiskové zprávě.

Spolek nečinnost české vlády dokládá právě jejím odkládáním přijetí klíčových strategických dokumentů v oblasti politiky klimatu a energetiky. Dokumenty měla v červenci projednávat a schválit vláda, avšak po kampani řady českých médií včetně těch napojených na fosilního oligarchu Daniela Křetínského nebo uhlobarona Pavla Tykače bylo projednání odloženo. Mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí pro Deník Referendum uvedla: „Předpokládáme, že strategické dokumenty by mohly být schváleny během podzimu.“

Ministerstvo životního prostředí podle Krejčí „nezahálí a připravuje mimo jiné řadu dalších strategií, opatření a politik, a to například v oblastech zachytávání, využití a ukládání oxidu uhličitého, biometanu a využívání obnovitelného a odpadního tepla“. Mluvčí rovněž uvedla, že ministerstvo vládě předložilo strategické dokumenty obsahující „vizi dekarbonizace a spravedlivé transformace směrem ke klimatické neutralitě“. Krejčí dodává, že „vláda nyní musí rozhodnout, jestli se tímto směrem chce vydat“.

Z analýzy vládního návrhu aktualizace Politiky ochrany klimatu provedené analytikem Asociace pro mezinárodní otázky Martinem Abelem vyplývá, že i případné schválení a naplňování strategie nepovede k dostatečnému snížení emisí skleníkových plynů a přispěje k růstu všeobecného nesouhlasu ve společnosti s politikou ochrany klimatu.

Podle energetického experta Hnutí DUHA Jiřího Koželouha cíle v připravovaných strategiích státu nejsou dostatečné. „Podkladové modelování ukazuje, že jsme schopni snížit emise na úroveň, jež by byla o 62 procent nižší, než byl stav v roce 1990, stát ale počítá jen s 55 procenty,“ uvedl pro Deník Referendum Koželouh.

Ještě důležitější je ovšem prosadit konkrétní změny, jako například rozběhnutí stagnující výstavby větrných elektráren, nejdůležitějšího obnovitelného zdroje pro nahrazování fosilních paliv.

K podobným závěrům dochází i autoři druhého posudku. Nově navržené cíle z návrhu aktualizace Politiky ochrany klimatu nestačí a i při jejich naplnění bychom vypustili mnohonásobně více emisí, než kolik dovoluje společný cíl Pařížské dohody.

Důsledky překročení rozpočtu

Oba posudky upozorňují na to, že čím dříve emise začneme snižovat, tím méně jich budeme muset kompenzovat v budoucnu. Podle závěrů studie Massachusettského technologického institutu je zachytávání emisí technologicky náročné, velmi drahé a veskrze sporné. Stávající plány na kompenzaci emisí totiž spoléhají na přímé zachytávání uhlíku z atmosféry pomocí velkých vzduchových filtrů.

Studie dochází k jasnému závěru, podle něhož „je pošetilé spoléhat se na to, že technologie přímého zachytávání uhlíku v atmosféry bude hrdinou, který nás zachrání“. Nejsnazší a nejlevnější je dle studie zásadně a rychle snižovat emise.

Již samotná představa, že lze uhlíkový rozpočet překročit, následně emise z atmosféry odfiltrovat a vrátit se k původnímu klimatu, je velmi problematická. A jak upozorňuje například profesor sociální ekologie na univerzitě ve švédském Lundu Andreas Malm, tato strategie má katastrofální implikace.

„Překročení uhlíkového rozpočtu povede k růstu teploty zcela jistě přes hranici 1,5 stupně, spíše vysoko nad dva stupně Celsia, čímž velmi pravděpodobně dosáhneme takzvaných bodů zlomu, kdy začnou kolabovat klíčové klimatické systémy a ekosystémy planety,“ uvedl Malm v podcastu Adrienne Buller Break Down.

Malm rovněž dodal, že zachytávání uhlíku neznamená automatický návrat do stavu před překročením uhlíkového rozpočtu. Jakmile totiž roztaje Grónský ledový příkrov nebo se rozpadne Amazonský prales, je jejich obnova prakticky vyloučená.