Mirek Topolánek je lobbista fosilního průmyslu. Může s tímto pravdivým označením, které vůči němu použil v nedělních Otázkách Václava Moravce europoslanec Marcel Kolaja (Piráti), nesouhlasit. Může vůči tomu dokonce protestovat, a to i s podporou českého pravicového Twitteru roztleskávaného lidmi z médií Daniela Křetínského. To je ale asi tak vše, co proti tomu může dělat.

Fakta jsou poměrně jasná a není nutné o nich dlouze diskutovat. Mirek Topolánek se po konci v politice pohybuje především v manažerských a vedoucích strukturách firem patřících EPH Daniela Křetínského. Několikrát byl členem dozorčí rady Křetínského uhelné elektrárny Opatovice, od loňského listopadu zasedá v dozorčí radě elektromontážní firmy EGEM spoluvlastněné Křetínským a působí také jako manažer firmy EUSTREAM, která byla před ruskou invazí na Ukrajinu největším samostatným dopravcem ruského plynu do Evropy.

Tuto firmu manažersky kontroluje EPH, přičemž EUSTREAM byl po celou dekádu před invazí hlavním zdrojem příjmů Křetínského firmy. Topolánek je také předsedou teplárenského sdružení, kam byl nominovaný za Plzeňskou teplárenskou. Schválně si tipněte, která firma má nad teplárnou z poloviny spalující uhlí manažerskou kontrolu. Nebudu vás napínat, je to EPH.

Topolánek měl také dlouhou dobu svůj vlastní pořad Topol show v internetovém deníku Info.cz. A — jaká náhodička — toto médium také zrovna patří Křetínskému. Není divu, že právě novináři z Infa, známí dlouhodobou manipulací veřejné debaty ve prospěch fosilního průmyslu, jako Martin Schmarz nebo Jan Palička, patří mezi ty hlavní, kteří od neděle na Twitteru svolávají své podporovatele na obranu bývalého premiéra a předsedy ODS.

Ze všech těchto pozic propojených s fosilním byznysem Topolánek dlouhé roky před přepadením Ukrajiny bránil dovoz plynu z Ruska a hájil energetiku založenou na fosilních palivech. Ještě loni v dubnu, tedy dva měsíce po vypuknutí války na Ukrajině, Topolánek hrdě bránil ruský plyn s tím, že v případě příliš rychlého zastavení jeho dodávek nás čeká středověk.

Směšně tak zní jeho slova z Otázek Václava Moravce, kde se hrdě hlásí k cíli zbavit nás závislosti na dovozu plynu z Ruska, když to byl právě on, kdo tady v zájmu svého zaměstnavatele pomáhal posledních deset let tuto praxi obhajovat. Historie však spojuje Topolánka s Křetínským ještě těsnějším poutem.

EPH se zrodilo v roce 2009 krátce po pádu vlády ODS, jejímž tehdejším předsedou byl dnešní fosilní lobbista Topolánek. Budoucí Křetínského EPH se tehdy ještě v rámci J&T dostalo k prvním aktivům v energetice, a to díky podivné spolupráci s ČEZ, který Křetínskému pomohl nakoupit tehdy vysoce výdělečnou elektrárnu Opatovice a firmu Mibrag provozující nedaleko německého Lipska několik uhelných dolů a elektráren. ČEZ tehdy na celé transakci prodělal přibližně šestasedmdesát milionů eur, EPH se se však odsud odrazilo mezi důležité podniky v energetice.

Možná právě v té době lze hledat zdroje příchylnosti, kterou bývalý předseda ODS k firmám EPH chová. V Topolánkově případě tak vidíme zářný příklad společensky nepřijatelného, fakticky korupčního jednání, které je známé pod pojmem revolving door (otáčecí dveře), kdy jednotlivci přecházejí z veřejného do soukromého sektoru, přičemž v obou případech hájí zájmy stejného aktéra. V tomto případě Daniela Křetínského.

Topolánek v debatě České televize neměl co pohledávat

Marcel Kolaja má tak samozřejmě pravdu, když Topolánka nazývá fosilním lobbistou. Vyhrocená reakce bývalého premiéra připomíná legendární vtip Vladimíra Jiránka o Jírovi z Maršova, který před lidmi zatlouká, že žere chrousty. Mnohem důležitější však je položit si otázku, proč si Václav Moravec vůbec do svého pořadu Křetínského fosilního lobbistu pozval.

Topolánkovi se podařilo vybudovat si auru nezávislého experta na energetiku, kterého si všechna média zvou jako arbitra energetických strategií. Jeho postavení v rámci fosilního průmyslu přitom nikdo z novinářů nereflektuje ani náznakem.

Kolajova věta tak byla vzácným momentem, kdy o Topolánkovi konečně ve veřejném prostoru zazněla pravda. Topolánkova role zapadá do tři dekády trvajících strategií fosilního průmyslu, který se snaží ovlivnit veřejnou debatu ve prospěch zachování vlastních zisků — na úkor veřejných zájmů.

V devadesátých letech fosilní magnáti najímali vysloužilé lobbisty tabákového průmyslu, aby na veřejnosti lhali a zpochybňovali vliv člověka na změnu klimatu. Celý proces dobře rozkrývá knížka Merchants of Doubt autorů Naomi Oreskesové a Erika Conwaye.

Třicet let tady lidé jako Topolánek lhali o změnách klimatu a zároveň na politické úrovni bránili rozvoji obnovitelných zdrojů, zateplování domů a utlumování fosilních paliv. Dnes se tváří, že jsou nositeli řešení a vinu za současné krize demagogicky shazují na ochránce klimatu.

Právě tato dezinformační strategie umožňuje Topolánkovi vykládat, že bez plynu z Ruska se vrátíme do středověku, aby se po změně situace bil v prsa, jak mu záleží na co nejrychlejším konci ruského plynu. V Křetínského médiích bychom takovou falešnou prezentaci očekávali.

Není však důvod, aby na tuto hru přistupovala veřejnoprávní média a zejména oceňovaní novináři, jako například Václav Moravec. Co máme očekávat příště? Debatu o rakovině plic se zastoupením manažera z Philipp Morris? Zní to směšně? Ale v minulosti se to dělo. A podobně směšně nám v budoucnu budou připadat i dnešní debaty o energetice, do nichž jsou zváni lobbisté fosilního průmyslu.

Jak ukazují analýzy Corporate Europe Observatory, fosilní lobbisté si od začátku války na Ukrajině udržují klíčový přístup k Evropské komisi a doslova si diktují podmínky, za jakých v Evropě probíhá energetická transformace a odpověď na energetickou krizi. Mimo jiné si prolobovali podporu dvou stovek nových plynových projektů v rámci snahy zbavit se závislosti na Rusku, z nichž bude profitovat i Daniel Křetínský.

Jeho firma EPH patří totiž podle analýz mezi ty s největšími plány na rozvoj plynových elektráren v Evropě. Když dnes tedy Topolánek volá po konci plynu z Ruska a dodávkách z jiných zemí, kopíruje tím strategii svého zaměstnavatele, který nyní hledá nové dodavatele pro své plynové elektrárny, jež plánuje stavět od Itálie až po Velkou Británii.

Už dnes přitom EPH jen z uhlí produkuje větší emise než celé Finsko. Jeho byznysovou strategií je skupovat staré uhelné elektrárny, vydělat na kompenzacích za jejich zavírání, a pak na jejich místě vybudovat nové plynové. Koukněte na náš report o EPH, který jsme dali dohromady s organizací Re-set, kde tuto strategii podrobně rozebíráme.

Neexistuje žádný relevantní důvod zvát lidi, jako je Topolánek, do diskuze, jelikož oni už ji tři desítky let bez ohledu na fakta ovlivňují v neprospěch veřejného zájmu, jímž je samozřejmě záchrana stabilního planetárního klimatu. Takovéto elementární pochopení reality máme právo očekávat od veřejnoprávních médií a jejich významných novinářů, jako je Václav Moravec.