↗

Lidé hájící zájmy Daniela Křetínského používají rétoriku blízkou Pinochetovu i Putinovu režimu. Je potřeba dalších důkazů, že čeští oligarchové přestavují pro demokracii smrtelné nebezpečí? Foto Thomas Samson, AFP

Minulý týden jsme v rámci výzkumného programu naší organizace Re-set publikovali souhrnnou analýzu o dopadech podnikání českého oligarchy Daniela Křetínského a jeho koncernu EPH — největší české firmy — na společnost i životní prostředí. Analýza nesla s poukazem na Křetínského skupování zastaralých uhelných elektráren a vymáhání vysokých kompenzací za jejich uzavření — analytiky popisovanou jako strategii „mrchožrouta“ — záměrně provokativní titul „Fosilní hyena: jak EPH Daniela Křetínského ničí klima, profituje z energetické chudoby a ohrožuje demokracii.“

Report, za nímž stojí práce nejen našeho analytika Radka Kubaly i desítek dalších výzkumníků a výzkumnic, z jejichž práce čerpal, stojí za pozornost už tím, že jde o jeden z prvních pokusů podat o působení EPH ucelený obraz. Podobně pozoruhodné a vypovídající je nicméně spektrum reakcí, které vyvolal v české mediální krajině.

Je ironií doby takzvaně „postfaktické“, že zatímco některá seriózní média o analýze informovat vůbec nechtěla s tím, že přináší jen obecně známé informace, Křetínského mluvčí ji prostě odbyl jako „blábol“. Posloužil mu k tomu ukázkově účelový článek redaktora Seznam zpráv Eduarda Klímy, který nás samozřejmě nejdřív zarámuje jako „aktivisty“ a na naši analýzu ani neodkáže, aby se čtenáři nemohli sami přesvědčit, co v ní stojí.

Následně pak dovádí umění mediální manipulace tak daleko, že cituje z kontextu vytržené dřívější výroky analytika Fakt o klimatu Ondráše Přibyly (o tom, že naši současnou spotřebu energie nejde pokrýt bez fosilních paliv), aby jimi vyvracel tvrzení, která naše publikace vůbec neobsahuje (že se mají Křetínského fosilní elektrárny odstavit ihned).

Je to ovšem stěží s podivem, jsme-li obeznámeni s dlouhodobou prací energetické sekce redakce Seznam zpráv pod vedením Zuzany Kubátové. Její pracovní metoda bohužel již léta spočívá v tom, že dává exkluzivní prostor uhelným společnostem — především Tykačově Sev.en Energy — a zve si jejich zaměstnance do studia, aby je tam prezentovala jako „analytiky“ a předávala tak čtenářům neředěné firemní PR.

Tak jako v jiných médiích vlastněných oligarchy a velkými kapitálovými skupinami se dnes firemní PR a žurnalistika slévají. A problém je od sebe odlišit začínají mít i sami napůl novináři, napůl píáristé.