Ačkoliv je ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela bezpochyby spíše na straně velkých firem, zároveň mu někdy nechybí odvaha postavit se zájmům i těch nejsilnějších hráčů. Prokázal to loni na podzim, když prosadil zestátnění plynových zásobníků a firmy NET4GAS, na kterou si dělal zálusk majitel EPH Daniel Křetínský. Vysloužil si za to tehdy mediální lynč přímo od novin patřících tomuto oligarchovi.

Celou kauzu jsme tehdy s organizací Re-set analyzovali a došli jsme k závěru, že Křetínský využil svá média k prosazování svého byznysového zájmu. K podobnému verdiktu, ačkoliv mírněji formulovanému, dospěl i Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu.

Stejná situace se opakovala v první půlce srpna, kdy se Síkela opět po čase objevil na titulní straně Blesku doprovázen útočnými titulky, podle kterých nákupem firmy NET4GAS způsobil bezmála sociální kolaps v celé České republice a je odpovědný za vyšší účty za plyn kvůli hrozícímu zvýšení poplatku za přepravu plynu.

Skutečnost zamlčená Křetínského médii je taková, že výši poplatku určuje Energetický regulační úřad a na jeho výši nemá prakticky žádný vliv, zda jsou klíčové firmy ve veřejných nebo soukromých rukou. Cenu určuje vývoj na trhu, nikoli povaha vlastnictví firmy NET4GAS. Křetínského média se Síkelovi mstí zejména proto, že zisky z obchodování s plynem připadnou státu a neskončí na účtu jejich majitele.

Kromě Křetínského médií se však do ministra a pravděpodobně i budoucího eurokomisaře pustili také lokajové spojení s impériem druhého nejbohatšího Čecha. Mezi nimi například Mirek Topolánek, asi nejviditelnější Křetínského lobbista. Je jasné, že ministr zvládne — stejně jako minule — svůj postup s převzetím klíčové infrastruktury do státního vlastnictví obhájit sám.

Nicméně pro svobodnou veřejnou debatu by to mělo být varováním. Příklad dlouhotrvajícího sporu mezi ministrem průmyslu a Křetínským totiž ukazuje, jak velkou moc mají v naší společnosti média sloužící zájmům oligarchů. Za jedním Síkelou se totiž schovávají desítky politiků, kteří se v obavě z mediálního lynče proti zájmům mocných bojí vystoupit.

Na to člověk musí mít odvahu, která podle pozorovatelů u Síkely vyplývá zejména z jeho přebujelého ega a přepjaté arogance, která nerozlišuje mezi ekologickým aktivistou ani majitelem velkého energetického koncernu. Občas se zkrátka stává, že nepříliš pozitivní povahové vlastnosti najdou v politice i své pozitivní uplatnění.

Namístě je proto otevřít otázku o mediálním vlastnictví českých médií oligarchy a začít jejich převládající moc nad tuzemským veřejným prostorem regulovat. Protože není možné svobodně vykonávat veřejný úřad v zemi, kde vám v případě snahy omezit negativní dopady byznysu bohatých hrozí šikana v médiích.