↗

„Neznám žádnou jinou kategorii výrobků, kde by majitelé podporovali jejich produkci, i když na nich prodělávají a vznikají jen čistě ze zájmu o podporu demokracie. Vláda by jim měla pomoci a ne jim zhoršit situaci.“ Repro DR

Vážený pane premiére,

obracím se na Vás s prosbou, abyste nechal znovu posoudit zařazení médií do základní sazby DPH a nechal zařadit veškerý obsah, tedy knihy i periodika i placený internetový obsah, do nulové sazby DPH. Naprosto chápu nutnost nepopulárních ekonomických kroků. Prodané náklady tištěných médií jsou však bohužel dnes už tak nízké, že příjmy z DPH žádnou zásadní roli pro státní rozpočet hrát nemohou.

Ale i jakékoliv zvýšení příjmů ze zvýšené DPH je z hlediska fungování demokratického státu zanedbatelné proti škodě, jaká tímto zvýšením demokratickému státu vznikne. U médií by mělo platit, že zpravodajství se nedaní.

V Otázkách Václava Moravce před týdnem jste řekl, že pokud zjistíte, že v návrhu změn DPH došlo k evidentní chybě, napravíte ji. K takové evidentní chybě došlo při zařazení novin do základní sazby DPH, zatímco časopisy zůstaly zařazeny ve snížené sazbě a knihy získaly dokonce nulovou sazbu DPH. Chyb v rámci tohoto zařazení novin je dokonce několik.

Základní chybou je dělit pro potřeby stanovení DPH periodický tisk na noviny a časopisy, protože neexistuje jednotné chápání rozdílu mezi nimi. V českém vnímání se obvykle má za to, že noviny jsou periodika s denní periodicitou, zatímco časopisy jsou periodika s periodicitou týdenní a nižší. Takové dělení je ale v rozporu s tím, jak jsou noviny a časopisy charakterizovány mezinárodně. Rozdíl mezi novinami a časopisy (magazíny) je z technologického hlediska určen typem tisku a papírem.

Je běžné, že noviny vycházejí s týdenní periodicitou nebo i občasně a stále jsou to noviny. Nejznámějším evropským příkladem jsou kvalitní noviny Die Zeit v Německu. Když jsme v lednu 1990 začali vydávat v novinovém formátu Lidové noviny, vycházely dvakrát týdně a trvalo tři měsíce, než jsme přešli na denní periodicitu.