Karafiát za to nemůže
Šárka HomfrayAni sto let od zrodu Mezinárodního dne žen nebyly genderové nerovnosti odstraněny. Česká republika je v řadě ukazatelů silně za evropským průměrem. Je nejvyšší čas to změnit.
Sociální sítě budou dnes plné příspěvků politiků i různých organizací a institucí. Nezřídka na nich bude kytička a poděkování „našim ženám“ za to, že se o nás starají, že jsou matkami, že jsou skvělé kolegyně, že všechno zvládají a že dělají svět hezčí. Možná vám to přijde jako hezké gesto. Koneckonců je to vesměs pravda a není na tom nic špatného a poděkovat je slušnost.
Jako každý rok, i tentokrát je ale evropský Index genderové rovnosti pro Češky smutné čtení. Z možných 100 bodů dosahuje Česká republika 57,2. Je tedy silně za unijním průměrem, v podstatě na chvostu, a roky pouze přešlapuje na místě.
A co se týče péče a toho, že „děláme svět hezčím“? Češky jsou podzaměstnané, co se času, výdělku, odpovědnosti i moci týče. Zato doma se nezastaví. Rodičovský příspěvek stále téměř výhradně čerpají ženy. V pandemii Češky pečovaly o děti nejvíce ze všech žen v Evropské unii.
Milá paní,
Tenkrát v době vzniku Mezinárodního dne žen lidé ještě věřili na muže a ženy. Tehdy ještě primitivně věřili, že ženy tvoří zhruba polovinu lidstva. Neměli totiž ani páru o tom, v budoucnu se z žen stane marginální skupina, která v zájmu genderové rovnosti bude muset ustoupit požadavkům mnoha desítek dalších genderů.
Máte to jako ženy opravdu těžké. Na jedné straně je tu třeba sexuální útlak a obtěžování žen, na druhé straně si ale na tento sexuální útlak stěžují třeba i lesbické transženy s penisem, když kritizují předsudky leseb proti lesbickému sexu nebo předsudky žen například proti umisťování žen do ženské věznice s ostatními ženami.