Seriál Limity je promarněnou příležitostí učit se, jak spolu nesouhlasit

Martin Veselý

Na obrazovkách České televize se do své druhé poloviny přehoupl seriál Limity, který pojednává o ekologickém aktivismu. Projekt sráží plytkost scénáře, který především zabraňuje nahlédnout, proč si v otázkách ochrany klimatu nerozumíme.

Ekologičtí aktivisté v seriálu jsou sice plní ideálů, ale na prvním místě je scenárista zjevně považuje za „děcka“, která řeší hlavně typické teenagerské trable jako vztahy a uznání vrstevníků. Kadlec jako jejich nejvýraznější oponent je zase skrz naskrz amorální a nezajímají jej ani lidé okolo sebe, ani klima. Kdo se má v jedné nebo druhé karikatuře poznat? Repro DR

Seriál Limity Petra Zelenky už recenzovali mnozí. Příběh pojednávající o neohleduplném podnikateli ze severních Čech, jehož každodenní rutina se střetne s prostředím ekologického aktivismu, bývá hodnocen jako „nepovedená variace na MOST!“.

Recenzenti tím správně poukazují na to, že autor scénáře vysílá antihrdinu Karla Kadlece na podobnou cestu jako kdysi MOST! svého protagonistu Luďana. Kadlece potkáváme jako bezskrupulózního, bezhodnotového stárnoucího muže, který ke svému podnikání v oblasti likvidace odpadu přistupuje zcela cynicky. Seriál od počátku vyvolává očekávání, že by jeho srdce časem mohla obměkčit setkání s ideály mladých klimatických aktivistů a že by děj mohl dospět k velkému smíření mezi různými přístupy k ochraně životního prostředí — potažmo klimatu — i mezi generacemi.

Na rozdíl od MOST!u jsou však postavy Limitů příliš plytké, jejich dialogy příliš neohrabané, jejich jednání příliš předvídatelné a ani po pěti dílech z osmi se nezdá, že by seriál směřoval k uspokojivému dramatickému oblouku. To však nejsou hlavní důvody, proč cítit z Limitů zklamání.

Myšlenka správná, zpracování ploché a nepřesvědčivé

Seriál premiéroval ve veřejnoprávní televizi na začátku volebního roku, v období návratu Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta, pár týdnů po nástupu nové Evropské komise a pár týdnů před parlamentními volbami v Německu. Všechny uvedené události mají jedno společné: zásadně se do nich promítá otázka, jak se má společnost k otázce ochrany klimatu postavit. Jak pravil bývalý premiér a dnes placený poradce Křetínského korporace EPH Mirek Topolánek ve vysílání ČT před pár dny: máme opravdu řešit, co přijde za padesát let, nebo je to rozmařilost a měli bychom se věnovat tomu, co nás pálí teď a tady? Limity do takové debaty nic podnětného nepřinášejí.

Neřešíme-li změny klimatu dnes, znamená to, že „za padesát let“ budeme mít problém byť jen přežít. Otázky inflace či národní bezpečnosti budou z kritické klimatické situace odvozené a jí podřazené.

×