Jestliže mají média informovat o aktuálním dění, není důležitá jen rychlost, ověřování informací nebo faktografická přesnost. Podstatný je též výběr témat, akcentování problémů, s nimiž se potýkají různé části společnost i relevantní a pokud možno také různé názory na jejich řešení.

Diverzita, o níž se v posledních letech tak rádo mluví, není a neměla by být jen teoretickým cvičením, které vypadá dobře na papíře. Je to zásadní podmínka pro zachycení reality takové, jaká skutečně je. Nebo k tomu, abychom se začali kýženému cíli alespoň blížit. Jestliže však sedí v redakcích na rozhodujících pozicích pouze muži určitého věku a jestliže tato skupina tvoří i drtivou většinu regulačních orgánů veřejnoprávního rádia a televize, máme k dosažení zmíněné mety velmi daleko.

Neexistuje totiž univerzální pohled na věc, který reprezentuje vybraná složka společnosti. Jedná se prostě jen o jeden z mnoha úhlů pohledu. Je logické, že ti ostatní, kteří zůstávají dlouhodobě mimo vlivové sféry, se s tímto náhledem jen těžko identifikují. Časem pak ztrácejí důvěru ve vidění světa, s nímž často mají společného jen málo. A spolu s tím slábne jejich důvěra v instituce, které reprezentují stávající systém, což zhoršuje kvalitu demokracie a umetá cestu k moci autoritářům a extremistům.

Hodně se teď hovoří o tom, jak ničivý vliv na veřejnost mají dezinformace. O tom, že je třeba s cíleně šířenými fake news bojovat. Stejně důležitá je ovšem i druhá strana mince. A sice budování takových médií, která dají daleko víc prostoru různým částem společnosti — tak, aby se v mediálním prostoru našly a cítily se jeho součástí. Dosáhnout je toho možné pouze za předpokladu, že se zvýší citlivost k této různosti i na samé špičce redakční hierarchie.

Není jiná a lepší cesta, než aby v rozhodovacích i regulačních orgánech médií zasedli lidé s různou životní a společenskou zkušeností. V první řadě by se v nich měl zvýšit počet žen. Tedy té poloviny společnosti, jejíž příležitosti se ve srovnání s těmi mužskými daří v České republice narovnávat jen ztuha.

Složení mediálních rad se musí změnit

Strohá čísla hovoří za vše. V současnosti najdeme v radách veřejnoprávních médií jen čtyři ženy z celkových jednatřiceti míst radních. Konkrétně v Radě ČTK jsou tři, v Radě České televize jedna, a v Radě ČRo dokonce chybějí úplně.

O větší zastoupení žen v mediálních radách, tedy orgánech, kterými se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize a Českého rozhlasu, usiluje iniciativa Ženy v médiích. Ta upozorňuje taky na nízké zastoupení žen na pozicích, kde se tvoří mediální agenda. Z osmadvaceti tuzemských zpravodajských médií totiž jen dvě vedou ženy. Pro srovnání, ve Velké Británii představují ženy aktuálně 35 procent z lidí zastávajících šéfredaktorskou funkci hlavních zpravodajských titulů. V USA je to dokonce 44 procent.

To, že jsou ženy v čele média v České republice zatím velkou výjimkou, přitom není dané tím, že by míň pracovaly, nebo byly méně vzdělanější. Právě naopak. Podle socioložky Maríny Urbánikové, jedné ze zakladatelek spolku Ženy v médiích, činí v případě dosaženého vysokoškolského vzdělání rozdíl mezi novinářkami a novináři celých 16 procent ve prospěch žen.

„Novinářská profese je obecně těžko slučitelná s rodinným životem, což v důsledku dopadá hůř na ženy, protože v české společnosti je péče o rodinu a domácnost chápaná jako zejména jejich doména. Novinářky se taky potýkají s maskulinní kulturou v redakcích, s předsudky a stereotypy, s podceňováním svých schopnosti, se sexuálním obtěžováním nebo genderově podmíněným online násilím,“ vysvětluje Marína Urbániková. Své závěry staví na akademických výzkumech, kterým se dlouhodobě věnuje na Masarykově univerzitě.

Za palčivý považují popisovaný problém i zástupkyně a zástupci horní komory Parlamentu, kteří budou moci od letošního podzimu do složení mediálních rad zasáhnout. Díky novele zákona o ČT a Čro rozhodnou o obsazení šesti mandátů v regulačním orgánu České televize a o jednom v případě Českého rozhlasu. Už v červnu proto uspořádali v Senátu kulatý stůl věnovaný tomuto tématu s příznačným názvem Zastoupení žen v médiích.

Úvodního slova se ujal přímo předseda horní komory Miloš Vystrčil (ODS) a zdůraznil, že je zásadní, aby společnost dokázala ženám vytvořit stejné výchozí podmínky pro pracovní uplatnění a budování kariéry jako mají muži. „Jsem přesvědčený, že právě nerovné výchozí podmínky jsou zásadní příčinou často menšinového zastoupení žen na různých stupních úrovně rozhodování. A týká se to bohužel většiny oblastí a odvětví. Státní instituce by v rámci své činnosti a přípravy podmínek pro zaměstnankyně a zaměstnance měly jít příkladem, což se bohužel neděje,“ podotkl předseda Senátu.

Novinářky čelí stereotypům i hrozbám násilím

O stereotypech bránících účinně většímu vlivu žen v české mediální krajině se zase zmínila Hana Kordová Marvanová. Kromě toho připomněla, že platná legislativa nabádá Parlament, aby do mediálních rad volil tak, aby v nich byly zastoupeny různé významné, regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.

„Po třiceti letech si Parlament, nebo lépe řečeno Poslanecká sněmovna, nevšiml, že nedodržuje to základní, aby v radách byly zastoupeny různé proudy, kam patří i ženský úhel pohledu,“ uvedla Hana Kordová Marvanová a doplnila: „Kdyby nic jiného neměl přinést tenhle kulatý stůl, tak předsevzetí, aby toto Senát zohledňoval mnohem víc, aby se o tom mluvilo a nepodléhalo stereotypům, že ženy na to nemají čas nebo že nejsou ambiciózní.“

Podle senátora Marka Hilšera není pluralita médií možná bez adekvátního zastoupení žen v jejich vedení. „Potřebujeme média, která neopakují zažité stereotypy, ale kriticky je zkoumají. Pořádné zastoupení žen ve vedení redakcí, na manažerských pozicích a v mediálních radách je jednou z cest, jak toho dosáhnout,“ vysvětluje Hilšer.

Debatu o větším ženském zastoupení v rozhodovacích pozicích českých mediálních institucí a rad ocenila v senátním kruhu vedoucí Zastoupení Evropské komise v České republice Monika Ladmanová. Připomněla, že větší diverzita patří mezi priority Evropské komise a přidala konkrétní důvody, proč tomu tak je: „Novinářky jsou vystaveny větší míře ohrožení než jejich mužské protějšky.

Podle dat z roku 2022 byly například verbální útoky online na novinářky dvakrát častější než na novináře muže. Tyto útoky navíc můžou přerůst do násilí v reálném životě. Už v roce 2021 Evropská Komise ve svém doporučení apelovala na členské státy, aby podpořily iniciativy zaměřené na bezpečnost novinářek a novinářů,“ uzavírá Ladmanová.

Česká republika stále stojí na počátku snahy narovnat podmínky pro dosahování odpovědných a vlivných pozic v mediálním světě tak, aby byly daleko otevřenější ženám než dosud. I když diskuse na parlamentní půdě nepřinese okamžité řešení, dává naději, že se problém nezamete pod koberec, ale získá si naopak takový zájem veřejnosti, který odpovídá jeho společenskému významu.